Druhá návštěva operního domu v Bonnu – Giordanova SIBERIA

Operní soubor v německém Bonnu uvádí v každé sezóně pět až šest nových titulů, kromě rozsáhlého vědecko-výzkumného  projektu „FOKUS 33 Forschungsreise zu den Ursachen von Verschwinden und Verbleiben“  (Výzkum příčin mizení a přetrvávání), o kterém jsme psali v naší recenzi na Schrekerova Zpívajícího ďábla,  uvádí široký repertoár od baroka až po hudbu 21. století. Právě končící bonnská sezóna 2022/2023 přinesla v rámci FOKUS 33 premiéry Franchettiho Asraela, Vzestupu a pádu města Mahagonny Kurta Weilla nebo Der Singende Teufel  Franze Schrekera, ale také např. Händelovu Agrippinu či málo známou opera SIBERIA od Umberta Giordana.

Jméno italského skladatele Umberta Menotti Maria Giordana  (1867 – 1948) znají zejména znalci a milovníci verismu. Především jeho Andréa Cheniér (poprvé 1896 v Teatro alla Scala) patří mezi stálice kmenového repertoáru všech světových scén, navíc se jedná o titul, který se může chlubit jedním z nejlepších libret celé operní historie (Luigi Illica). V popularitě děl Giordana hned následuje vášnivý příběh ruské vyzvědačky Fedora (poprvé 1898, Teatro lirico Milán). Na italských scénách se ještě sporadicky objevuje skladatelova Madame Sans-Gêne (poprvé 1915, New York, Metropolitní opera), které v 90. letech minulého století vdechla nový život italská pěvkyně Mirella Freni.

Čtvrtá skladatelova opera SIBERIA (Sibiř) byla veřejnosti představena v milánské La Scale 19. prosince 1903. Okolnosti jejího uvedení jsou velmi pozoruhodné a mají co do činění s Giordanovým rivalem Giacomem Puccinim. Dle původních plánů měla totiž novou milánskou sezónu 1903/1904 otevřít Madama Butterfly, ale Puccini si v r. 1903 přivodil vážný úraz po autonehodě a musel tak práci na nové opeře přerušit. Vedení milánské opery zareagovalo a SIBERIA, která původně figurovala v pozdějším dramaturgickém plánu prvního italského operního domu, pohotově nahradila Madama Butterfly. Japonskou tragédii nakonec Puccini dokončil a Teatro la Scala ji záhy uvedla 17. února 1904. A ještě pár zajímavých paralel mezi Giordanovou Sibiří a Pucciniho Paní Motýlek: stejný libretista, stejné pěvecké obsazení v hlavních rolích o premiéře, ale také velký úspěch SIBERIE při jejím prvním provedení, a naopak katastrofický neúspěch Pucciniho tragédie u premiérového publika. Na to mělo jistě svůj vliv vypuknutí rusko-japonské války 8. února 1904, ve které se Italové postavili na stranu Rusů a v celé zemi naopak panovaly ostré protijaponské nálady.

Siberia je vlastně pokračování italské tradice opery tzv. svatých padlých žen, kterou započal Giuseppe Verdi La Traviatou a pokračoval v ní mj. Giacomo Puccini svojí Manon Lescaut. Hlavní postava SIBERIE Stephana silně připomíná pohnutý osud Kaťuše ze slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vzkříšení i díky ruským reáliím obsaženým v libretu. Samotný libretista Luigi Illica však nikdy nepotvrdil pravost tohoto inspiračního zdroje. Jen pro zajímavost uveďme, že přímo podle námětu Vzkříšení vznikly později dvě jiné partitury: Risurrezione Franca Alfana (1904) a Vzkriesenie slovenského skladatele Jána Cikkera (1962 Praha).

Giordanova SIBERIA byla po své premiéře záhy uvedena v dalších italských městech a i v zahraničí a i když byla skladatelem později přepracována (1925), stejně se ocitla ve stínu skladatelových znatelně lepších kompozic Andréa Cheniér a Fedora. V posledních letech se objevily snahy o znovuvzkříšení opusu, který kdysi úspěšně konkuroval samotné Madama Butterfly. Festival Maggio Musicale Fiorentino v roce 2021 uvedlo SIBERIU v titulní roli s Sonyou Yonchevou a v létě 2022 ji inscenoval i Festival v Bregenzu. Produkce v Theater Bonn je uváděna právě v koprodukci s Bregenzer Festspiele.

