Pouhých 24 kilometrů od české hranice, na dohled od Ašského výběžku, leží bavorské město Hof. Na první pohled působí jako poklidné francké sídlo, milovníky opery však dokáže překvapit hned dvakrát: odvážnou dramaturgií, která se nebojí sahat po zapomenutých titulech, a moderním, architektonicky působivým operním domem s výtečnou akustikou.
Právě sem mě mé kroky zavedly vůbec poprvé – a důvod byl více než lákavý. Na programu se objevila skutečná rarita: opera Giulietta e Romeo od Riccarda Zandonaie. Už samotný název zaujme. Nejde o tradiční „Romeo a Julie“, nýbrž o obrácené pořadí, které klade důraz na ženskou hrdinku – podobně jako kdysi to učinil například Nicola Vaccai.
Zandonai je dnes znám především jako autor strhující veristické opery Francesca da Rimini, o které jsme na našich stránkách psali v souvislosti s mimořádně zdařilým nastudováním tohoto titulu v Německé opeře v Berlíně.
Zandonaiovi libretisté Arturo Rossato a Nicola D’Atri nečerpali primárně z Williama Shakespeara, nýbrž také z různých italských historických pramenů. Oproti rozsáhlé tragédii alžbětinského dramatika se soustředili jen na několik klíčových postav. Rodiče obou milenců i Juliina chůva mizí ze scény, její místo zaujímá přítelkyně Isabella. Děj navíc nezačíná zrozením lásky – Romeo a Julie se již milují, když se opona poprvé zvedá. Libreto ta k v podstatě představuje jakýsi koncentrovaný výběr nejdramatičtějších scén, oproštěný od vedlejších dějových linií.
Hudba Giulietty e Romeo možná nenabízí tolik bezprostředně zapamatovatelných melodií jako Francesca da Rimini, ale fascinujícím způsobem odhaluje Zandonaiovo mistrovství v orchestru. Partitura je hluboce italská, zároveň však nese jemné ozvěny Clauda Debussyho, Richarda Wagnera či Richarda Strausse. Do dnešních dnů si z opery uchovala širší popularitu pouze tenorová árie „Giulietta! Son io“ z posledního jednání. Na koncertních pódiích i nahrávkách ji proslavili pěvečtí velikáni jako Mario Del Monaco, Roberto Alagna či Jonas Kaufmann.
Jak tedy obstálo nastudování v Hof? Devizou nové inscenace byl bezesporu orchestr Hofer Symphoniker pod vedením Petera Kattermanna. Právě orchestr jako jediný plně odhalil bohatství Zandonaiovy partitury – její dramatický tah, jemnou lyriku i promyšlenou barevnost. Přestože provedení bylo poznamenáno několika škrty, které ochudily posluchače o plnou architekturu díla, hudební nastudování se snažilo ukázat, proč si tato opera zaslouží návrat na jeviště.
O poznání problematičtější bylo pěvecké obsazení. Největší slabinou večera byla nedostatečná práce s italským textem – nepřesná výslovnost a frázování, které nerespektovalo přirozený rytmus jazyka, výrazně oslabovaly dramatickou účinnost hudby. Tento nedostatek byl zvlášť patrný u Andrije Chakova v roli Tebalda a Markuse Grubera jako Gregoria.
Inga Lisa Lehr vytvořila Giuliettu po technické stránce solidně a její hlas bez obtíží pronikal i hustou orchestrální sazbou. Přesto její pěvecký výkon zůstal převážně u reprodukce notového zápisu a text; hlubší výrazová práce se slovem a skutečná interpretace postavy se dostavily jen sporadicky. Minseok Kim jako Romeo působil stylově kultivovaněji a také slušně frázoval, jeho hlas však postrádal potřebnou dramatickou váhu pro tak náročný part. Nejlépe u něj vyzněla právě slavná árie „Giulietta! Son io“, kde se mohl opřít o komornější orchestrální doprovod a soustředit se na jemnější modelaci fráze.
Některé vedlejší role zanechaly místy příznivější dojem než ústřední dvojice. Annina Olivia Battaglia jako Isabella i Stefanie Rhaue v symbolické roli Vzpomínky na sebe upozornily muzikálností a výrazovou přesností, byť jejich úlohy nemohly zásadně ovlivnit celkový profil inscenace.
Režisér Lothar Krause, zároveň intendant Theater Hof, rozumně vsadil na střídmou, nápaditou scénu Aylin Kaip. Silně působily zejména surrealistické obrazy, zajímavým způsobem odrážející vnitřní svět obou milenců. Krause věnoval značnou pozornost detailnímu rozehrání vztahu Romea a Giulietty, zatímco ostatní postavy zůstaly spíše v pozadí. To se bohužel týkalo i Operního sboru Theater Hof, který herecky působil převážně staticky a bez výraznějšího podílu na dramatickém dění.
Theater Hof si za uvedení Giulietta e Romeo od Riccardo Zandonai zaslouží uznání jen v omezené míře. Samotná dramaturgická odvaha a solidní výkon orchestru totiž nemohou zakrýt skutečnost, že inscenace po interpretační stránce nedosáhla úrovně, jakou toto mimořádně náročné dílo vyžaduje. Uvedení tak vzácného titulu předpokládá nejen kvalitní orchestrální nastudování, ale především důslednou jazykovou a stylovou přípravu a pěvecké obsazení schopné obstát ve vysokých vokálních i výrazových nárocích hlavních rolí. Právě v těchto klíčových oblastech produkce citelně selhala. Výsledkem bylo představení, které sice připomnělo kvality Zandonaiovy partitury, ale samo je dokázalo zprostředkovat jen zčásti.
Riccardo Zandonai – Giulietta e Romeo (uvedeno pod názvem Romeo und Julia), Theater Hof, premiéra 2. května 2026, psáno z reprízy 10. května 2026
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.