ELEKTRA– psychologická polyfonie Richarda Strausse a libretisty Hugo von Hofmannstahla je prubířským kamenem všech operních souborů a orchestrů a velkou zkouškou interpretace i pěvecké výdrže pro hlavní pěvecké představitele. Nejnověji Elektru uvádí Mainfranken Theater v německém Würzburgu, nikoliv však na své stálé scéně, která se nachází přímo v centru města, nýbrž v industriálním prostředí Theaterfabrik Blaue Halle, vzdálené pět kilometrů od středu města. V tomto náhradním prostoru nyní totiž působí würzburská opera po dobu rekonstrukce hlavní divadelní budovy.

ELEKTRA V THEATERFABRIK

Ve účelově zařízeném sále Theaterfabrik bylo nutno předně vyřešit problém umístnění velkého straussovského orchestru čítajícího přes 120 hudebníků: jeho větší část hraje v klasickém orchestřišti a menší část je umístěna přímo na jevišti; nicméně výsledný akustický zážitek je i přes toto neobvyklé uspořádání vskutku impozantní, navíc umocněný umístěním pěvců na zvýšené pódium a na úroveň hráčů orchestru usazených na jevišti. Opravdovou mimořádností würzburské ELEKTRY a nepochybně magnetem pro obdivovatele R. Strausse je otevření většiny tradičních škrtů této opery. Na celém světě se téměř výhradně hraje ELEKTRA se čtyřmi autorizovanými škrty, kompletní snímek na živé scéně nelze v podstatě slyšet, neboť by představoval až nepřekonatelné pěvecké nároky na titulní představitelku. Kompletní „full score“ byl natočen jen v gramofonovém studiu v roce 1968 dirigentem Georgem Soltim s Birgit Nilsson v hlavní roli. Naštěstí operní soubor ve Würzburgu disponuje tak ojedinělou a výborně disponovanou pěvkyní Elenou Batoukovou-Kerl, že si tento husarský kousek může dovolit.

Náročný orchestrální part navíc právě rozšířený o tři ze čtyřech zavedených škrtů s Phiharmonisches Orchester Würzburg pečlivě nastudoval italský dirigent Enrico Calesso, který obdivuhodným způsobem pronikl do této bytostně německé hudby. Orchestr pod jeho taktovkou hrál neobyčejně plasticky, uvolněně, velmi barevně a výrazně. Filharmonický orchestr prokázal, že má partituru dokonale pod kůží, ovládá styl, cítí jej a dále jej nově rozvíjí. I když Phiharmonisches Orchester Würzburg není žádná Staatskapelle Dresden či Berlín nebo přímo Vídeňští filharmonikové, jeho hra měla vysoký standard, který se nemůže měřit s úrovní orchestru naší Státní opery, který Straussovu ELEKTRU hrál naposledy v r. 2016 před rekonstrukcí této divadelní budovy.

