Již jsme na našich webových stránkách informovali, že Opera Národního divadla v Praze od letošní sezóny rozšířila svou nabídku o cyklus písňového repertoáru vedle standardní operní produkce. Nově byl do programu ND zařazen i koncert, což lze přičíst zejména novému Hudebnímu řediteli Opery ND Praha, Robertu Jindrovi, který mj. několik let úspěšně působil v souboru Theater und Philharmonie v Essenu. Na německých scénách funguje velmi dobře model, ve kterém operní a filharmonický orchestr jsou spojeny a hrají současně jak operní, tak symfonický repertoár. Uvádění takto rozmanitého programu je inspirativním přínosem jak pro hráče orchestru, především však pro diváky, kterým se nabízí dramaturgicky velmi bohatý program. Uvidíme, zda se bude koncertní řada ND Praha do budoucna rozšiřovat či zůstane u jediného počinu, kterým bylo provedení mořské fantazie pro sóla, sbor a orchestr Vítězslava Nováka Bouře minulou sobotu. Během jediného uvedení však byla v hledišti Národního divadla Praha celá řada neobsazených míst, což svědčí o tom, že český divák zatím je zvyklý navštěvovat symfonický repertoár v jiných kulturních stáncích, než je pražské ND.
ND Praha provedením Novákovy Bouře tak do jisté míry splácí svůj dlouholetý dluh vůči skladateli; z jeho operní tvorby v ND Praha zazněl naposledy Karlštejn (1986), od té doby se i tuzemských scénách toho z Novákovy tvorby mnoho nehrálo, naposledy v Plzni jeho Lucerna (2004) v hudebním nastudování Pavla Šnajdra a v režii současného ředitele ND Praha Jana Buriana.
Vítězslav Novák komponoval svoji Bouři na objednávku Filharmonického spolku Beseda brněnská k 50. výročí jeho existence na námět Svatopluka Čecha. Skica díla vznikala od jara 1908 do června 1909, k premiérovému uvedení pak došlo 17.dubna 1910 v podání dirigenta Rudolfa Reissiga a České filharmonie. Symfonie byla ve studiích Supraphonu dvakrát natočena s Českou filharmonií – poprvé v r. 1956 dirigentem Jaroslavem Krombholcem, Českou filharmonií a skvělými sólisty Drahomírou Tikalovou, Mariou Tauberovou a Ladislavem Mrázem a podruhé v r. 1979 opět s Českou filharmonií, tentokrát řízenou Zdeňkem Košlerem a s pěvci Naděždou Kniplovou, Richardem Novákem a dalšími.
Z dnešního pohledu romantická skladba Vítězslava Nováka asi nepatří k zásadním pilířům romantické literatury, ale nejnovější provedení v ND Praha prokázalo její životaschopnost a diváckou atraktivitu. Dirigent Robert Jindra řídil Orchestr ND mimořádně plasticky, spíše akcentoval jistou intimitu partitury namísto nadužívání zvukové opulentnosti, která by se možná při interpretaci tohoto opusu prvoplánově nabízela. Svůj velký úkol beze zbytku naplnil Sbor Národního divadla se sbormistrem Lukášem Kozubíkem, jejich komunikace s dirigentem byla příkladná, nutno rovněž vyzdvihnout vzorovou výslovnost Čechova textu u sboru. Vysoký standard a pečlivá příprava partů byla znát i z účasti sólistů večera. Pěvci věnovali také rovněž velkou pozornost interpretaci textu a výslovnosti; výsledkem toho byl jejich neobyčejně plastický a dramatický projev, který zásadním způsobem umocňoval reprodukci Novákovy partitury. Petra Alvarez Šimová (Dívka před kaplí na břehu, Dívka v kajutě) zaujala právě dramatičností projevu a muzikalitou, Jana Sibera v kalhotkových rolích Hocha v koši na stožáru a Kuchtíka přesně zamířenými tóny, které se na diváky snášely z primátorské lóže, odkud pěvkyně své party zpívala. Neobyčejnou výrazovostí překvapil vynikající Pavol Kubáň (Černoch v kabině, Kapitán) a uvolněností a plasticitou svého zpěvu překvapil tenorista Aleš Briscein. V menších rolích Pobřežních loupežníků se dobře uplatnili Miloš Horák a Pavel Švingr.
Vysoký standard koncertního večeru trochu jen kazila nedokonalá světelná režie (odraz divadelního zázemí na horizont umístěný za Sborem Národního divadla) a jak už jsem poznamenal v úvodu svého příspěvku, slabší účast diváků, kteří se snad brzo naučí chodit do ND i na symfonická díla.
Vítězslav Novák – Bouře, Národní divadlo Praha, premiéra 11.11.2023 (jediné provedení)
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.