Na lipské scéně Hudební komedie je aktuálně s úspěchem uváděna komická opera Alberta Lortzinga o třech jednáních Pytlák čili Hlas přírody (Der Wildschütz oder die Stimme der Natur) komponovaná na libreto skladatele. Literární předlohou tohoto klasického německého singspielu je komedie Srnec aneb Nevinní viníci ve své době populárního dramatika Augusta von Kotzebue, který proslul také svými kritickými výpady vůči Goethemu. V témže městě měla opera světovou premiéru, a to na Silvestra roku 1842, tedy před necelými 181 lety. Jako všechna Lortzingova díla je i Pytlák založen na převlecích, zmatku, přetvářce a hraní rolí, tedy na základních prvcích divadla skladatelovy doby. Tímto dílem se Lortzingovi podařilo vytvořit hudební komedii tendující ke společenské kritice šlechty období biedermeieru. Přes tuto implicitní sociální kritiku zní hudba v opeře uvolněně a vesele. U příležitosti prvního uvedení této opery v češtině v r. 1882 (německy se v českých zemích hrála záhy po své světové premiéře), kdy v roli hraběnky vystoupila Betty Fibichová, choť Zdeňka Fibicha, o ní hudební list Dalibor napsal, že sice je to „dílo starší periody tvoření hudebně dramatického (…), však má v sobě tolik ceny umělecké i svěží síly životní, že na dlouho ještě bude ozdobou divadel, v nichž upřímné snažení umělecké má na vrch nad spekulativním protežováním módních operetních jepic.“ V Národním divadle v Praze se Pytlák dával naposled v září 1930. Lortzingovy opery obecně jsou u nás, jak známo, uváděny bohužel velmi ojediněle.
V opeře se setkáváme s hraběnkou von Eberbach (ve starším českém překladu hraběnka Záleská, alt), která neviděla svého bratra barona Kronthala (baron z Lípova, tenor) od raného mládí. Kvůli tomu ho nezná, ačkoli žije v její bezprostřední blízkosti jako stájník na zámku jejího manžela hraběte von Eberbach (hrabě Záleský, baryton). Stejně tak hrabě řadu let neviděl svou sestru, nedávno ovdovělou baronku von Freimann (baronka Dolanská, soprán), takže se pro něj rovněž stala prakticky neznámou. Hlavní dějová zápletka se točí kolem převlekové hry baronky a její komorné Nanette (Nanetta, mezzosoprán). Příběh otevírá zpráva o propuštění učitele Baculuse (Sylabus, bas, příp. baryton), který je obviněn, že bez dovolení ulovil srnce v hraběcích lesích (výstřel zaznívá již v předehře!). Baculus se zasnoubil s Gretchen (Lenka, soprán). Baronku chce hrabě provdat za barona Kronthala. Hrabě má slabost pro mladé dívky, díky čemuž touží po mladé Gretchen a rovněž tak po baronce, která (spolu s Nanette) nejdřív vystupuje v převleku za studenta a později jako (falešná) Gretchen. V závěru opery, během oslavy narozenin hraběte, jsou všechna nedorozumění vysvětlena jako působení „hlasu přírody“ („So hat mich nicht getäuscht. Die Stimme der Natur“). Učiteli Baculovi je odpuštěno, protože – jak se nakonec ukáže – zastřelil v šeru nikoli „hraběcího srnce“, nýbrž pouze vlastního osla.
Hudebně lipskou inscenaci nastudoval Tobias Engeli, který je od sezóny 2022/23 úřadujícím hudebním ředitelem a šéfdirigentem Hudební komedie. Skvěle vedený orchestr se zaskvěl již v předehře, zejm. v žesťové sekci, a především u lesních rohů, tak důležitých pro navození „pytlácké“ atmosféry (v partituře jsou předepsány hned čtyři). Dirigentovi se povedlo orchestr přivést k velmi zdařilé, téměř až dobově poučené interpretaci plné dynamiky a barevných odstínů.
Režie se ujal Volker Vogel, který také příležitostně vystupuje i jako operní pěvec. Inscenace je nejtradičnější, jakou si lze představit, a to s akcentem na komiku jednotlivých postav. Takovémuto pojetí hrozí, že bude působit jako napuštěné naftalínem, což se v tomto případě naštěstí nestalo. Divák se díky tomu cítí jako by přenesen do období biedermeieru a skladatelova života, který rozhodně nebyl bezstarostný a neustále radostný tak, jak je jeho hudba. Scéna s kašírovanými kulisami, obláčkovým pozadím a ve třetím jednání dokonce s malou kašnou (výprava Alexander J. Mudlagk) působila pro dané režijní pojetí naprosto patřičně a romanticky, čemuž odpovídaly též dobové kostýmy.
Hned v úvodu 1. jednání se zdařile představil sbor (sbormistr Mathias Drechsler), který se pak v opeře objevuje ještě na několika klíčových místech (využití sboru v tomto kusu trochu připomíná Smetanovy Dvě vdovy). Angela Mehling obdařila svou hraběnka von Eberbach patřičnou grácií a nadhledem. Jejím chotěm hrabětem von Eberbach byl mladý a jevištně mimořádně tvárný pěvec Justus Seeger, který se zaskvěl především v úvodu 3. jednání svým recitativem a árií („Wie freundlich… Heiterkeit und Fröhlichkeit”). Baronkou von Freimann byla půvabná Jaclyn Bermudez, která předvedla nejenom plnokrevnou převlekovou komiku, ale také svůj voluminózní soprán. Publikum si zcela podmanil místní rodák, barytonista Milko Milev jako učitel Baculus, a to svým přirozeným herectvím, groteskností a také kultivovaným pěveckým projevem, který vyvrcholil ve stěžejní árii této postavy „Fünftausend Taler!” ve finále 2. jednání. Líbezným baronem Kronthalem byl Álvaro Zambrano, člen souboru Lipské opery. V menších, ale dějově ne nepodstatných rolích vystoupili Verena Barth-Jurca jako rozkošná Gretchen, Michael Raschle jako sluha hraběcího páru Pankratius a Miranda Caasmann jako Nanette.
Divadlo Hudební komedie, jak naznačuje již samotný název, uvádí především díla „lehčího žánru“, jako jsou operety, muzikály a komické opery, resp. singspiely. Volba Pytláka je pro tuto scénu tedy zcela logická a opodstatněná (dramaturgie Christian Geltinger). Shlédnout toto Lortzingovo dílo přímo ve městě, kde skladatel léta působil, je velkým zážitkem. O to větším, když má divák možnost zažít produkci, která se stylově velmi přibližuje období skladatelova života.
Albert Lortzing: PYTLÁK ČILI HLAS PŘÍRODY (Der Wildschütz oder Die Stimme der Natur), Oper Leipzig, Musikalische Komödie (Hudební komedie), psáno z reprízy 1. července 2023.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.