Před pár dny, 15.12. letošního roku se uzavřela životní pouť maďarsko – německé koloraturní sopranistky Sylvie Geszty.  Geszty se narodila v r. 1934 v Budapešti, studovala na Akademii múzických umění Franze Liszty a v roce 1959 debutovala v Budapešťské národní opeře. O dva roky později  byla angažována do východoněmecké Státní opery Pod Lipami, kde se hned napoprvé uvedla s velkým úspěchem rolí Amora v Orfeovi  a Eurydice od Christopha Willibada Glucka. Současně byla angažována i v operním domě vzdáleném jen pár metrů od Staatsoper- v Komické opeře Berlín. V r. 1970 přesídlila z východu do Stuttgartu, kde byla v pevném angažmá a zde se také po ukončení své aktivní pěvecké dráhy věnovala dlouhá léta úspěšně pedagogické činnosti – mezi její nejvýznamnější žáky patří např. Melanie Diener (poslední pražská Beethovenova Leonora) či Marlis Petersen, která po letech své oslnivé koloraturní kariéry se nyní začíná věnovat dramatičtějším operním partiím.

Geszty proslula především jako vynikající koloraturní sopranistka krásného světlého hlasu nezaměnitelného témbru, který zaujal svojí vynikající technikou, barvou či neobyčejnou vřelostí svého projevu.

Sylvii Geszty znají i čeští posluchači dříve narození z četných nahrávek východoněmeckého labelu Eterna, které byly u nás běžně dostupné v prodejně německé kultury na Národní třídě v Praze do konce osmdesátých let minulého století.

V mé paměti zůstane Sylvia Geszty především jako špičková Zerbinetta na vzorové EMI nahrávce Ariadny na Naxu (1968) se Staatskapelle Dresden, s Gundulou Janowitz (Ariadne) a dirigentem Rudolfem Kempem. Její mistrovská interpretace záletné kolombíny je srovnatelná snad jen s pozdějším kongeniálním výkonem Edity Gruberové v této roli či s kreací Diany Damrau z období počátku její pěvecké kariéry (kdy se věnovala výhradně oboru koloraturního sopránu). Pověstná byla i její Královna noci (též na deskách RCA) s dirigentem Otmarem Suitnerem či Mozartova Despina. Pro svůj atraktivní vzhled a dobré herecké schopnosti byla též vyhledávanou interpretkou hudebních pořadů (recitály, estrády, operety) či televizních oper (např. s českým režisérem Karlem Kašlíkem natočila Hoffmannovy povídky, kde ztělesnila všechny tři hlavní ženské postavy).