Letošní třetí premiérou operního souboru plzeňského Divadla J.K. Tyla se dle očekávání nestal operní titul, nýbrž oratorium STVOŘENÍ, a to prováděné v koncertní podobě. Volba vedení opery snad z důvodů ekonomických či časových po Janáčkově Věci Makropulos (navíc již nastudované a streamované ještě v uplynulé sezóně 2020/2021) a Gluckově Alcestě tentokrát nepadla na plnohodnotnou operní produkci, nýbrž na jeden z největších oratorních opusů v našich koncertních sálech jen sporadicky uváděného rakouského skladatele Josepha Haydna.
Čelní představitel klasicismu Joseph Haydn (1732 Rohrau – 1792 Vídeň) se nechal při svých pobytech v Anglii (v letech 1791-1792 a 1794 – 1975) inspirovat velkými oratorii Georga Händela a pokusil se vytvořit obdobné dílo ve stylu vídeňského klasicismu. Jeho oratorium STVOŘENÍ vznikalo od října 1796 do dubna 1798 a je alegorií na téma stvoření světa tak, jak je popisována v 1. Mojžíšově knize biblických příběhů. Die Schöpfung (poprvé provedeno v r. 1798 ve Vídni), jak zní německý název oratoria, patří v sousedství ČTYŘ ROČNÍCH OBDOBÍ mezi jeho nejhranější díla vůbec.
Text Stvoření má dlouhou historii. Uvádí se tři zdroje libreta: Kniha Genesis, Kniha žalmů a Genesis eposu Johna Miltona Ztracený ráj. Z materiálů vytvořil oratorní libreto jinak neznámý Lidley (nebo též se uvádí jméno Linley). Haydnův hostitel v Anglii Johann Peter Salomon získal kopii Lidleyho anglického libreta a předal ji Haydnovi. Když se Haydn vrátil do Vídně, dal ho svému příteli a mecenáši baronu Gottfriedu van Swietenovi, který zajistil překlad do němčiny a později zpátky do (původní) angličtiny, aby se nový anglický text přizpůsobil Haydnově hudbě. Bohužel Van Swieten zřejmě neovládal angličtinu zcela dokonale, a tak nová anglická verze libreta vyvolávala od svého provedení na scéně (1800) nejrůznější rozpaky a snahy o vylepšení, které nakonec skončily na tom, že se dnes oratorium běžně hraje v němčině i v anglicky mluvících zemích.
V současné prováděcí praxi převládá německý „originál“ zcela jednoznačně, tomuto standardu se ale například vymykalo uvedení na italském Festivalu della Valle d´Itria r. 2021 , o kterém jsme podrobně informovali na našem webu v létě loňského roku. Zde byl pro zpřístupnění libreta širokému domácímu publiku (a na podporu plně scénické podoby oratoria na jevišti Palazo Ducale v Martina Franca) pořízen zcela nový italský překlad, jehož předností bylo, že na rozdíl od němčiny, obsahující celou řadu méně srozumitelných archaismů, hovořil zcela současným jazykem.
V Plzni se zpívá v německém jazyce a pro diváky je k dispozici nový český překlad dr. Marty Ulrychové (v programu a na titulcích), který zachovává historizující formu a ducha původní předlohy.
Jazykové přípravě sboru a sólistů bylo během studia tak významného opusu jistě věnováno mnoho času a energie, nicméně premiéra 23. dubna letošního roku ukázala značné rozdíly v přípravě, která vedla k nekonzistenci dosažené úrovně německé interpretace. Problémy byly u řady u sólistů především v recitativech, jejichž přesvědčivé sdělení obsahu přece už jenom vyžaduje větší obeznámenost s jazykem. V áriích se tyto nedostatky většinou ztratily.
Oratorium STVOŘENÍ hudebně nastudoval dirigent Jiří Štrunc, jehož hudební koncepce postrádala obřadnost a monumentalitu, rovněž tak se zjevně vyhýbá romantičtějšímu zvukovému obrazu. Nezřídka se uchyluje až k sportovnímu tempu, které je často tak rychlé, že zpěváci nestačí vyzpívat obsah německého textu, natož jej naplnit nějakou náladou či pocitem. Sbor Opery DJKT byl postaven před významný a obtížný úkol, který úctyhodně zvládnul (sbormistrem byl Jakub Zicha), chválu zaslouží především kvalitní projev ženské části sboru. Koloratury psané pro sborový zpěv však byly tak rychle dirigované, že je Sbor Opery DJKT sotva stíhal. Rovněž tak rychlé taktování dosáhlo svého „vrcholu“, když na konci refrénu zaznělo sborové Aleluja (v závěru druhého dílu) ve čtyřech samostatných tónech jako A – le – lu – ja.
Čistě koncertní provedení na jeviště Velkého divadla v Plzni doprovázela projekce obrazů J. Hajného. Zodpovědně nelze posoudit podíl režijní spolupráce Michala Lieberzeita při koncertním provedení díla: kromě nadbytečného promítání abstraktních obrazů bylo jedinou (a značně žinantní) scénickou akcí rozsvícení a zhasnutí hlediště při vstupním „ Und Gott sprach: Es werde Licht! Und es ward Licht“.
V roli archandělů se představili: Jana Sibera (Gabriel), která i svým lehčím lyrickým sopránem spolehlivě naplnila dobře nesoucím se projevem celý prostor Velkého divadla. Její hlas zněl velmi čerstvě, uvolněně a její interpretace patřila určitě k těm lepším během premiérového večera; že k podání hudebního obsahu partu nestačí zpívat správné noty a vyslovovat odděleně (byť vzorově) jednotlivé německé slabiky bohužel ukázalo vystoupení Tomáše Kořínka (Uriel). Jeho přednes úplně postrádal legato a jakýkoliv vnitřní obsah. Jeho výstupy byly přesným opakem toho, jak interpretovala svůj part Radka Sehnoutková (Eva). Sehnoutková názorně předvedla, jak lze mistrovsky zacházet i s průměrným hlasovým materiálem. Zapůsobilo její příkladné frázování i rafinovaný způsob volby adekvátního výrazu, pomocí kterého dosáhla sdělení významu zpívaného slova. K celkovému pozitivnímu dojmu z jejího vystoupení přispěl její osobní půvab a vřelost. S nástrahami cizího jazyka se úctyhodně vypořádal mladý basista Jan Hnyk, který především ve velkolepé árii „Nun scheint in vollem Glanze der Himmel“ nadchnul bohatostí a barvou svého krásného hlasu. V třetí části oratoria vystoupil vedle R. Sehnoutkové (Eva) rovněž Jiří Hájek (Adam). I tomu se podobně jako jeho partnerce dařilo proniknout do hloubky zpívaného textu a celkově pozitivně zapůsobit na publikum.
Je trochu na škodu, že obchodní oddělení DJKT nezajistí pro novináře fotografie, které by v úplnosti zachycovaly sólistické obsazení na premiéře. Omlouváme se proto našim čtenářům, že poskytujeme jen jejich omezený výběr.
Joseph Haydn – Die Schöpfung (Stvoření); Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni – premiéra 23. dubna 2022
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.