„Lortzing 26“ podruhé – Lipský Zbrojíř a Car a tesař v triumfu hravosti a dokonalé souhry

Komická opera Zbrojíř (Waffenschmied) byla prvním premiérovým titulem ojedinělého lipského projektu „Lortzing 26“, který se konal na přelomu dubna a května letošního roku.

Jde o jeden z populárních titulů zpěvoher Alberta Lortzinga, které zasazují děj do pracovního prostředí a pracují s motivem záměny osob. V případě Zbrojíře sledujeme hraběte z Liebenau, jenž se vydává za tovaryše a pracuje v dílně zbrojíře Stadingera, aby zjistil, zda jej jeho dcera Marie miluje pro jeho osobnost, nebo pro jeho společenské postavení. Na obdobném principu stojí i Car a tesař (Zar und Zimmermann), kde ruský car Petr I. pod jménem Petr Michajlov se učí v přestrojení za obyčejného tesaře stavět lodě v nizozemském Saardamu. Kvůli záměně osob je však za cara považován ruský dezertér Petr Ivanov, což vede k řadě komických situací a intrik. Car nakonec tajně odplouvá domů a zároveň zajistí svému příteli šťastný konec i sňatek s milovanou dívkou. Car a tesař byl rovněž součástí festivalového programu a rádi názor na tuto inscenaci, přestože jsme se jí – stejně jako Lortzingovu Hansu Sachsovi a Undině – na našich stránkách již v minulosti věnovali.

MICHAEL NÜNDEL – DVA VEČERY HUDEBNÍ RADOSTI

Hudební provedení obou večerů se neslo ve znamení vysoké interpretační úrovně, opřené o vyrovnaný výkon orchestru i sboru. Obě představení řídil dirigent Michael Nündel. Premiéra Zbrojíře 24. dubna 2026 nabídla precizní souhru Orchestru Musikalische Komödie i Sboru Musikalische Komödie, který vynikal kompaktním zvukem a výraznou hereckou akcí. Stejnou kvalitu si sbor udržel i při repríze Cara a tesaře, kde si publikum získal zejména úchvatně zábavným ztvárněním dřevákového tance. Právě špičkově vystavěné sborové scény se v obou inscenacích staly jedním z hlavních pilířů večerů.

Také pěvecké obsazení obou produkcí bylo mimořádně vyrovnané a působilo jako kompaktní celek. Interpreti prokázali nejen vysokou pěveckou úroveň, ale i stylovou jistotu v Lortzingově hudebním stylu – rovněž jejich mluvené pasáže zněly profesionálně a jejich pohybové kreace byly přesvědčivé i v náročnějších choreografiích.

PĚVECKÉ OBSAZENÍ OBOU INSCENACÍ NA VYSOKÉ ÚROVNI

O premiérovém večeru velmi zapůsobil charismatický barytonista Martin Häßler jako Hrabě z Liebenau, a to krásným frázováním i atraktivním témbrem hlasu. Hlavní ženská postava se shodou okolností jak u Zbrojíře, tak u Cara a tesaře jmenuje Marie a obě role ve dvou večerech velice přesvědčivě ztvárnila sopranistka Elissa Huber. Umění Huber podtrhuje nejen pěkná barva plného, zvučného hlasu, třpytícího se ve výškách, ale i ojedinělý herecký talent, který přece jen mohla více využít v nové inscenaci Zbrojíře. Hraběcího panoše alias Georga, pracujícího po boku Konráda (Hraběte), výtečně ztvárnil Sven Hjörleifsson, který pěvecky především zazářil ve výrazově bohatém výstupu ve 2. jednání „War einst ein junger Springinsfeld“. Uwe Schenker-Primus jako Hans Stadinger převedl pěvecky slušný výkon, ale zaujal především také neobyčejně lidským ztvárněním svého partu. Barytonista Felix Lodel se doslova vyřádil v převlekové komické roli rytíře Adelhofa a své osobité místo plné humoru v inscenaci si našla i Kathrin Göring v menší roli Irmentrauty.

