Vídeňskou Kammeroper navštěvuji ráda, nejen proto, že se nachází na místě s bohatou historií. V hostinci, který tu stával v 18. století, roku 1762 vůbec poprvé ve Vídni přespal malý Mozart. Později – to už se hostinec proměnil v hotel – se tu ubytovali Chopin a Wagner a další osobnosti – roku 1918 také, u příležitosti vídeňské premiéry Její pastorkyně – Leoš Janáček. Tehdy už patřil komplex budov vídeňským Čechům, kteří ho získali roku 1910. Zde se soustřeďoval kulturní život spolků Pokrok, Lumír, Akademického spolku, Sokolů aj. V divadelním sále Českého domu, jak se tenkrát jmenoval, se hrálo a zpívalo česky, i během první světové války. Ta druhá válka činnost českých spolků silně poznamenala, ale nezahubila, některé se pozvolna vzpamatovaly a existují dodnes. Jen Český dům se od roku 1942 jmenuje Hotel Post, kdy se vrátil k původnímu gastronomickému a ubytovacímu účelu. V jeho sále se však po rekonstrukci roku 1959 usadila Wiener Kammeroper, jejíž soubor šest let předtím založil dirigent Hans Gabor. Kammeroper uváděla starší málo známá díla i díla současná, či komorní úpravy děl kmenového repertoáru. Ministerstvo kultury se však začalo po roce 2008 chovat k divadlu macešsky, subvence se každého roku o polovinu snižovala, se zdůvodněním, že „předložené projekty neodpovídají těžišti zájmů ministerstva kultury“ a soubor „nedostatečně prezentuje díla rakouských autorů a rakouské umělce“ (argumenty, které dobře známe i u nás). Ministerstvo hodilo finanční zajištění Kammeroper zcela na krk města Vídně, což existenční nejistotu nijak neřešilo. Malou komorní operní scénu zachránil ředitel Theater an der Wien Roland Geyer. Vzal Kammeroper pod svá křídla jako studiovou do jisté míry experimentální scénu, určenou dílům menšího obsazení a mladým umělcům (Junges Ensemble des Theater an der Wien). Pod hlavičkou Theater an der Wien in der Kammeroper (Divadlo na Vídeňce v Komorní opeře) nabídl Mladý soubor letos čtyři premiéry a jeho členové dostávají příležitost také v pěveckých recitálech.
Repertoár Theater an der Wien sezony 2018/19 tvoří čtyři cykly, rozložené do několika sezon: „Kouzelný kruh“ je věnován operám s náměty prodchnutými tajemnem, nadpřirozenem a čarováním, „Weberův kruh“ obsahuje čtyři opery Carla Marii Webera, „Schillerův kruh“ tři opery podle dramat Friedricha Schillera, „Čtvrtý kruh“ osmi děl zahrnuje zvláštní projekty. Inscenace, která měla premiéru 26. února 2019, patří ke „Kouzelnému kruhu“. Spojuje dvě francouzská díla, na první pohled nespojitelná – Ravelovu „lyrickou fantazii“ L’enfant et les sortilèges, a dějství „Olympia“ z Offenbachových Les contes d’Hoffmann –, ale jen na první pohled. Režisérka českého původu Barbora Horáková Joly (v současné době pracuje především s režiséry Davidem Böschem und Calixtem Bieitem) v promyšleném konceptu obě díla svázala logicky, a přitom jejich původní obsah zachovala.
Mladý muž (Hoffmann) se nechá zlákat na jarmarku diorámou, zaplatí vstupné, opona se otevře a objeví se krásná dívka – Olympia. Opona se zavře, ale Hoffmann je chycen a chce vidět víc. Za další peníz si koupí další iluzi, v níž se vrátí do dětství. Spatří sám sebe jako vzpurné dítě, které odmítá dělat úkoly do školy, rozbíjí hračky a zařízení bytu, trápí domácí zvířata. V kouzelném lese, kam uteče, mu zvířátka utrpěná příkoří vrátí. Ale když chlapec ošetří zraněnou veverku, vezmou ho na milost a odvedou domů k mamince. V Ravelově opeře hrají oživlé předměty a mluvící (zpívající) zvířátka, a Hoffmann ve fantazii, vyvolané obrázky diorámy, vše sleduje jako vlastní zážitky z dětství.
Také v Offenbachově opeře ožije neživá věc – loutka Olympia, dílo vynálezce Spalanzaniho. Hoffmann už je dospělý, přesto však stále bloudí ve snách. Snadno podlehne klamu a do Olympie se zamiluje. Také tentokrát se musí vrátit do reality. Jak bude jeho život pokračovat, zůstává otevřené.
Kromě malého dítěte Hoffmanna (němá role – Samuel Wegleitner) v Ravelově opeře a dospělého Hoffmanna (Quentin Desgeorges) zastal každý ze sedmi dalších účinkujících v celém večeru s množstvím převleků tři až čtyři role (výprava a kostýmy Eva-Maria Van Acker), a každý uplatnil to nejlepší, co mohl nabídnout: Ilona Revolskaya jako Oheň, Princezna a Slavík v Ravelovi a Olympia v Offenbachovi krásnou postavu a stříbrnou koloraturu, Johannes Bamberger jako Čajová konvice, Starý muž a Žába (Ravel) a Spalanzani (Offenbach) příjemný tenor, Dumitru Mădărăşan jako Lenoška, Strom (Ravel) a Coppélius (Offenbach) sonorní témbr, a podobně i další, kteří současně v Olympii obstarali i sbor. Quentin Desgeorges, v první polovině večera vlastně němý statista, trochu zbytečně stále přítomný stranou jeviště jako pozorovatel (zde mohla režisérka trochu víc věřit divákově fantazii), neměl pak jako Hoffmann v Olympii nijak snadnou úlohu. Existuje příliš mnoho skvělých Hoffmannů, u téměř každého z nich se vždy posuzuje, zda dobře zvládá „francouzský obor“. Desgeorges je rodilý Francouz, ale v repertoáru má i Mozarta, Pucciniho či Bernsteina. Jestliže měl poněkud problém s nuancováním lyričtějších míst, padá to na vrub malého prostoru – i velký objem hlasu může být někdy nevýhoda. Ale určitě by bylo dobré, kdyby dostal možnost zpívat Hoffmanna na velkém jevišti. Stěžejní výkon večera po pěvecké i herecké stránce však podala Tatiana Kuryatnikova jako zlobivý školák Hoffmann (tj. Dítě v Ravelově opeře) a jako Nicklausse v Olympii. Zdařilé komorní orchestrace partitur jsou dílem Xavera Paula Thomy (Ravel) a Leonarda Eröda (Offenbach). Wiener KammerOrchester za řízení Raphaela Schluesselberga rozehrál svěže barvy i náznaky jazzových rytmů v Ravelovi, i romantickou rozervanost a patos v Offenbachově nesmrtelném díle. Úpravy samy a celá zdařilá inscenace by neměly zůstat omezeny na pouhých sedm představení souboru Kammeroper Wien. Lze si ji dobře představit i na větším jevišti.
Maurice Ravel – L’ ENFANT ET LES SORTILÈGES
Jacques Offenbach – OLYMPIA – druhý akt opery Les contes d’Hoffmann
Psáno z představení 5. března 2019, premiéra 26. února 2019
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.