Zdánlivě alarmující statistiky s údaji o poslechu vážné hudby uvádějí, že pravidelně poslouchá vážnou/arteficiální hudbu pouze 5 % dospělých. Struktura zájmů se ale v posledním století ale bouřlivé proměnila i v závislosti na komunikačních a technických možnostech šíření (pop)kultury. I tak řada uvědomělých rodičů řeší dříve či později otázku, jak přivést nenásilně děti k vážné hudbě. Opera spojena s vizuálním zážitkem nabízí možnost vícesmyslové percepce, ale zároveň v sobě nese úskalí v silné stylizaci jevištní výpovědi, kterou nemusí každé dítě přijmout. Řada rodičů doslova „pohořela“, když své děti poprvé přivedla na některý národní nebo „ušlechtilý“ operní titul. Zklamání může tak přinést obligátně zvolené představení například Prodané nevěsty nebo Dalibora. Mnohem více „zabírají“ látky blízké dětskému světu se silnou a nekomplikovanou emocionalitou postav (Rusalka, Čert a Káča), zvláště pokud jsou představení upravena „na míru“ dětského diváka. Druhou možností je dítě přivést na představení opery zkomponované přímo pro dětského diváka, které navíc může být vybaveno bonusem průvodního programu pro děti nebo různých forem zapojení dětského diváka do operního dění. Popravdě kvalitních a poutavých oper pro děti není příliš mnoho, ač se již řada skladatelů pokoušela se přiblížit dětskému světu. Mezi nimi nechybí ani slavná jména (Engelbert Humperdinck, César Cui, Ottorino Respighi, Gian-Carlo Menotti a další), někteří skladatelé se operní tvorbě pro děti věnují soustavně (Edward Barnes) a několik titulů světových skladatelů stojí na pomezí světa dětí a dospělých (např. Maurice Ravel: Dítě a kouzla). Zásadním titulem dětské opery, která velmi citlivě reaguje na potřeby divadla pro dětského diváka a zároveň řeší jeho možnou spoluúčast je opera Kominíček (The Little Sweep, 1949) Benjamina Brittena. Anglický skladatel si byl vědom, že dětského diváka je třeba citlivě uvést do světa opery, a tak vlastní operní představení může předcházet program Let´s Make an Opera!, která zprostředkuje dětskému návštěvníkovi nejen operní profese, ale také mu prakticky předvede jak se operní představení připravuje a zkouší.
Českobudějovický operní soubor se po velkém úspěchu nedávného nastudování Ravelovy poetické opery Dítě a kouzla v režii tvůrčího tandemu SKUTR s úžasným úvodním programem Kouzla a dítě, si vybral další titul pro dětského diváka (a také jejich rodiče). Opera Kominíček je doplněna originálním programem Jak se dělá opera: Zjevení duchů (autoři Helena Koblischková a kol.), částečně inspirovaným původním programem Let´s Make an Opera! a na jevišti koncipovaným jako one-man-show (Martin Dobíšek v takřka nadlidském úkolu udržet přes hodinu zájem dětí). V jeho podání mladý sbormistr opery zábavným způsobem zkouší úryvky Brittenovy opery a program žádá úzkou spolupráci publika. Program se může časově upravovat, protože publikum po částech odchází do dalších částí divadla, kde poznává různé divadelní profese nutné pro přípravu operního představení.
Libreto k opeře Kominíček vychází ze dvou básní Williama Blakea a libretista Eric Crozier mu dal starosvětskou podobu dickenskového vyprávění o zachránění dítěte dětmi a dospívajícími. Sladkobolné téma přes všechnu veselost hudebních čísel nese v sobě nejen silný apel na lidskou soudržnost, ale v Brittenových operách také časté téma zneužívání dítěte dospělým (a to v různých rovinách). Dobrým nápadem bylo spojení operního příběhu s českou aktualizací a strašidelným příběhem (a tomu také vhodně odpovídal úvod představení komponovaný jako dickensovská duchařská historka o domě se strašidly). Obsazení opery kombinuje dospělé profesionální zpěváky a dětské představitele různého věku. V Českých Budějovicích se našlo dost odvážných dětských zpěváků a zpěvaček, byť nestejných pěveckých dispozic (proto také vybavených částečně amplifikací), kteří se střídají ve dvojím obsazení. Z dospělých rolí v pražské repríze vystoupily mezzosopranistka Dagmar Volfová (hospodyně Paní Baggotová), Kateřina Falcníková (vychovatelka Rowan) a v rolích zlodušských kominíků Tomáš Maliniak (Black Bob) a Přemysl Filous (Clem). Z dětských představitelů zaujal především Dennis Kutý jako kominíček Sam. Na představení tohoto typu a cíle nelze uplatňovat běžná měřítka operního představení. Velký úspěch u takřka zaplněného hlediště divadla ABC mělo celé představení a je opravdu radost vidět děti různého věku, jak reagují živě a bezprostředně na dění na jevišti.
Režisér Petr Hašek vhodně zvolil velmi přehlednou formu představení, ve které se mohou orientovat děti nejrůznějšího věku. Efektně působí uvedená strašidelná scéna v úvodu opery, a tomu napomáhá funkční a realistická scénografie anglického sídla Jána Tereby. Vydařené je i použití stínové divadelní techniky. Kostýmy Jitky Nejedlé, inspirované střihy přelomu 18. a 19. století, zaujmou svou jednoduchostí a pochopením stylu. Za zamyšlení by snad stálo zařazení stylizovanější a komplikovanější choreografie (Kamila Mottlová). Graficky zdařilý je průvodní program s několika vtipnými edukačními úkoly.
Toto přístupné a přehledné představení sice nedosahuje působivosti nastudování Dítěte a kouzel, ale představuje další zajímavý a úspěšný pokus, jak získat dětského diváka a zbavit ho ostychu před operním žánrem.
Benjamin Britten: Kominíček + Jak se dělá opera: Zjevení duchů (úvodní program)
Jihočeské divadlo České Budějovice v Městských divadlech pražských (scéna ABC), 3. březen 2019, 16.00 (hráno s jednou pauzou).
Dirigent představení : Martin Peschík
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.