První repríza Monteverdiho mistrovského opusu přinesla v DJKT Plzeň zcela nové obsazení, ve kterém dominovali mladí zpěváci. Bylo potěšující sledovat vesměs talentované zpěváky, kteří získávají první jevištní zkušenosti a navíc v díle, které je velmi vhodné pro jejich počáteční hlasový vývoj.

Italská sopranistka Anastasia Terranova byla vzorně deklamující a chladně vypočítavou Poppeou, Nero Filipa Dámce vytvářel o něco ostřejší tóny než jeho premiérový předchůdce, což se ale v případě charakteru hlavního mužského představitele ukázalo nebýt na škodu věci. Jistou strnulost pohybové stránky Nerona nelze vyčítat ani jednomu z interpretů – prostě takové je režijní pojetí Tomáše Ondřeje Pilaře.  Z dalších rozhodně zaujala Ottavia Markéty Böhmové, která vlastně jako jediná měla možnost ukázat výrazný vývojový oblouk své postavy. Její Císařovna zpočátku supí hněvem a utápí svůj žal v alkoholu, vzedme se k dramatickému rozhodnutí nechat zabít svoji sokyni a pak zcela rezignuje ve svém závěrečném velkém čísle.  Novou Arnaltou byl hlasově jistý Jaroslav Březina, který hodně vsadil na komický charakter své chůvy, celkově nebyl s postavou ještě tak dokonale sžit jako Tomáš Kořínek, který triumfoval na první premiéře. Ottone Bedřicha Léviho podal pěvecky ne zcela vyrovnaný výkon, ale projevil se herecky mnohem tvárněji než Ottone první premiéry. Josef Kovačič (Seneca) propůjčil své roli ušlechtilé basové tóny, avšak jeho interpretaci chyběla větší dávka osobního charismatu, nezbytného i pro pochopení klíčového konfliktu mezi ním a Nerem. V dalších rozmanitých mužských úlohách na prvním místě zaujal příjemným témbrem Tomáš Kočan, pěkné výkony podali i Ondřej Benek a Martin Blaževič.  Záměrně na tomto místě neuvádím postavy, které ztvárnili, protože v programovém bulletinu i v denním obsazení se bohužel stále vyskytují chyby. O něco hůře se vedlo dámám Petře Šintákové (Páže a Štěstěna) a Martě Fadlejovičové (Dáma a Amor), větší rafinovanost chyběla i  Stanislavě Mihalcové (Ctnost a Drussila).

Suma sumárum druhá premiéra nabídla celkově nižší úroveň, mně ale dala příležitost vychutnat si jemnosti osobité jevištní poetiky představení (které mně „utekly“ o premiéře), bohužel občas včetně detailů, které jednotu slohu zbytečně narušují. I dirigent Vojtěch Spurný vedl orchestr a účinkující výrazně svižnější rukou (první část večera dirigoval o cca šest minut rychleji než na premiéře), což trochu vadilo v třetí scéně prvního jednání  (Nero a Poppea:  „Signor, deh non partire…“) a v prvním velkém výstupu Ottavie „Disprezzata regina…“, které by si zasloužily mnohem volnější tempo.

Claudio Monteverdi – L´Incoronazione di Poppea, DKT Plzeň, 2. premiéra 20.8.2020

Scéna z 3. jednání opery – v popředí Stanislava Mihalcová (Drussila)
© Martina Root