Oratorium Georga Friedricha Händela SEMELE uvedla Bavorská státní opera jako svoji poslední premiéru sezóny 2022/2023 v rámci tradičního Mnichovského operního festivalu (Müncher Opernfestspiele). Vizuálně opulentní, nesmírně zábavné a především emocionálně silné představení hudebně nastudoval Gianluca Capuano, režie byla svěřena Clausovi Guthovi. Titul byl nastudován jako koprodukční titul s Metropolitní operou v New Yorku.
HÄNDEL A JEHO ANGLICKÉ ORATORIUM
Händel napsal svoji poslední italskou operu v r. 1741 a poté se soustředil na skladání oratorií a hudebních dramat na anglické texty. Mezi ně můžeme řadit právě i Semele, která měla svoji premiéru ve slavné Covent Garden 10. února 1744. Původní forma oratoria nebyla určena pro scénické zpracování, nicméně sám skladatel Semele označil jako „opera after manner of an oratorium“ a samotná stavba díla má všechny podstatné atributy, aby bylo reprodukována i scénicky: charaktery jednotlivých postavy jsou dramaturgicky a kompozičně navrženy s potřebnou emocionální hloubkou, mají svůj vývoj a nezbytnou interakci. Zvláště v 21. století se jevištní uvádění oratoria těší mimořádné přízni diváků, zvláště pokud dílo inscenuje talentovaný režisér a v hlavní roli se může blýsknout ve velké koloraturní roli zpěvačka mimořádných pěveckých a hereckých schopností. To je případ i nedávné curyšské inscenace režiséra Roberta Carsena s Cecilií Bartoli v hlavní roli, která byla později přenesena i do jiných divadel a je rovněž zachycena na DVD.
KDO JE SEMELE
Pro připomenutí našim čtenářům něco z antické literatury: Semele byla dcerou thébského krále Kadma a jeho manželky Harmonie. Byla tak krásná, že si ji oblíbil nejvyšší bůh Zeus. Často ji tajně navštěvoval, což se brzy dozvěděla jeho manželka Héra a rozhodla se zničit manželovu milenku. Proměněna ve stařenu navštívila Semele a navedla ji k tomu, aby požádala Dia o jasný důkaz jeho božského původu. Když se Zeus opět ukázal, prosila ho Semele o splnění tohoto přání. Zeus se zapřisáhl a teprve potom vyslechl přání. Vystoupil do výše, mračna se shlukla, spustil se hromobití a Zeus s bleskem sestoupil k Semele. Plamen a blesk Semele okamžitě usmrtily. Semele nosila Diovo dítě, jemuž přišla na pomoc laskavá Země a zachránila ho tím, že nechala vyrůst hustý břečťan, který dítě skryl. Zeus dal dítě zašít do boku a až přišel čas, narodil se chlapec, který dostal jméno Dionýsos. Zpočátku o něj pečoval sám Zeus, později chlapcova teta Ínó a nakonec lesní víly. Když Dionýsos dospěl, stal se bohem vína a vinařství. Osvobodil svou matku z podsvětí a vzal ji k sobě na Olymp.
ŽÁDNÍ BOHOVÉ, ALE ČLOVĚK HLEDAJÍCÍ JINÝ SVĚT
Režisér Claus Guth nevykládá nadčasové antické téma jako rozkošnou hříčku o bozích, kteří si vyřizují své účty přes Semele, která je za svoji žádostivost po kráse a bohatství potrestána smrtí. Jeho Semele se chce vymanit z vlivu povrchní, nablýskané a dokonale organizované společnosti. Navzdory možnosti stabilní a zajištěné budoucnosti po boku budoucího manžela Athama se Semele rozhodne vydat do nového světa plného svobody, kde není všechno předem naplánované. Hledá prostor, sice plný nejistoty, ale připravený umožnit jí žít podle vlastní volby. V Guthově inscenaci její pád nezpůsobí Jupiter svým bleskem, nýbrž společnost, ze které se chtěla vyčlenit a která ji za to trestá. Guthova fascinující ideová koncepce stojí vedle extrémních požadavků na herecké podání titulní ženské postavy na objevném výtvarném pojetí inscenace. Výtvarník scény Michael Levine a kostýmní výtvarnice Gesine Völlm do představení vnáší neuvěřitelné vizuální nápady, jejichž realizace by byla v českém (podfinancovaném) divadelním prostředí zhola nemožná. Detailně propracované části výpravy, včetně rekvizit a kostýmů, symbolizující bohatou společnost s jasně stanovými pravidly perfektně kontrastují s tajemným a pro Semele přitažlivým světem Jupiterovým. Pro jeho znázornění volí oba výtvarníci spolu s Michaelem Bauerem (světelná režie) a Rolandem Horvathem (video) neobvyklou podobu černého peří, které symbolizuje svět vládce bohů v jedné z jeho četných podob – orla. Ten se „ohlašuje“ nejdříve nenápadně pár černými péry, které spadnou před Semele v době zásnubních oslav, aby pak postupně mohutné prameny černého peří zcela pohltily jeviště jako znamení, že Semele opustila svůj dřívější svět. Nápaditou vizuální a myšlenkovou stránku mnichovské produkce jako dokonalou mozaiku doplňují propracované herecké výkony všech účinkujících. I přes svoji ideovou závažnost inscenace ojedinělým způsobem diváky baví, takže propadají do hlasitého smíchu, aby vzápětí byli konsternováni nemilosrdností trpkého osudu Semele. Zvláště humorné jsou taneční výstupy představitele Jupitera M. Spyrese v 2. jednání při árii „I must with speed amuse her“ či pohybově dokonalá break-dance show countertenoristy Jakuba Józefa Orlinskiho. Zcela netradiční přístup volí režisér také pro převlekovou scénu Juno za Semelinu sestru Ino (která následně přemluví Semele, aby požadovala od Jupitera jeho přirozenou podobu) nebo pro scénické naplnění virtuózní koloraturní „zrcadlové“ árie „Myself I shall adore“.
