Zatímco česká média se v posledních dnech oprávněně věnovala odchodu významné české operní zpěvačky a herečky Soni Červené (9.září 1925 – 7. května 2023), která nesmazatelným způsobem zapsala svým jménem české umění do světového povědomí, celkem bez povšimnutí ovšem prošlo úmrtí jiné osobnosti světového operního jeviště – americké mezzosopranistky GRACE BUMBRY.
Celým jménem Grace Ann Melzia Bumbry (4. ledna 1937 St. Louis, Missouri, U.S. – 7. května 2023 Vídeň) patřila k hrstce prvních amerických pěvkyň černé pleti (jako Marian Anderson, Leontyne Price, Shirley Verrett, Reri Grist a Martina Arroyo), kterým se podařilo navzdory tehdejším tehdejším rasovým předsudkům úspěšně dobýt světová operní pódia, včetně newyorské Metropolitní opery, jejíž brány až do památného ledna 1955 zůstávaly afroamerickým zpěvákům prakticky uzavřeny. Mladé Bumbry pomohla v začátcích její kariéry kromě nádherně zbarveného a dokonale ovládaného mezzosopránu, sugestivního zjevu především důkladná průprava jevištní interpretace, kterou absolvovala v Northwestern University (Illinois) na konci 50. let minulého století u nikoho menšího než byla slavná německá operní pěvkyně Lotte Lehmann. Grace Bumbry po jejích evropských začátcích mj. v Basileji a Paříži ovšem na dráhu žádané operní star katapultovala opakovaná účast na letním festivalu v Bayreuthu (poprvé 1961), kam jí do role Venuše v Tannhäuserovi angažoval Wieland Wagner. Geniální režisér do hlavních ženských rolí opery svého dědečka proti sobě postavil panenskou čistotu španělské madony Victorie de los Angeles (Alžběta) a smyslností prýštící černou Bumbry (Venuše): a byla z toho velká senzace v operním světě. U Bumbry vzápětí následovala velká angažmá jako Carmen (v Salzburgu s Karajanem), Macbeth (též Salzburg) a všude po světě pak především její vysoce ceněné Eboli a Amneris. Mimořádný hlasový rozsah a chuť po dalších dramatických rolích dovedly Bumbry na počátku 70. let minulého století až k sopránovému oboru, kterému se pak dalších 20 let věnovala vedle stěžejních rolí původního oboru (podobně jako častá rivalka Shirley Verrett). Zpívala Toscu, Normu, Turandot, Giocondu, velké verdiovské role, troufla si i na Straussovu Salome, jejíž interpretaci navíc podpořila mimořádností svého zjevu. Interpretací sopránových rolí získala další věhlas u obecenstva, nicméně jedinečnosti jejího výrazného témbru nejvíce „slušely“ právě role mezzosopránové. Ke konci kariéry se vrátila ke svému původnímu hlasovému oboru jako Herodiade, Klytaimnéstra či hraběnka v Pikové dámě. Věnovala se rovněž písňové literatuře, z tvorby českých skladatelů vytvořila v roce 1974 Jenůfu (italsky) v milánské La Scale.
Z početných audio nahrávek umělkyně (pocházejících převážně z jejího prvního tvůrčího období) určitě stojí za poslech vedle Carmen (na CD v r. 1970 s dirigentem Rafaelem Fruhbeck de Burgos i na DVD po vedením Herberta von Karajana z r. 1967) její princezna Eboli (Don Carlos, Decca, 1966 dirigent Georg Solti), dva studiové záznamy její Amneris (EMI 1967, dirigent Zubin Mehta) a na labelu RCA (1970) s dirigentem Erichem Leinsdorfem nebo Massenetův Le Cid z roku 1976 na první nahrávce této opery s Plácidem Domingem v hlavní roli a G. Bumbry jako Chiméne.
Grace Bumbry byla mimořádným zjevem operního jeviště, navíc kultivovanou a atraktivní osobností, jejíž vystupování i v civilním životě plné elegance bouralo zažité stereotypy operní divy.
Čest její památce!
Grace Bumbry – oficiální webové stránky
Grace Bumbry jako Salome (Torino 1979), zdroj: Youtube
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.