Lipská opera připravila na přelomu dubna a května letošního roku pro operní publikum mimořádný dramaturgický projekt. Od 24. dubna do 3. května uvede festival čtyř oper Alberta Lortzinga pod názvem „Lortzing 26“ a připomene tak skladatele, který je s lipskou operní tradicí úzce spjat. Zároveň upozorní na autora, jenž byl ještě v minulosti stálicí německých scén, ale v posledních desetiletích z jejich repertoáru téměř zmizel.
Albert Lortzing byl německý skladatel, dirigent a zpěvák působící v období raného romantismu v první polovině 19. století. Proslavil se především jako autor komických oper tzv. Spieloper. Tento typ opery navazoval na tradici německého singspielu a kladl důraz na divadelní akci, srozumitelnost textu i bezprostřední kontakt s publikem. Lortzingova tvorba vznikala ve stejné době jako díla dalších významných představitelů německé hudby první poloviny 19. století – např. Felixe Mendelssohna, Roberta Schumanna, Carla Marii von Webera či Heinricha Marschnera. Lipsko sehrálo v životě Alberta Lortzinga klíčovou roli nejen jako místo jeho uměleckého působení, ale i jako jedno z hlavních hudebních center své doby.
Kromě dvou starších inscenací Lortzinga – Undina (Undine) a Car a tesař (Zar und Zimmermann) obohatily festivalovou nabídku hned dvě premiéry – Zbrojíř (Waffenschmied) a pak jediná „vážná“ opera Regina, která se stala jakýmsi pomyslným středobodem celého projektu. Představení Reginy se konají v budově opery, zatímco pro ostatní tituly byl vybrán prostorově a akusticky velice příznivý sál Musikalische Komödie.
Regina – zapomenutý skvost romantické opery
Opera Regina patří k nejneobvyklejším dílům Alberta Lortzinga a zároveň k nejpozoruhodnějším operním projektům 19. století. Tato romanticko-politická „Freiheitsoper“ (osvobozovací opera) totiž přesouvá děj z tradičních aristokratických či historických kulis přímo do továrního prostředí. Na jevišti tak nestojí králové ani mýtické postavy, ale dělníci, kteří vstupují do stávky a proklamují svůj požadavek svobody. Opera vznikla roku 1848 pod bezprostředním dojmem revolučních událostí, které Lortzing osobně zažil ve Vídni. Právě její otevřeně politický charakter však způsobil, že dílo nebylo za skladatelova života uvedeno a na jevišti se objevilo v pozměněné podobě až roku 1898. Ani poté však Regina nenašla snadnou cestu na jeviště. Pozdější verze byly opakovaně přepracovávány a jedinou dostupnou nahrávkou dlouho zůstávala adaptovaná rozhlasová produkce východoberlínského rozhlasu z roku 1951, v níž např. dialogy byly přizpůsobeny tak, aby plně odpovídaly socialistické ideologii. Teprve v roce 1998 – tj. 150 let po revolučních událostech – zazněla opera poprvé ve své původní (nezkreslené) podobě v Gelsenkirchenu a také v Karlsruhe. V současné době již naštěstí existuje i kritická edice Reginy a po všech stránkách vzorová nahrávka vydavatelství CPO z roku 2011, pořízená dirigentem Ulfem Schirmerem s Münchner Rundfunkorchester, která určitě stojí za pozornost všech těch, kteří by se s tímto vzácným operním opusem chtěli seznámit.
Regina v životě i v opeře
Jméno Regina však v Lortzingově životě nepatřilo jen operní hrdince. Bylo také druhým jménem jeho manželky Rosiny Reginy, rozené Ahlesové – herečky, matky jejich dětí a důležité opory skladatelova života. Ve svých operách Lortzing často zobrazuje ženy jako postavy závislé na rozhodování druhých – obraz odpovídající společenské realitě 19. století. Zároveň je však vykresluje jako citlivé osobnosti s vlastními myšlenkami a touhami a ukazuje, jak omezený prostor pro samostatné jednání měly. Často tak činí bez idealizace a s překvapivou politickou ostrostí. Právě titulní hrdinka Reginy však z tohoto rámce výrazně vybočuje. Není pouze pasivní figurou v dramatickém dění, ale aktivní účastnicí revolučního konfliktu a prostřednicí mezi znepřátelenými tábory. Jedná odvážně, diplomaticky a často i rozvážněji než mužské postavy kolem ní. Stává se obětí únosu svého bývalého milence Stephana a v dramatickém závěru opery pak na otevřeném jevišti svého únosce zastřelí, aby ochránila ostatní – v sebeobraně poté, co se ho předtím marně snažila přesvědčit slovy. Lortzing tak ve své zapomenuté opeře vytvořil nejen politicky odvážné dílo, ale i pozoruhodný portrét ženy, která se odmítá smířit s rolí pouhého svědka dějin.