Inscenaci v nemenší míře zdobí příkladné hudební nastudování Gianlucy Capuana. Orchestr Bavorské státní opery vystoupil ve výrazně menším obsazení, než je tomu při reprodukci děl 19.-21. století, a překvapil neobyčejnou stylovostí svého projevu. Bayerisches Staatsorchester zrovna není tělesem, které se výrazně specializuje na starou hudbu, nicméně má v tomto ohledu velmi cenné zkušenosti, zejména z období 1993-2006, kdy jako intendant Bavorské státní opery působil Sir Peter Jonas, který se vedle hraní tradičního repertoáru zásadním způsobem zasadil o pravidelné uvádění barokních oper. Vysoce intenzivní hudební prožitek umocnila rovněž volba inscenovat Semele v akusticky velmi příznivém prostředí Divadla prince regenta (Prinzregententheater).
SKVĚLÍ SÓLISTÉ VEČERA
Americká sopranistka Brenda Rae i přes ohlášenou lehkou indispozici převedla jako Semele neuvěřitelný výkon: po dobu téměř tří a půl hodinového představení téměř nesešla z jeviště a prezentovala se jako neobyčejně tvárná a vyzrálá herecká osobnost, která mistrně zvládla i neobyčejné pohybové nároky role. Její vysoký koloraturní soprán možná postrádá určitou sladkost tónu, která by právě Semele slušela, ale během recenzovaného představení zpívala technicky velice jistě a výborně zvládla i obtížnou koloraturu. Rae se rovněž vyznamenala krásnými variacemi ve svých početných áriích, ale především vždy pečlivě zvoleným výrazem (v recitativech a áriích), kterým modelovala velký vývojové oblouk své hrdinky. Tenorista Michael Spyres je hlasový fenomén, který bourá tradiční představy o tenorovém hlasu. Sám se považuje za „baritenora“, velkou kariéru udělal v rossiniovském repertoáru, zpívá Mozarta, Berlioze, baroko, belcanto a chystá se na Wagnerova Stolzinga. Jako Jupiter zaujal barevností a pestrou výrazovostí svého zpěvu i dobrou hereckou a pohybovou akcí. Countertenor Jakub Józef Orliński (Athamas) přesvědčil výbornou technikou, výrazem a také neobyčejnou zvučností a lahodností svého hlasu. Jak již bylo zmíněno, režie navíc úspěšně využila jako ojedinělých pohybových schopností. Mezinárodně vysoce oceňovaná Emily D´Angelo vytvořila roli Juno, kterou vybavila především nádherně zbarveným mezzosopránem, ale čistě představitelsky zůstala trochu jednostranná. Sytým ale zároveň ohebným mezzosopránem schopným zvládnout i obtížné koloratury upoutala Nadezhda Karyazina jako Ino, Semelina sestra. Z dalších báječných představitelů jmenujme ještě alespoň pohybově talentovanou Jessicu Niles (Iris), majitelku krásného zvonivého sopránu či Jonase Hackera jako spolehlivého Apolla.
Mnichovská státní opera svojí nejnovější festivalovou produkcí Händelova oratoria potvrdila svoje výjimečné postavení ve světovém operním dění. Semele překvapila neokázalou velkorysostí v režijním a výtvarném zpracování, fundovaným hudebním nastudováním a v neposlední řadě asi nejlepším pěveckým obsazením, které může v současnosti existovat. Toto představení si zaslouží obdiv a rozhodně jej doporučujeme našim čtenářům
George Frederic Händel – SEMELE, Bayerische Staatsoper – Müncher Opernfestspiele 2023
Premiéra 15.7.2023, psáno z reprízy 22.7.2023
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.