Obvykle Vám přinášíme na našem portálu zprávy o operním dění v tuzemských a zahraničních operních domech s hvězdným nebo méně hvězdným obsazením. A dnes bychom se s Vámi rádi podělili o nezvyklý zážitek z představení budoucích profesionálů. Pražská konzervatoř nastudovala jednu z nejlepších a nejživotnějších operet svého žánru, Čardášovou princeznu Emmericha Kálmána a uvedla ji v premiéře 29. března 2019. Čardášová princezna je náročným kusem i pro ostřílené profesionály a v dnešní době ji už hrají převážně operní soubory, které jsou schopny naplnit vysoké pěvecké nároky na hlavní představitele. Na druhou stranu dílo nabízí i vedle stěžejních partů zajímavé a vděčné menší úložky, ve kterých mladí adepti zpěvu a herectví mohou rozvinout své zatím minimální jevištní zkušenosti, zbavit se trémy, nastudovat roli zpaměti a zvládnout ji bez pomoci nápovědy a hrát a zpívat za doprovodu orchestru a pod taktovkou dirigenta!
Na provedení operety v podání studentů 4. a 5. ročníků pěveckého oddělení klasického zpěvu, za spoluúčinkování jejich spolužáků z 2. ročníku hudebně-dramatického oddělení, bylo především sympatické nadšení a elán, s jakým se studenti pustili do hraní na improvizovaném jevišti (vytvořeném na koncertním pódiu Pražské konzervatoře); bylo radostí sledovat, jak počáteční strnulost a příjemná neohrabanost postupně ustupovaly do pozadí, aby je nahradila uvolněnost, zdravé sebevědomí a koncentrace na postavu a akci. Operetu se studenty režijně nastudoval Zbyněk Brabec (který rovněž provedl dramaturgickou úpravu libreta a úpravu mluvených dialogů), choreografii zajistil Ivan Krob a hudební nastudování připravil Václav Loskot. Student oboru dirigování Ondřej Kunovský se zásadním způsobem podílel na nové instrumentaci hudebních čísel, protože účinkující doprovázel jen redukovaný instrumentální soubor posluchačů Pražské konzervatoře s koncertním mistrem Karolinou Franclíkovou. Orchestr se také po počátečním váhavém rozjezdu konsolidoval do slušného výkonu, škoda trochu chladného přístupu Ondřeje Kunovského, málo nabitého emocemi a „drivem“, který by si operetní žánr vpravdě zasloužil. Režie se logicky a správně zaměřila zejména na důsledné vedení herců a zpěváků, přísně vycházející ze situací a charakterů jednajících postav. Mezi samotnými účinkujícími byli takoví, u kterých byla záhy znát existence „jevištního nervu“ a i takoví, kteří zkušenosti teprve sbírají a budují si svůj styl. Z bohaté alternace studentů v jednotlivých rolích jsme při premiéře byli svědky pěvecky už velmi solidního výkonu tenoristy Jana Hájka, který mj. už zaujal v provedení Rozkošného Černého jezera – snad se jen v průběhu dalšího studia zbaví určité hlasové tenze ve vyšší poloze; herecky rovněž vyzrál a předvedl opravdu pěkný výkon. Jeho partnerkou byla Tereza Papoušková jako Sylva Varescu, pohybově a herecky byla velmi přesvědčivá, pěvecky musí k tomuto velmi náročnému partu ještě dozrát, ale její celkový úspěch byl určitě zasloužený. Mimořádné komické vlohy měl možnost ukázat a všestranně pobavit publikum uměl charismatický Jan Krátký jako hrabě Boni Kánscánu, jehož výstupy byly ozdobou inscenace a jeho proces osvojování si role a zbavování se počáteční trémy byl příkladný. Škoda, že Komtesa Stázi v podání nadané Marie Šimůnkové neměla více pěveckých čísel; předvedla se jako herečka i pěvkyně ve velmi dobrém světle. Adam Born vybavil svého otce přitažlivou komikou, Sylvia Sedlecká se ukázala být již zručnou jevištní představitelkou, pěvecky jí altový part Marie-Luisi moc neseděl. I Josef Fečo teprve z 2. ročníku měl možnost pádně ukázat, že se už umí suverénně pohybovat na jevišti. I ostatní účinkující večera, Filip Brada, Karolina Pohanková a další se zasloužili o pěkné prožití březnového večera.
Emmerich Kálmán : Čardášová princezna, Pražská konzervatoř – koncertní sál 29.3.2019
Odkazy na starší příspěvky obdobného zaměření :
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.