Pěveckým magnetem 46. reprízy Cara a tesaře, který měl premiéru v roce 2009 a obnovenou premiéru na začátku letošního roku, byl barytonista Philipp Jekal, známý z berlínských operních scén, jenž zazářil krásně vyrovnaným hlasem ve všech polohách, obdařeným výrazovou jistotou i impozantní zvučností svého orgánu. Snad jen herecky působil ve srovnání s ostatními účinkujícími na scéně poněkud strnule. Jeffery Krueger jako Petr Ivanov upoutal pozornost příjemným tenorem a německou dikcí na úrovni rodilého mluvčího. Role starosty Van Betta byla vždy vděčnou rolí velkých basistů německé operní historie, kteří v ní mohli uplatnit jak mohutný hlas, tak výrazný komediální talent. Lipský Milko Milev už je sice poněkud za zenitem, ale stále nabízí kultivované podání role, které dokáže obohatit svým neopakovatelným osobním fluidem. Vedle Petra Ivanova nabízí Car a tesař ještě druhou, pěvecky exponovanější roli Markýze Chateauneufa, kterého se ujal s neobyčejnou technickou bravurou a hlasovou lahodností Robert Bartneck. Z řady drobnějších úloh se v menší roli vdovy Browe blýskla Elvira Dreßen, která i na omezené ploše dokázala dodat své postavě vtip a osobitost.

DVĚ OPERY – DVA ODLIŠNÉ REŽIJNÍ PŘÍSTUPY

Samostatnou kapitolou je inscenační pojetí obou oper. Přestože jejich vznik dělí sedmnáct let a každá z inscenací vychází z odlišného interpretačního principu, oba večery dokázaly publikum mimořádně pobavit. Režisérka Sonja Trebes ve Zbrojíři neváhala zasáhnout nejen do mluvených dialogů, ale i do zpívaných pasáží, aby z libreta odstranila zastaralé jazykové vrstvy a odkazy, které již dnešního diváka neosloví. To, co by bylo u autorů jako Richard Strauss či Richard Wagner sotva představitelné, je u Alberta Lortzinga v zásadě přijatelné – jeho díla stojí především na schopnosti bavit. Trebes se spolu se scénografem Dirkem Beckerem, kostýmní výtvarnicí Ute Meenen a choreografem Mirko Mahrem podařilo vytvořit mimořádně poutavé divadlo. Inscenace se nesnaží o historizující výklad, naopak pracuje s nadsázkou – sentimentální scény místy přecházejí až do okázale revuálních, téměř kýčovitých baletních čísel, která však v rámci celku překvapivě dobře fungují. Režisérka zároveň vede interprety k hravě stylizovanému projevu, jenž působí živě a divácky velmi přitažlivě.

Naopak Dominik Wilgenbus v Caru a tesařovi vychází z tradičnějšího rozehrání vztahů. Opírá se o jednoduchou náznakovou scénu Udo Vollmera a barvité, nicméně spíše neutrální kostýmy Andrey Fisser, které spolu s celkovým vedením situací mohou zpočátku působit poněkud konvenčně. Nicméně v rámci tohoto „střídmého“ konceptu dokáže režisér inscenaci postupně vygradovat až k překvapivě intenzivnímu účinku, a to především díky soustředěné souhře všech účinkujících včetně po všech stránkách výborně disponovaného Sboru Musikalische Komödie.

Festival „Lortzing 26“ neobyčejně přesvědčivým způsobem znovu připomněl, jaké velké hudební bohatství v sobě skrývají Lortzingovy opery. Nenabízí je jako muzeální exponáty, ale jako živé divadlo, které má stále co říct. Neopírá se přitom o aktualizační efekty ani o snahu za každou cenu jim vtisknout novou tvář, ale o soustředěnou práci se stylem, tempem a dokonalou souhrou všech inscenačních složek. Výsledkem je divadlo, které dokáže skvělým způsobem zaujmout či pobavit diváka, takovým způsobem, že zážitek z představení v nás ještě dlouho doznívá.

Albert Lortzing: Zbrojíř (Der Waffenschmied) Leipzig, Musikalische Komödie, psáno z premiéry 24. dubna 2026

Albert Lortzing: Car a tesař (Zar und Zimmermann) Leipzig, Musikalische Komödie, psáno z reprízy 26. duna 2026