K ryzímu předverdiovskému belcantu se rozhodlo (na první pohled poněkud nekoncepčně) ve své dramaturgii (dramaturg Jozef Červenka) vrátit Slovenské národní divadlo v Bratislavě. Po několika letech, kdy operní nabídka této první slovenské scény byla spíš mainstreamová a výrazně redukovaná co do počtu premiér, je v aktuální sezoně po Suchoňově Svätoplukovi scénicky realizován již druhý zajímavý titul s potenciálem lákat operní fanoušky i vně slovenských hranic.
V posledních pár letech však nejde o úplně zřídka uváděné dílo, druhý ze tří dílů tzv. tudorovské trilogie. V roce 2014 jej totiž u nás nabídla Ostrava, o rok později pak na Slovensku Státní opera v Banské Bystrici. V roce 2018 také Divadlo na Vídeňce. Ti, kteří případně za těmito produkcemi cestovali, tak mají možnost srovnávat různou scénickou i interpretační úroveň. Marie Stuartovna je šestatřicátou Donizettiho operou. Světovou premiéru měla v roce 1835. Libreto k ní za koordinace skladatele napsal spisovatel Giuseppe Bardari, v té době mladičký student práv. Námětem byla divadelní hra Marie Stuartovna slavného německého básníka a dramatika Friedricha Schillera, jejíž premiéra se konala 35 let předtím. Děj opery je volně vystavěn na životních osudech skotské královny Marie Stuartovny (soprán), a to včetně scény jejího setkání s Alžbětou I. (soprán), která je však autorskou licencí a reálně nikdy neproběhla. Jelikož doba si žádala v opeře milostní zápletku, přidán byl romantický příběh mezi Marií a Robertem, hrabětem z Leicesteru (tenor). Historické okolnosti vzniku a dějin provádění díla zasvěceně přibližuje ve své recenzi zmíněného vídeňského provedení David Chaloupka.
Novou bratislavskou inscenaci lze zařadit ke „klasickým“. Režisér Gilbert Blin, věnující se převážně baroknímu repertoáru, ve své koncepci důsledně respektoval místo a dobu děje, čemuž odpovídala také funkční scéna Alexandra McCargara hojně využívající točny, jakož i „dobové“ náladové osvětlení pracující s koncepcí šerosvitu (světelný design Kelly Martin). Tato inscenace potěší především milovníky tradice a navzdory své jisté statičnosti jistě neurazí ani diváky, kteří preferují modernější režijní pojetí. Dává nahlédnout do režijních postupů odpovídajících zhruba 80. letem minulého století. Je to nicméně legitimní cesta a podle dostupných informací šlo přímo o zadání ze strany vedení Opery SND. Devizou této produkce jsou vskutku nádherné, přímo opulentní kostýmy z dílny zkušeného Josefa Jelínka.
Navštívené představení bylo věnováno nádhernému pracovnímu jubileu divadelní korepetitorky Milady Synkové – 60 letům od vzniku jejího pracovního úvazku v SND. Elegantní paní Synková byla přímo na jevišti před začátkem představení pozdravena vedením divadla a operního souboru a při závěrečné děkovačce jí patřilo také čestné místo spolu s vystupujícími umělci. Vskutku krásné a důstojné ocenění dámy, která zasvětila hudebnímu umění celý svůj profesní život.
Obtížnou titulní roli skotské královny v této repríze ztvárnila Andrea Vizvári, která podala přesvědčivý výkon, byť disponuje spíše menším objemem hlasu. Nejenom jí, ale prakticky všem účinkujícím pomáhá optimální akustika operního sálu nové budovy SND. Více než důstojně jí jako Alžběta sekundovala renomovaná mezzosopranistka Jana Kurucová, která je stálou hostkou na předních německých operních scénách a zná ji i české publikum. Její efektně a stylově podaná interpretace vnitřně bojující Alžběty I., včetně typických belcantových fines, byla jednoznačně nejpřesvědčivějším výkonem večera. Disponuje jasným, vpravdě dramatickým a pevným materiálem, který jí k této roli přímo předurčuje. Ostatně, ztvárnila jí před několika lety také ve zmíněné ostravské inscenaci. Její obsazení je ze strany SND nanejvýše správným tahem, pokud chce divadlo spoléhat zejména na domácí, slovenské síly. Velmi hezky vyšel především její tercet společně s Cecilem a Leicesterem na začátku druhého jednání E pensi? E tardi? – Quella vita a me funesta – Vanne, indegno.
Naopak méně přesvědčivý výkon večera, zejména v prvním jednání, podal i na českých scénách zdomácněný Paolo Lardizzone jako Robert, hrabě z Leicesteru. Působil jakoby trochu nervózně, což se odráželo v nejistém nasazování tónů a značné tónové volatilitě. O hladkém, flexibilním a barevném zpívání nemohla být, alespoň v prvním jednání ani řeč, a bohužel se mu nepodařilo být důstojným partnerem svých ženských partnerek. O tom, že jeho hlas, navzdory slyšitelným sykavkám, má patřičnou pevnost ve vyšších polohách, však dokázal přesvědčit ve druhém jednání, které mu už ve všech výstupech vycházelo o poznání lépe. I zde se tedy projevilo, že belcantový styl má smysl jevištně uvádět především pokud dokáže divadlo zajistit adekvátně disponované pěvce. Jinak se, bohužel, efekt „krásného zpěvu“ nemusí dostavit.
Menší role Mariini chůvy Anny, Lorda Cecila a Giorgia Talbota spolehlivě ztvárnili Katarína Hano Flórová, Pavol Remenár a Michal Onufer, přičemž u posledně jmenovaného by stálo za to dopracovat trochu víc italský výraz, jelikož Onuferův témbr je slyšitelně slovanský.
Hudební nastudování bylo svěřeno zkušenému italskému dirigentovi Marcu Guidarinimu, jenž je také znám i českému publiku. Orchestr pod jeho vedením podal velmi solidní výkon a pokud se dramaturgie Opery SND rozhodne pokračovat v uvádění belcantového repertoáru, lze doufat, že se orchestr posune ke skutečně stylové interpretaci. Momentálně má k ní dobře nakročeno. Hezkou čistou hrou se předvedly především flétny a toliko stěžejní smyčce. Dirigent tempově respektoval jednotlivé pěvce a byl jim spolehlivým partnerem. Pozitivní hodnocení platí rovněž pro sbor (sbormistryně Zuzana Kadlčíková), který oprávněně obdržel velký potlesk publika. Krásně vyšla především scéna velkého finále Mariiny modlitby a popravy: kvintet Marie, Anny, Cecila, Talbota a Leicestera společně se sborem. Mimochodem, poprava je v této scéně naznačena katem dramaticky zvedajícím svou sekyru, Marií v prostých rudých šatech s velkým náprsním křížem posázeným drahokamy vystupujícím k popravišti a v posledních vteřinách před zavřením opony emotivně se klátící zlomenou Annou Kennedy.
Gaetano Donizetti – Maria Stuarda, SND Bratislava, premiéra 21.4.2023, psáno z reprízy 29.4.2023
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.