Příliš brzo, ve věku pouhých 54 let před pětadvaceti lety zemřela americká mezzosopranistka řecko-německého původu, Tatiana Troyanos. Narodila se na Manhattanu, oba její rodiče byli operní zpěváci, a to zásadním způsobem determinovalo její životní poslání. Troyanos se po absolutoriu Jullliard School a  po prvních vystoupeních na americké půdě rozhodla odjet do Evropy, kde si  v Hamburské opeře (od r. 1965) pod vedením intendanta Rolfa Liebermanna postupně a cílevědomě budovala svoji mezinárodní kariéru. Od 70. let pak byla již pravidelným hostem největších světových scén, včetně Metropolitní opery. Nezapřela v sobě nikdy svojí řeckou krev, a tak její výkony byly vždy sveřepě suverénní a nabité vášní. Její tmavý hlas velkého rozsahu měl nezaměnitelný témbr, fascinoval svým napětím a voněl po estronu.  Gramofonový magnát Walter Legge ji označil již v počátcích její evropské kariéry „za umělkyni skvělého hlasu, bystré inteligence a velkých ambicí stát se velkou umělkyní“. Její schopnost pohybovat se s jistotou v naprosto odlišných stylových  oborech byla až neuvěřitelná: byla příkladnou barokní Didonou, Mozartovou Dorabellou, Cherubínem a především vzorovým Sestem (též na DVD); vedle přesvědčivě ztvárňovaných kalhotkových postav Komponisty v Ariadně na Naxu (tato postava je doprovázela prakticky celý život až do konce jejích dnů) či Oktaviána v Růžovém kavalírovi dovedla zaujmout jako životem smýkaná Santuzza či hluboce trpící Berliozova Didona. Z wagnerovských postav na jevišti MET ztělesnila Venuši v pařížské verzi Tannhäusera, Kundry, Fricku, Brangénu nebo Waltrautu ze závěrečného dílu Prstena Nibelungova, což bylo vůbec její poslední představení (MET 1993) před jejím předčasným odchodem zaviněným zrádnou smrtelnou nemocí. I přes její ne úplně dokonalou  pěveckou dispozici ztvárňovat Verdiho dramatické hrdinky dospěla po začátečnické Preziossile k Amneris a Princezně z Eboli. Svůj mimořádný temperament a schopnost proniknout hluboko do podstaty operní postavy osvědčila jako Bizetova Carmen (na CD po boku Placida Dominga)Massenetova Charlotte (též na CD s ideálním Wertherem Alfreda Krause) nebo jako představitelsky nesmírně obtížná Sestra Jeanne z Ďáblů z Loudonu, vytvořená ve strhujícím opusu Krzysztofa Pendereckiho v Hamburku v r. 1969. Gramofonové snímky a DVD nahrávky naštěstí zachytili její interpretační mistrovství, a to např. v rolích Carmen, Purcellovi Didony, Stravinského Iocasté, Sestry Jeanne, Venuše, Oktaviána, Sexta, Cherubína, Dorabelly, Belliniho Adalgisy, Handelovy Kleopatry či Monteverdiho Poppey. 12. září 2018 si připomeneme 80. výročí narození Tatiany Troyanos.

 

70. narozeniny oslaví v těchto dnech maďarská sopranistka Veronika Kincses, která spolu s Evou Marton, Sylvií Sass a Ilonou Tokody patřila v 70. – 80. letech minulého století k nejuznávanějším pěvkyním maďarské operní scény. Během své umělecké dráhy měla Kincses četná zahraniční vystoupení, ale jejím hlavním působištěm byla budapešťská opera. Umělkyně se může honosit početnými nahrávkami kompletních oper gramofonové společnosti Hungaroton, které byly i v našich obchodech v 80. letech minulého století běžně ke koupi. Sladký hlas Kincses vynikal především v lyrických rolích pucciniovského a verdiovského repetoáru (Mimi, Butterfly, Sestra Angelika, Manon Lescaut, Adriana Lecouvreur, Amelie v Simone Boccanegrovi,  Elvíra v Ernanim), ale pěvkyně si troufla i na Belliniho Normu či Evičku v Mistrech pěvcích norimberských.