Narodila se jako Märta Birgit Svensson 17.května 1918 v Västra Karup a i přes svůj farmářský původ úspěšně vystudovala Královskou konzervatoř ve Stockholmu. Roku 1946 debutovala ve stockholmské Královské opeře jako Agatha ve Weberově Čarostřelci. Roku 1951 debutovala v Glyndebourne, v roli Elektry v Mozartově Idomeneovi. V  Bayreuthu poprvé zazpívala v r. 1954 jako Elsa v Lohengrinovi a v témže roce se tam uvedla v produkci Valkýry v menší roli Ortlinde po boku dalších dvou výrazných poválečných osobností Bayreuthu – Astrid Varnay jako Brünnhildy a Marthy Mödl v roli Sieglindy. V průběhu dalších 16 let se stala neodmyslitelnou součástí letního bavorského festivalu a zapsala se do dějin wagnerovské interpretace především jako jedinečná představitelka Isoldy Brünnhildy.

Její mistrovské kreace těchto dvou stěžejních rolí německého repertoáru jsou též opakovaně zachyceny na studiových snímcích gramofonových společností Decca a Phillips. Mimo wagnerovského repertoáru proslula jako Salome Richarda Strausse či jako Elektra v jeho stejnojmenné opeře, jejíž hudební ztvárnění je dosud považována za absolutní vrchol straussovské interpretace. Již ve zralých letech své kariéry přibrala pak ještě (po dlouhém přemlouvání své přítelkyně a časté divadelní partnerky Leonie Rysanek) roli Barvířky v opeře Frau ohne Schatten.

Její mimořádná pěvecká technika byla výjimečná i tím, že vedle těžkých wagnerovských a strausovských rolích byla schopna  si neustále udržovat pružnost svého hlasu a stejně dobře zpívat  italský repertoár jako Tosca, Amélie v Maškarním plese, Verdiho AidaLady Macbeth či Turandot. Právě Turandot se stala zřejmě její neslavnější rolí a také rolí, která pro ni osobně znamenala nezbytné materiální zabezpečení. Sama k tomu jednou uvedla „ Isolda mne učinila slavnou, Turandot bohatou..“

V  titulní roli Turandot mohla znamenitě uplatnit svůj velký, nádherně kovový soprán neobvyklé průraznosti a současně jistou chladnost, kterou jí v někteří kritici vyčítali.           

Dokonale uměla zazpívat (a to nejen v počátcích své kariéry) i koloraturní Mozartovu Donnu Annu; druhou studiovou nahrávku Donna Giovanniho natočila dokonce v Praze  v r. 1967 s Orchestrem a sborem Národního divadla v Praze, po taktovkou Karla Böhma.

Umění Nilsson je naštěstí zachyceno na mnoha zvukových a obrazových nosičích – jednak na výtečných studiových nahrávkách oper (např. Salome, Elektra, Don Giovanni, Prsten Niebelungů, Tannhäuser, Tristan a Isolda, Děvče ze západu, Tosca, Turandot, Aida), ale také se dochovaly četné živé záznamy představení, které dokumentují její hlasovou a interpretační nedostižnost ještě lépe: je totiž známo, že Birgitin mohutný hlasový aparát měl problémy se studiovými mikrofony. Jsou k dispozici videozáznamy z natáčení, na kterých je vidět, jak pěvkyně před všemi vysokými tóny uskakuje před mikrofonem dozadu, aby moderní techniku prostě „nezavařila“. Birgit Nilsson zpívala až do svých šedesáti let věku, poté se věnovala pedagogické činnosti. Mezi její slavnější žákyně patří bezesporu Američanka Christine Brewer (nar. 1955).

B.N. zemřela v prosinci roku 2005 ve věku 87 let. Ještě během svého života založila nadaci Birgit Nilsson Prize, která odměňuje mimořádné výkony na operním jevišti a v koncertním sále – prvním nositelem ceny se stal v roce 2009 tenorista Placido Domingo, následovalo ocenění pro italského dirigenta Riccarda Mutiho a Vídeňské filharmoniky. Cena roku 2018 poputuje v říjnu letošního roku do rukou švédské dramatické sopranistky Niny Stemme, která v současnosti kraluje na světových jevištích v rolích, které bývaly doménou její slavné předchůdkyně.

 zdroj: https://birgitnilssonprize.org/the-prize/

zdroj: https://birgitnilssonprize.org/the-prize/

U příležitosti oslav 100. výročí narození Birgit Nilsson se dne 19.5.2018 konal slavnostní koncert v Královské švédské opeře za účasti hvězdných švédských sopranistek Niny Stemme, Cornelie Beskow, Christiny Nilsson, tenoristy Michaela Weiniuse pod taktovkou Alana Gilberta. Videostream koncertu je stále dostupný na portálu Opera Vision.

video ukázky : zdroj YouTube.com

 

Autor článku: VÁCLAV BEČVÁŘ