Symfonický orchestr Českého rozhlasu přichází s ojedinělým i když pro mnohé málo pochopitelným projektem uvést na koncertním pódiu kompletní hudební drama Richarda Wagnera Tristan a Isolda na pokračování. S podobným záměrem přišel v roce 1981 dirigent Leonard Bernstein s Orchestrem Bavorského rozhlasu, když pořizoval zvukový snímek opery s pěvci Hildegard Behrens a Petrem Hofmannem v hlavních rolích. Mezi natáčení jednotlivých dějství byly vloženy několikaměsíční pauzy, aby si zpěváci řádně „odpočinuli“. Pražskou specialitou ovšem je, že dotyčné přestávky se protáhnou na celé roky, takže pražské publikum, které si už tak moc Wagnera neužije, si na druhé jednání počká celý rok a provedení třetího jednání se plánuje až na rok 2025! A zřejmě zde není ani jistota stejného obsazení jednotlivých partií v následujících letech: pokud budou mít umělci lukrativnější nabídky od zahraničních pořadatelů, spíše dají přednost jim – což může být případ stoupající hvězdy norské dramatické sopranistky Elisabeth Teige.

V pondělí 3. dubna 2023 nicméně SOČR provedl ve Dvořákově síni Domů umělců první jednání velkolepého hudebního dramatu. Orchestr se s náročností svého partu vyrovnal úctyhodně, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o hudbu, kterou příliš často neprovozuje. Dirigent Petr Popelka s ohledem na svoji minimální zkušenost v oblasti opery zanechal standardní slušný dojem; občas sázel na příliš rychlá tempa, která neumožnila především představitelkám ženských úloh rozehrát své party a obohatit je bohatší škálou výrazu. Špičkový výkon podal Pražský filharmonický sbor vedený sbormistrem Lukášem Kozubíkem, který prokázal technickou brilanci, neobyčejnou zvukovou kompaktnost i vzorovou výslovnost. I na renomovaných německých scénách nebývá mužský sbor v 1. jednání tak početně obsazen, a tak bylo opravdu potěšitelné užít si takovou opulenci kvalitního sborového zpěvu.

Výsledný akustický dojem orchestru kazilo neobvyklé umístění sólistů na koncertní empoře, jejich hlasy se vesměs slušně „nesly“ nad orchestřištěm, ale měly značné echo a v dramatičtějších pasážích jim bylo sotva rozumět. Rovněž tak „vzdálený“ divák nemohl sledovat mimiku pěvců při zpěvu. Zcela jinak ovšem dopadl výsledný přenos vysílaný on-line do éteru: mikrofony Českého rozhlasu byly umístěny v bezprostřední blízkosti sólistů a byly schopny účinně zachytit výslovnost každého zpívaného slova: diváci v sále Rudolfina však takový prožitek zdaleka neměli.

Sopranistka Elisabeth Teige v Praze již s úspěchem vystoupila jako Beethovenova Leonora a Senta v Bludném Holanďanovi, v loňském roce debutovala i na bayreuthském festivalu (jako Gutrune a Senta). O výjimečné kvalitě jejího hlasu, který postupně zraje k nejzávažnějším úkolům německé operní literatury, určitě není pochyb, nicméně Isoldu zpívala v Praze poprvé a její interpretace zatím nejde do takového hloubky jako u pěvců, které mají své role již vyzkoušené na operních jevištích. Teige nabízí krásně vyrovnaný dramatický soprán, který bez problémů zvládá všechny technické nástrahy obtížné role – a navíc je to právě Isolda, jejíž výstupy dominují právě v prvním jednání. Tristan má v 1. aktu méně zpívání (zato jej čeká vrcholně těžké a dlouhé jednání třetí), švédský tenorista Michael Weinius má pro něj pěkně posazený znělý hlas, obdivuhodný výraz i celkově krásnou deklamaci a příkladně předvádí, jak vypadá vzorová interpretace Wagnera. Vedle postavy Isoldy zaujímá co do pěveckého rozsahu v první části Tristana významný prostor Brangäne: Christina Bock vládne lehkým světlým mezzosopránem ideálním zatím pro role typu Komponisty nebo Oktaviána. I přes vysokou kultivovanost jejího přednesu však má její hlas problémy přenést se přes wagnerovský orchestr a často se v bouřlivém orchestrálním přílivu prostě ztrácí.  Christoph Pohl jako Kurwenal nabídl solidní výkon, přestože jeho zpěv už nepůsobí nejčerstvějším dojmem. Ve dvou krátkých výstupech se zdatně uplatnil i tenorista Petr Nekoranec, který přesvědčil pozoruhodným provedením zpěvu Mladého námořníka i osobitou vokální kulturou svého projevu.

Richard Wagner: Tristan und Isolde, první jednání; Rudolfinum – Symfonický orchestr českého rozhlasu, Pražský filharmonický sbor a sólisté 3. dubna 2023

Závěrečná děkovačka umělců