Stručně k ději opery, která není českému divákovi zatím příliš znám: Dohazovač Gléby ze Stephany udělal prostitutku a prodal ji princi Alexisovi, který žije v luxusním městském paláci v St. Petěrburgu. Stephana se zamiluje do mladého poručíka Vassilie, který neví nic o jejím předchozím životě a myslí si, že je obyčejná dívka. Roztržka mezi princem a Vassiliem vyústí k zabití Alexise a zatčení Vassilie a jeho deportaci na Sibiř. K zajateckému vlaku, který se chystá odjezdu, přijíždí Stephana zahalená do kožešin se svou trojkou. Opouští honosné sídlo, aby se podělila o osud svého milence. Vassili ji prosí, aby se vrátila, ale marně, ta jej následuje na dálný východ. Třetí jednání se odehrává na v zajateckém táboře na Sibiři. Tady se objevuje i bývalý Stephanin pasák Gléby, nyní odsouzený za podvodné chování. Když Stephana odmítá jeho lásku, Gléby prozradí Vassilimu a všem ostatním, že Stephana je bývalá kurtizána. Na velikonoční vigilii Vassili a Stephana chtějí opustí tábor, ale Gléby to zjistí a upozorní stráže. Uprchlíci jsou pronásledováni a je slyšet výstřel. Stráže přivádějí Vassiliho a nesou Stephanu. Smrtelně zraněná přeje svému milenci štěstí a umírá.

Koprodukční inscenaci v Theater Bonn hudebně nastudoval Daniel Johannes Mayr, který Beethoven Orchester Bonn přivedl k soustředěné hře plné vzruchu, napětí a chytlavých italských melodií. Za pěkný profesionální výkon určitě stojí za to pochválit i výborně zpívající Chor a Extrachor Divadla v Bonnu, které v rámci možností partitury upoutaly především kompaktním zvukem i přirozenou scénickou akcí.

SIBERIA bohužel není žádným klenotem veristické operní literatury, je více méně rutinním produktem, přestože obsahuje místa hudebně působivá. Postrádá ale zásadně výraznější hudební nápady. Rovněž tak Illicovo libreto je slabé a nedosahuje úrovně jeho vrcholných prací: působí nedotaženě, chybí mu hlubší motivace hrdinů k jejich jednání a celkově charaktery postav jsou v něm nedostatečně prokreslené.

Slabá místa v libretu i hudebním zápisu se snaží retušovat inscenace Vasila Barkhatova. Giordanovu a Illicovu SIBERIU, spíše „útržkovité obrazy ze života jedné kurtizány“ se pokouší zarámovat video-příběhem (Christian Borchers), ve kterém Vassiliho sestra se vydává z Říma na Sibiř po stopách svého zemřelého bratra (s urnou obsahující jeho ostatky). Stará žena (Clarry Bartha) vstupuje i přímo do jevištního dění, aby prostému libretu dodala vyšší dávku souvislosti, což se vcelku podařilo. Scéna Christiana Schmidta stylovými prostředky na jednom půdorysném řešení dokázala poměrně efektivně měnit rozmanitost jednotlivých prostředí (palác, vlakové nádraží, knihovna, sibiřský tábor apod). Tradiční kostýmy Nicole van Graevenitz poukazují někam k době vzniku Giordanova díla, převládá však u nich popisnost.

V titulní sopránové roli Stephany se představila členka souboru Theater Bonn Yannick-Muriel Noah. Na Madagaskaru narozená Kanaďanka vládne velkým hlasem zajímavé barvy, ve spodní a střední poloze působivým „zakouřeným“ témbrem typickým pro pěvkyně tmavé pleti. Její soprán zní však v jednotlivých rejstřících dost nevyrovnaně, pěvkyně má řadu technických problémů (včetně zpěvu pod tónem), které jí brání v přesvědčivém pěveckém výkonu. Výraznějšímu hereckému ztvárnění brání její objemnější postava, divák si ji jen stěží umí představit jakou padlou kurtizánu, který dříve obdivoval celý St. Petěrburg. George Oniani (Vassili) upoutá pevnými a zářivými výškami, méně však frázováním a zásadním nedostatkem legata. Herecky i on působí neurčitě a matně. Daleko výrazněji se umí na jevišti prosadit Giorgos Kanaris jako Gléby, který umí dát svůj sytý baryton do služeb krásného frázování a přesvědčivého hereckého výrazu. Santiago Sánchez se dobře uplatnil v menší roli prince Alexise. Další menší role byly kvalitně obsazeny dalšími pěvci ze souboru bonnské opery.

Bonnská opera v koprodukci s bregenzským festivalem podnikla cenný čin, když se pokusila vzkřísit dílo italského verismu, který před 120 lety otevíralo milánskou sezónu. I když konečná jevištní realizace ukázala, že především Giordanova partitura postrádá hlubší potenciál pro širší nasazení neznámého titulu na dalších evropských jevištích, je nutno inovativní snahu Theater Bonn určitě pochválit.

Umberto Giordano – SIBERIA (Sibiř), Theater Bonn, psáno z reprízy 9. června 2023