Nejprve od přátel a později i z webových stránek Národního divadla sem se dozvěděl, že v požehnaném věku 98 let zemřela emeritní sólistka opery Národního divadla v Praze Miloslava Fidlerová.

Asi nás už nebude mnoho, kteří její umění pamatujeme živě z jevišť opery Národního divadla. Já jsem zažil minimálně posledních dvanáct let její úspěšné kariéry. Z Národního divadla odešla předčasně v roce 1978 a prokázala tak, že umění odejít jí není cizí. Neodešla však na zasloužený odpočinek, ale do Bratislavy, kde vyučovala až do roku 1992 na konzervatoři zpěv a vychovala zde řadu vynikajících operních pěvců, např. Simonu Šaturovou. Ostatně pedagogicky působila v letech 1969/78 i na Pražské konzervatoři, kde její žačkou byla např. Blanka Vítková.

Z představeních v Národním divadle mně navždy v mysli utkvěly její výkony zejména v postavách mladičkých dívek v českých operách, které vytvářela s osobitou líbezností, šarmem a něhou. Pěvecky byla vždy naprosto spolehlivá, nepamatuji si, že bych ji slyšel zpívat v indispozici (možná uměla tak dobře zpívat, že indispozici nikdo nepoznal – učila se mj. u Louise Kadeřábka a Apolla Granforteho), že by měla pamětní výpadek nebo že by některou exponovanou část ztělesněné role nezvládla. Zpívala vyrovnaným sopránem ve všech hlasových polohách, kterému samozřejmě dominovaly zářivé a bezproblémové výšky. Byla stálicí v ansámblu opery Národního divadla, kam ji v roce 1941 angažoval Václav Talich a kde měla své pevné a nezastupitelné místo, byť její obor byl poměrně silně zastoupen. Pamatuji její nezapomenutelnou Mařenku v Prodané nevěstě, kde zejména v partnerství s Ivo Žídkem tvořili ideální pár, ale také Terinku v Jakobínu nebo Micaelu v Kašlíkově inscenaci Bizetovy Carmen. V posledních letech svého angažmá v Národním divadla zpívala i některé menší role, např. Hospodskou v Tajemství, Ludmilu v Prodané nevěstě nebo Panskou ve Vojně a míru. Ostatně Miloslava Fidlerová po celý život pokorně sloužila Národnímu divadlu a vedle velkých rolí zpívala i role menší. Proto také soupis jejích představení v tomto divadle čítá stovky představení. Nejčastěji zpívala např. Vlčenku v Braniborech v Čechách, Terinku v Jakobínu, žence v Libuši, Beatrici v Nevěstě messinské, Hančí v Psohlavcích, Haničku v Lucerně, druhou žínkou v Rusalce a Blaženku v Tajemství. V řadě oper zpívala během let i několik rolí, např. v Prodané nevěstě postupně Esmeraldu, Mařenku a nakonec Ludmilu. Dlouho zpívala Barče v Hubičce, kterou pak vyměnila za Vendulku, mnohokrát byla Lidkou ve Dvou vdovách (ale i Anežkou), Katuškou v Čertově stěně (ale i Hedvikou), Bertou v Šelmovi sedlákovi (ale i Bětuškou). Mnohokrát zpívala i v Její pastorkyni, nejčastěji Barenu, ale také Jenůfu nebo Karolku. Proto také její vystoupení v těchto operách jdou do desítek. Zpívala i Čajkovského Taťánu v Eugenu Oněginovi, Zerlinu v Mozartově Donu Giovannim, Evu ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských, Neddu v Komediantech, Jessiku ve stejnojmenné opeře J. B. Foerstera, v Národním divadle ovšem hranou pod názvem Kupec benátský, Verdiho Desdemonu v Otellovi a mnoho dalších rolí.

Miloslava Fidlerová byla dáma. Byla vždy pečlivě upravená, noblesní, nikdy se o nikom špatně nevyjadřovala, studentům na konzervatoři se vždy snažila pomoci (i těm, kteří nechodili do její třídy). Skromně přijala i Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera v roce 2007 a já jsem byl rád, že jsem u toho mohl být. Byl jsem ji i navštívit v její bratislavské vile (do Bratislavy se odstěhovala nejen kvůli učení na konzervatoři, ale i z rodinných důvodů), kde jsem mohl poznat, že byla i vynikající kuchařkou.

V Miloslavě Fidlerové odešla jedna z posledních pěvkyň velké generace opery Národního divadla, která zejména po druhé světové válce úroveň české opery proslavila. Čest její památce!

Miloslava Fidlerová jako Zerlina s Jaroslavem Horáčkem jako
Masettem  (Don Giovanni) © Jaromír Svoboda
Jako Smetanova Vendulka (Hubička) © Jaromír Svoboda