U příležitosti 140. výročí otevření Národního divadla v Praze a prvního uvedení Smetanovy Libuše připravil operní soubor pražského ND slavnostní představení této zpěvohry na sobotu 18. listopadu 2023. Byť se jednalo o 19. představení inscenace, která měla svoji premiéru v roce 2018, slavnostní večer připravil pro diváky několik překvapení týkajících se především pěveckého obsazení.
Orchestr Národního divadla v Praze řídil hudební ředitel Opery ND Robert Jindra s vědomím závažnosti vysoké umělecké úrovně právě této události. Bohužel zrovna tento večer nepodal Orchestr ND úplně nejlepší výkon; i přes jinak soustředěnou hru plnou dramatického vzruchu a opojné dynamiky se občas nedaly nepřeslechnout nepřesnosti v některých nástrojových skupinách, speciálně v sekci dřevěných dechových nástrojů i harf. K celkově pozitivnímu hudebnímu vyznění však přispívala velmi dobrá koordinace dirigenta s účinkujícími, s kterými R. Jindra téměř dýchal a v případě závěrečného proroctví dirigent paralelně s hlavní sólistkou odříkával každé slovo velkého finále. Sbor Národního divadla a Kühnův smíšený sbor pod vedením sbormistra Pavla Vaňka podaly stylový a úctyhodný výkon.
Z velmi kvalitního sólistického obsazení slavnostního večera si absolutorium nejlepší kreace jednoznačně odnesl Martin Bárta. Tento dřívější úspěšný představitel Přemysla se teprve nedávno představil v nové roli Chrudoše, která velmi vyhovuje jeho současnému pěveckému i fyzickému naturelu. Bártův Chrudoš vládne mocným, ve všech polohách krásně vyrovnaným hlasem plným dramatického výrazu; je postava ze žuly, která jasně deklaruje své postoje a ovládá ostatní aktéry i publikum silou své osobnosti. Barytonista Jiří Brückler v současné inscenaci Libuše již vytvořil roli Radovana od Kamena Mostu a nutno poznamenat, že zejména v partnerství s Přemyslem Svatopluka Sema oba vytváří vzorovou pěveckou dvojici, ve které se oba interpreti vzájemně doplňují svými brilantními hlasovými výkony. Nyní se Brückler poprvé představil v titulní mužské roli; i přes ohlášenou indispozici okouzlil nádherně vedeným, byť lyrickým barytonem, který svojí ušlechtilostí a elegancí tvořil zajímavý antipod k Chrudošově vzpurnému až neurvalému projevu. Na druhou stranu je škoda, že opustil roli Radovana, kterého jako svůj debut zpíval Aleš Jenis, zkušený pěvec výrazného projevu, který i přes své mistrovství přece jen stál ve stínu bývalého Brücklerova Radovana. Pavel Švingr (Lutobor) po vokální stránce splnil nároky náročné basové úlohy, ovšem jeho herecké ztvárnění role bylo nedostatečné; Švingr ve všech rolích vystupuje na jevišti svojí typickou klátivou chůzí, chybí mu pevné držení těla, které by odpovídalo alespoň trochu charakteru role. Z dalších mužských představitelů zaslouženou pozornost vzbudil Aleš Briscein (Šťáhlav), podávající standardně vynikající výkony, což se nedá říct o Vítu Šantorovi, který na čtvrtého žence za scénou pěvecky prostě nestačí.
Slovenská sopranistka Mária Porubčinová byla již v roce 2015 poprvé zmíněna v obsazení bájné české kněžny v souvislosti s otevřením Nové scény DJKT v Plzni, tehdy však z neznámých důvodů k jejímu debutu nedošlo – ten se konal až 18. listopadu 2023 v Praze. Porubčinová má ušlechtilý nosný soprán plný lesku, uchvátí vyrovnaností svého projevu, jistotou výšek i nezbytnou vřelostí. Není to velký dramatický hlas plný vášně, jak by si možná někdo v té roli představoval, ale lyričtější poloha Libuše, jak ji pamětníci znají z intepretací např. Gabriely Beňačkové nebo Marcely Machotkové, může být naprosto legitimní variantou této role. Účast Porubčinové byla částečně poznamenána nervozitou logicky spojenou s vystoupením v nové roli a speciálně v takové, která má auru obřadnosti pro českého diváka. Porubčinová se hlavně koncentrovala na pěvecký výkon a výbornou výslovnost češtiny. Představitelsky působila celkem zdrženlivě, místy až toporně a zatím této vysněné roli česko- (slovenských) sopranistek dluží větší dávku osobního charismatu. Pěvecky převedla velmi hezký výkon, který ale úplně za srdce nechytil. Hlas Tamary Morozové (Krasava) nemá kouzlo, které by diváka ihned oslovilo. Jímavý technicky výborně vedený soprán však disponuje vzácnou trpkou příchutí, která skvěle ladí s charakterově složitými postavami. Morozová opět zaujala výrazovostí svého projevu, mimořádnou pěveckou inteligencí, působivými piany a především schopností jít do hloubky textu. Okruh hlavních představitelů slavnostního večera uzavírá pěvecky spolehlivá Kateřina Jalovcová (Radmila) s neobyčejnou magií svého hlasu.
Inscenace ředitele ND Praha Jana Buriana, o které jsem podrobněji psal ve své starší recenzi, bohužel stále patří k těm nejslabším jevištním realizacím, které lze na jevišti historické budovy zažít, a tento můj pocit se nezměnil ani s odstupem pěti let od premiéry.
A pár slov na závěr…
Na závěr si dovoluji udělat krátký doslov: Libuše – bájná česká kněžna, oslavovaná role, kterou si dosud mohlo zazpívat jen pár sopranistek vzhledem k tomu, že Smetanovo slavnostní tableau se uvádí jen při ojedinělých příležitostech, a navíc se jedná o velmi náročnou roli plnou pěveckých nástrah. Nicméně v současnosti tuto roli má v repertoáru nemálo pěvkyň: Eva Urbanová (která téměř dvě desetiletí zpívala Libuši bez alternace) zatím poslední Libuši vytvořila v loňském roce v Nepomuku, Eliška Weissová ji ztělesnila v Severočeském divadle, premiéru aktuální pražské inscenace zpívala Iveta Jiříková, Libuši v současnosti v historické budově ND interpretují Dana Burešová a nově Mária Porubčinová, v Plzni si roli „přivlastnila“ Ivana Veberová, v Brně v pozoruhodné inscenaci Jiřího Heřmana před pár lety ji ztvárnila Lucie Hájková a to nemluvě o nových „příslibech“: Kateřina Kněžíková poprvé vytvoří Libuši koncertně v rámci Pražského jara 2024 a Alžběta Poláčková (další sólistka opery ND Praha) na jaře příštího roku neodolá si zazpívat alespoň Libušino proroctví s Plzeňskou filharmonií. Takže slušná bilance…
Bedřich Smetana: Libuše; slavnostní představení ke 140. výročí otevření Národního divadla, Národní divadlo Praha 18.11.2023
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.