Dnes už si přesně nematuji, kdy jsem slyšel Mirellu Freni poprvé. Určitě to bylo v 70. letech minulého století. Pravidelně jsem poslouchal opery v Českém, tehdy Československém rozhlase, který tehdy vysílal Karajanovu nahrávku Bizetovy Carmen s Leontyne Price, kde Mirella Freni zpívala Micaelu. Nahrávku jsem si z rozhlasového vysílání natočil na cívkový magnetofon a často poslouchal. Protože v dobách socialismu byla dostupnost západních nahrávek velice omezená, v okruhu mých přátel – operních nadšenců – jsme si navzájem půjčovali nahrávky, které někdo kdesi získal. Tak jsem si od přátel přetočil na cívkový magnetofon mj. dvě krásné nahrávky, v nichž Mirella Freni účinkovala – Schippersovu Bohému s Nicolaiem Geddou a Abbadova Simona Boccanegru. Obě jsem si po pádu železné opony koupil na CD, obě považuji za vzorové – po všech stránkách. Výkon Mirelly Freni jako Mimi i jako Amélie je naprosto nedostižný. Mimi byla ideální, tuto svou životní roli zpívala nejen v mnoha světových divadlech, ale později ji nahrála i s Karajanem a se svým přítelem z dětství Lucianem Pavarotiim.

Na gramofonových deskách jsem si později pořídil i další nahrávky s Mirellou Freni, např. Carmen Rafaela Frühbecka de Burgos, Madama Butterfly a Otella s Herbertem von Karajanem. Ten měl Mirellu Freni obzvlášť rád, natočil s ní řadu audio (Aida, Don Carlos, Bohéma) i video (Bohéma, Otello) nahrávek. Když se konečně na náš trh po roce 1990 dostaly na CD i zahraniční snímky, koupil jsem si mnoho nahrávek s touto mou oblíbenou pěvkyní. A které mám nejraději? Určitě Mascagniho Přítele Fricka, kde zpívá Suzel a „třešňový duet“ s Lucianem Pavarottim je přímo skvěle interpretován, také obě Tosky (s N. Rescignem a G. Sinopolim) a Sílu osudu s R. Mutim. Nepřestane mne mrzet, že s Mirellou Freni neexistuje nahrávka Maškarního plesu. Často a rád také poslouchám její recitál z veristických oper na CD firmy Decca a obdivuji její dokonalé umění v kreaci titulní role v Giordanově opeře Fedora, kterou nahrála téměř na konci své pěvecké kariéry.

Na Mirelle Freni jsem vždy obdivoval její nádherný hlas, krásný, šťavnatý, s žádnou jinou pěvkyní nezaměnitelný. Vnímal jsem její suverénní pěveckou techniku (určitě jí hodně poradil její první manžel Leone Magiera). A jejímu druhému manželovi, bulharskému basistovi Nikolaji Ghiaurovi, vděčíme, že ji nasměroval i k ruskému repertoáru. Její krásné nahrávky Čajkovského hrdinek Lízy a Taťány jí mohou závidět mnohé ruské pěvkyně. Mirella Freni patřila k inteligentním pěvkyním, což bylo poznat na jejích výkonech – na muzikálnosti, tvorbě hudebních frází, výrazu i stylu a nakonec i na tom, že např. nezpívala německý repertoár, protože tento jazyk příliš neovládala (existuje ovšem záznam Straussových Čtyř posledních písní z roku 1973, které zpívala pod taktovkou našeho dr. Václava Smetáčka). Mirella Freni patřila k největším pěvkyním druhé poloviny minulého století. Její umění naštěstí zůstane budoucím generacím zachováno na řadě audio i video snímcích, které už dnes patří do zlatého fondu katalogů gramofonových firem a my, co je máme doma, se k nim budeme i v budoucnu rádi vracet.