Další tentokrát Jarní koncert Mladého salónu LIEDER SOCIETY, který se již systematicky věnuje propagaci písní a jejich propagaci, se konal v komorním prostředí Vršovického divadla Mana na sklonku května. V rámci Mladého salónu se měla možnost vedle „ostřílených“ umělců představit i první část mladých umělců, kteří projevují svůj zájem o interpretaci písní na soustavnější bázi.
V první části večera se představila talentovaná Anna Moriová v klavírním doprovodu Martina Levického s osmi písněmi „ Z posledních listů“ op. 10 Richarda Strausse. Moriová je majitelkou podmanivého sytého mezzosopránu krásné barvy a přesvědčivým způsobem tlumočila skladby jednoho z největších písňových tvůrců. Zaujala bohatostí tónu, který měl zatím jasnou převahu nad vlastní interpretací německého textu, jehož výslovnost perfektní nebyla. I vlastní interpretaci chyběl hlubší ponor do obsahu písní, který by se odrazil v poutavějším výrazu při zpěvu. Martin Levický se projevil jako citlivý spoluhráč, ale i z jeho interpretace zatím nebylo znát dokonalé souznění s vnitřním obsahem písní.
V další části programu sopranistka Magdaléna Hebousse ještě zůstala u Richarda Strausse a nabídla pozoruhodné skladby z cyklu Dívky květiny, op. 22. Do technicky dobře vedeného sopránu Hebousse se musel posluchač nejdříve „zaposlouchat“ a koncertovat se, neboť srozumitelnost zpívaného slova ze své podstavy vysokého hlasu o něco horší než případě „středních“ hlasů. Magdaléna Hebousse zprostředkovala divákům příjemnou náladu „květinových písní“, i když své interpretaci německého textu také zatím zůstala leccos dlužna. S výtečně hrajícím Filipem Martinkou pak se objevila ještě i v druhé části programu ve Valčíkových písních Alexandera Zemlinského (op. 22), kde nabídla zase jiné nálady a valéry svého zpěvu.
Jedním z nejcennějších pokladů písňové literatury je cyklus Richarda Wagnera Pět písní na slova Mathildy Wesendonckové, který je raritní tím, že vznikl v meziobdobí komponování operní tetralogie Prsten Nibelungův a je úzce navázán na jinou velkou Wagnerovu kompozici: Tristana a Isoldu. Každá velká (nejen) wagnerovská interpretka se pokusila svým specifickým způsobem vyrovnat s neobyčejnou citovou hloubkou písňového cyklu; a přestože skladby byly původně určeny pro ženský hlas, v poslední době i mužští interpreti dostávají chuť vyrovnat se s Wesendonck-Lieder (např. Jonas Kaufmann). Přednes vysoce náročného cyklu vyžaduje nejen zkušenost s interpretací písní, založenou na absolutním porozumění textu a schopnosti se ponořit do obsahu myšlenek, kterými cyklus oplývá, ale také lidskou zralost, která umožňuje umělci snáze pochopit a proniknout do hloubky skladeb. V tomto smyslu sopranistka Tamara Morozová vrchovatě splnila všechny požadavky a navíc dokázala strhnout posluchače k naprosto soustředěnému vnímání svého zpěvu, založeném na citem prodchnutých legatech vždy naplněných výrazem, který reflektoval přirozený tok němčiny a zvukomalebně dotvářel obsah textu a napětí, které spojení jednotlivých slov vytvářelo. O dechberoucí projev T. Morozové se stejnou měrou zasloužil technicky erudovaný a především citlivě a vnímavě reagující Filip Martinka (klavírní doprovod).
Vedle působivého hudebního výsledku koncertu je nutno pochválit i skvělou organizaci Jarního koncertu Lieder Society. Přátelská atmosféra koncertů, založená mimo jiné na možnosti dialogu s interprety po skončení představení, je dalším magnetem pro nové návštěvníky z řad běžného i odborného publika.
Jarní koncert Mladého salónu Lieder Society – Vršovické divadlo MANA dne 29. května 2024
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.