Neopakovatelné, unikátní, zjevení uměleckého zázraku – takové superlativy by se daly použít k popsání autentického zážitku, který divákům připravila dirigentka a sopranistka Barbara Hannigan v pražském Rudolfinu následující večer. Hannigan jsem měl dosud možnost poznat především jako sopranistku, která s mimořádnou technickou jistotou a výrazovou intenzitou interpretuje i ty nejnáročnější partitury hudby 20. století, často založené na atonalitě a extrémních výrazových polohách.
V první části večera 26.května 2026 dirigovala zpaměti Českou filharmonii v hluboce emocionálních Metamorfózách Richarda Strausse, komponovaných pro 23 smyčcových nástrojů. Svým sugestivním způsobem dirigování, stejně jako strhující, technicky brilantní hrou ČF si tak ideálně připravila půdu pro hlavní bod představení, kterým byl Lidský hlas Francise Poulenca.
Provedení tohoto operního monodramatu, určeného výhradně jediné sopranistce, bylo v podání Hannigan a České filharmonie součástí sofistikovaně vystavěného umělecko-vizuálního projektu. Hannigan zpívala převážně zády k publiku a současně řídila orchestr, přičemž kombinovala dirigentská gesta s výrazově mimořádně přesnou fyzickou akcí, která přirozeně vykreslovala portrét ženy spojené s milovaným mužem už jen telefonní linkou. Gestika, místy sahající až na samu hranici expresivity, současně výrazně formovala i orchestrální projev; jako by stejnou psychickou naléhavost a emocionální vypětí přenášela přímo na hráče orchestru. V průběhu pětačtyřicetiminutové produkce snímalo několik kamer tvář, tělo i gesta pěvkyně a přenášelo je na plátno nikoli jako pouhý technický záznam, nýbrž jako plnohodnotnou součást výsledného uměleckého tvaru, která dále umocňovala psychologickou intenzitu celého díla. Hannigan jako představitelka Elle svým zpěvem a především do hloubky jdoucí interpretací Cocteauova textu vytvořila dechberoucí studii osamění, citové závislosti a postupného rozpadu lidské identity. Výsledkem bylo představení mimořádné emocionální síly, které se vymykalo běžné operní zkušenosti a na publikum působilo s až znepokojivou naléhavostí.
R. Strauss – Metamorfózy, F. Poulenc – LIDSKÝ HLAS, Pražské jaro 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň 26. května 2026
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.