V těchto dnech se dostává do distribuční sítě našich kin dokumentární snímek oscarového režiséra Rona Howarda nazvaný Pavarotti (2019). 114 minutový sestříhaný dokument je určen pro širokou veřejnost, návštěvníci operních představení a znalci výkonů jednoho z největších tenorů nedávné minulosti Luciana Pavarottiho (nar. 1935) budou odcházet z kinosálu asi trochu zklamáni, neboť se nedozvědí mnoho o interpretačním stylu Pavarottiho, o jeho hlasové technice či přístupu k rolím. Film nabízí vedle reprodukce raritních dochovaných rodinných fotografií z pěvcova mládí a bohatého obrazového materiálu minulosti (mnohdy však nevalné technické kvality) i cenné rozhovory s první manželkou Aduou, s třemi dcerami (které vzešly z tohoto manželství) a druhou manželkou Nicolettou, která jej doprovázela do posledních okamžiků jeho života. (Pěvec zemřel v r. 2007 na zhoubný nádor slinivky břišní.) Až příliš velký prostor dostávají ve filmu výpovědi promotérů masových koncertů typu Pavarotti and friends a jeho spoluúčinkující (např. frontman U2 zpěvák Bono), naopak ve filmu se jen mihnou někteří jeho pěvečtí kolegové. Z mužů Plácido Domingo a José Carreras, z dam ještě menší prostor dostaly sopranistky Carol Vaness a půvabná, ale pěvecky málo výrazná Renée Madelyn, která v určité etapě pěvcova života působila jako jeho asistentka a blízká přítelkyně. Za přinejmenším diskutabilní lze označit opakované výstupy stále pěvecky aktivní sopranistky Angely Georghiu. S výjimkou Zubina Mehty chybí zcela pohled dirigentů či umělcových nejslavnějších jevištních partnerek (dosud žijících) Mirelly Freni či Renaty Scotto. Tvůrci snímku si kladli za cíl představit širokému publiku osobnost Pavarottiho jako charismatického člověka velkého srdce, nádherného hlasu, který udělal neskutečný kus práce i a poli popularizování operního žánru, a to se jim vrchovatě podařilo. Proto scénárista Mark Monroe a režisér záhy utíkají z divadelních sálů na fotbalové stadióny, aby ukázali, jak i posluchači nepolíbení múzou klasické hudby našli oblibu ve zpěvu a vystupování velkého „P“, jak se Pavarottimu také říkalo, a to možná změnilo jejich zpočátku odmítavý přístup k opernímu žánru.  Filmový návštěvník si opakovaně vyslechne operní šlágr „Nessun dorma“ z Pucciniho Turandot a uroní slzu nad Pavarottiho rozsáhlou charitativní aktivitou. Dokument však ani na  chvíli nenabídne stinné stránky jinak mnohostranného umělcova talentu – například, že jeho styl zpívání „na forbíně“ s minimální hereckou akcí už v opeře 21. století prostě neobstojí a že k opravdu přesvědčivému ztvárnění milujících mladých mužů (jak tomu v případě tenorů většinou bývá) tělesná nadváha nepatří.

Pavarotti 2018, Velká Británie / USA  114 minut

Dokumentární / Životopisný / Hudební film

Režie: Ron Howard

Scénář: Mark Monroe