ELENA BATOUKOVA-KERL – A STAR IS BORN

Vystoupení sopranistky Eleny Batoukove-Kerl v hlavní roli bylo opravdovým zjevením a největším překvapením večera. Tato pěvkyně zatím vystupovala jen na menších německých scénách a vedení opery Mainfranken Theater si ji pozvalo do nové produkce na základě jejího úspěšného angažmá v Soumraků bohů v r. 2019. V současnosti zpívá Elektru na špičkové světové úrovni jen hrstka dramatických sopranistek a Batoukova-Kerl se k nim může směle připojit. Podmínka neobyčejné hlasové výdrže je základním předpokladem pro každou pěvkyni, která se rozhodne roli v její standardní délce nastudovat. Batoukova-Kerl k tomu přidává dalších cca šest vysoce exponovaných minut zpěvu ve scéně s Klytaimnestrou a s Chrysothemis. Má impozantní dramatický hlas s pevnými svítivými výškami. Její Elektra zaujme důslednou interpretací německého textu a na rozdíl od řady svých pěveckých kolegyň je pozoruhodná neuvěřitelným legatem, kterým celý part zpívá. I po herecké stránce předvádí velice přesvědčivou kreaci. Na jevišti jí výborně sekundovala Margarita Vilsone (Chrysothemis), která nahradila onemocnělou Iliu Papandreou, a přestože absolvovala jen omezený počet přípravných zkoušek, zvládla své výstupy s grácií včetně (naštěstí méně náročné) herecké akce. Vilsone předvedla také sytý dramatický hlas, který se zřejmě časem bude vyvíjet směrem k velkým wagnerovským partiím. Role Klytaimnestry je často doménou zpěvaček na konci jejich kariéry (jako tzv. Abschiedspartie), které mojí možnost představit spíše bohatost výrazu než krásu a velikost hlasu. To zdaleka není případ Sanji Anastasie, která má barevný mezzosoprán, hezky znělý ve všech polohách. Zaujala i výrazovostí interpretace textu; snad jen po stránce představitelské mohla ubrat a netrhat tolik kulisy. Dalším výkonem evropských parametrů byl Orest švédského barytonisty Kosmy Raunera Kroona, pyšnící se nejen krásným témbrem, ale především ukázkovým způsobem deklamace textu plným prodchnutým silným výrazem. V roli Aegistha se líbil hlasově svěží a celkově dost pozoruhodný Brad Cooper. V menších rolích se slušně uplatnily Natalia Boldyrieva jako Důvěrnice a Dohližitelka a Nosička vlečky Mileny Arsovske. Velký počáteční výstup pěti děveček ve velké úvodní scéně však bohužel nepředstavoval tak vysokou kvalitu, kterým se pak honosil zbytek inscenace, nicméně na celkově velmi pozitivní dojem z hudební produkce to nemělo zásadní vliv.  

Elektra – Mainfranken Theater © Nik Scholzel

A KONEČNĚ INSCENACE

Inscenační tým úspěšně čelil výzvám spojeným s omezeným prostorovým a technickým vybavením jeviště v Theaterfabrik. Navíc musel řešit i komplikace spojené s umístěním mnoha hudebníků orchestru na ploše scény. Režisérka Nina Russi se scénografkou Julii Katharinou Berndt proto psychologické drama účinným způsobem soustředila na malé (vyvýšené) pódium s otáčivou stěnou bílé barvy, pod kterým měla naopak jako svůj hlavní hrací prostor Elektra, která nežije v paláci, ale na špinavém dvoře. Tomuto konceptu se jen trochu vzpíraly zdobně působící kostýmy (rovněž J. K. Berndt), a to nejen u Klytaimnéstry a její družiny, nýbrž i u služek. Z porovnání fotodokumentace a premiérového představení je zřejmé, že v průběhu posledních zkoušek se ideální kostým pro Elektru teprve hledal, až skončil u šatů tradičního černého pytlovitého střihu s vojenskými botami. Z hlediska inscenování vztahů a charakterů nepřináší würzburská Elektra zásadně nový vhled na Hofmannstahlův text a až na pár zbytečných extravagancí se drží spíše nejlepších zavedených postupů. Tím bezpečně doplňuje výborné hudební provedení.

Setkání s Elektrou Richarda Strausse je vždy nesmírným divadelním a hudebním zážitkem. Produkce v Mainfranken Theater je zvlášť hodnotná, neboť nabízí vynikající hlavní představitelku, která ojedinělým způsobem exceluje i v náročných a obvykle neprovozovaných částech své role.

Richard Strauss: Elektra, Mainfranken Theater – Theater Fabrik, Blaue Halle – psáno z premiéry dne 8. října 2023.

E.Batoukova-Kerl (Elektra) a S. Anastasia (Klytaimnestra) © Nik Scholzel
E.Batoukova-Kerl (Elektra) a K. R. Kroon (Orestes) ©Nik Scholzel
E.Batoukova-Kerl (Elektra) a I. Papandreou (Chrysothemis)  ©Nik Scholzel