Oratorium Marie-Magdeleine zkomponoval Jules Massenet v roce 1873 jako lyricky laděné duchovní drama stojící na pomezí oratoria a opery. Skladatel zde zobrazuje biblický příběh Máří Magdalény nikoli monumentálně, ale spíše intimně a psychologicky soustředěně. Massenet napsal dílo v rané etapě své tvorby, kdy si teprve budoval renomé na francouzské hudební scéně, tedy ještě před vznikem svých nejslavnějších oper, jakými jsou Manon či Werther. Partitura proto dosud neoplývá takovou invenční lehkostí, melodickou rafinovaností ani barevností instrumentace, jaké charakterizují skladatelovo vrcholné období; její síla však spočívá v meditativní atmosféře a upřímně procítěné duchovní lyrice, které dílu propůjčují osobitý půvab francouzského romantismu.
Pro koncertní provedení Marie-Magdeleine se v rámci festivalu Pražské jaro sešel erudovaný interpretační tým. Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Národního divadla v Praze Robert Jindra, který spolu s Orchestrem a Sborem Národního divadla vytvořil kompaktní a stylově vytříbený celek.
Přesto byla ústřední osobností večera především titulní představitelka Máří Magdalény, polská sopranistka Aleksandra Kurzak, jejíž výsostná interpretace povýšila spíše konvenční Massenetovo dílo na velice silný duchovní a emocionální zážitek. Kurzak, disponující výtečnou francouzštinou, promýšlela význam každého slova i každé fráze a svůj výraz opírala o ušlechtilou, plynoucí kantilénu. Role sama nepředstavuje zásadní nároky ve vysoké poloze, pohybuje se převážně ve středním rejstříku, kde pěvkyně uplatnila svou nádhernou sytou barvu hlasu a schopnost postihnout i nejjemnější psychologické odstíny postavy Máří Magdalény. Citlivou oporou jí byla Arnheiður Eiríksdóttir v roli Marty, která zaujala zejména kultivovaným legatem a vyrovnaností hlasového projevu. Tenorista Kang Wang jako Ježíš předvedl kvalitní hlasový materiál a technickou jistotu, avšak v oblasti hlubšího výrazu a duchovní přesvědčivosti zůstal za ostatními interprety poněkud pozadu. Velmi příjemným překvapením večera byl naopak basista František Zahradníček v roli Jidáše, jenž zaujal stylovou kultivovaností projevu i suverénním zvládnutím francouzského textu.
Přestože Marie-Magdeleine nepředstavuje vrchol Massenetovy tvorby, pražské provedení ukázalo, že i toto rané dílo dokáže v mimořádné interpretační konstelaci získat přesvědčivou duchovní i emocionální sílu
Jules Massenet – Máří Magdaléna (Marie Magdelénne), Pražské jaro 2026, Národní divadlo v Praze dne 27.5.2026
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.