Trinks a Mottl jako revitalizátoři
Nejen svým tématem, ale i hudebně se Regina výrazně vymyká tomu, co Lortzing jinak psal. Partitura obsahuje rozsáhlé a technicky náročné ansámblové i sborové scény, rozdělené mezi charakterově odlišné skupiny – dělníky a radikální ozbrojené oddíly. Sbor Oper Leipzig se s nimi vyrovnal na špičkové úrovni, s mimořádnou výrazovou plasticitou a kompaktním zvukem. Partitura vedle úchvatně znějících masových scén obsahuje neméně zajímavá intimně znějící ariózní plochy, skvělý kvartet hlavních postav – to vše s přesně vystavěným dramatickým obloukem a účinně vystavěnými gradacemi. Za přesvědčivým výsledkem hudebního nastudování stojí dirigent Constantin Trinks, kterého mělo možnost poznat také pražské publikum mj. při poslední pražské inscenaci Lohengrina. Vynikající provedení navíc umocňuje inteligentní a mimořádně inspirativní režijní koncept režiséra Bernda Mottla, který revoluční příběh z roku 1848 přenáší do nadčasově stylizovaného prostoru, aniž by narušoval jeho podstatu; naopak rafinovanými výtvarnými prostředky scény (Friedrich Eggert) a kostýmů (Alfred Mayerhofer) divákovi tematicky vysoce aktuální příběh poutavě přibližuje. K tomu mu účinně pomáhají nejen úpravy dialogů, ale i zpívaného textu.
Hudební nastudování Orchestrem Gewandhaus a Sborem Lipské opery dosahuje bezesporu prvotřídní kvality, což vytváří pevný základ celé inscenace. Sólové pěvecké výkony však této úrovně nedosahují zcela konzistentně – přestože sólisté podávají vesměs solidní a profesionální výkony. Oper Leipzig přitom dlouhodobě prokazuje schopnost obsazovat náročný repertoár, zejména díla Strausse či Wagnera, špičkovými pěvci. V tomto případě je však situace komplikovanější: jedná se o nové role, které dosud nemají pevné místo v repertoáru, a jejich omezený počet repríz v Lipsku snižuje motivaci i možnosti angažovat nejvyhledávanější interprety, kteří obvykle preferují role s širším uplatněním na mezinárodních scénách.
Jacquelyn Wagner v titulní roli zaujme velmi příjemným hlasovým témbrem a svým jemným vibratem připomíná mladou Annu Tomowu-Sintow. Její hlas rozkvétá do mimořádného půvabu a jasu především v lyrických a meditativních pasážích, v dramatické poloze jí však chybí potřebná razance a průraznost. Po herecké stránce je ovšem velice přesvědčivou a tvárnou hereckou interpretkou. Barytonista Oliver Weidinger (Simon) vytvořil Reginina otce s dobrou výrazovostí a nosností hlasu, ale jeho pěvecký projev místy limitovalo málo propracované legato, což se projevilo v ne zcela plynulém frázování. Andreas Hermann (Richard) disponoval velice zvučným tenorem, nicméně jeho určité technické nedostatky způsobovaly, že zejména v dramatických pasážích měl až nepříjemný plochý tón. Pěvecký vrchol večera představoval výkon Mathiase Hausmanna (Stephan), který vytvořil barvitý portrét „svého“ únosce, místy evokujícího Wagnerova Telramunda. Jeho pěvecký projev vynikal bohatou výrazovostí, řadou jemných fines i krásně klenutým legatem. Velmi zdařile byly obsazeny i menší role: Kiliána ztvárnil výtečně zpívající Dan Karlström, Beatu výrazně interpretovala Norna Lentner a Marie-Luise Dreßen (Barbara) spolu s nimi přispěla i k odlehčujícím, jemně komickým momentům v jinak převážně vážném díle.
Pro mě osobně byla premiéra Reginy mimořádným zjevem, neboť dílo jsem do té doby znal jen ze zmíněné staré nahrávky z roku 1951. Lipská Regina potvrdila, jak silně může dnes Lortzingovo dílo rezonovat, pokud se mu dostane hudebně i inscenačně plnohodnotné péče. Právě spojení Trinksovy hudební koncepce a Mottlova režijního čtení dává opeře novou srozumitelnost i naléhavost. Festival tak více než přesvědčivě otevřel prostor pro návrat skladatele, který má v dějinách německé opery stále co říci.
Albert Lortzing – Regina, Oper Leipzig, premiéra v rámci festivalu „Lortzing 26“, psáno z premiéry dne 24. dubna 2026
Příště: Albert Lortzing – Zbrojíř + Car a Tesař (uvedené také v rámci „Lortzing 26“)
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.