Další ročník Bayreuth Baroque Opera Festival 2023 přinesl do jinak Wagnerovým duchem prosyceného poklidného bavorského Bayreuthu hned dvě nové scénické operní produkce. Festival, který se od počátku svého nedávného vzniku specializuje na méně známá barokní díla, tentokrát vsadil na jednu z prvních oper vůbec, Monteverdiho L´Orfeo a na málo hraného FLAVIA, RE DE´LONGOBARDI G. F. Händela.
Opera seria FLAVIO komponovaná na italské libreto Nicola Francesca Hayma byla teprve čtvrtou operou, kterou Händel složil pro Royal Academy of Music, premiéru mělo dílo v King´s Theater na Haymarktu 14.5.1723 a z dnešního pohledu pro nás asi jen zajímavé, že hlavní role Guida a Emilie byly tehdy svěřeny slavnému kastrátovi Francescu Bernardimu, zvanému Senesino a primadoně Francesce Cuzzoni. Jak už tomu u barokních oper bývá, přestože opera nese jméno FLAVIO, postava záletného krále vytvořená o premiéře kastrátem Gaetanem Berenstadtem, není tou zdaleka nejdůležitější v opeře, dokonce se uvažovalo o názvu EMILIA podle hlavní ženské hrdinky.
Děj opery se odehrává v mytické době, kdy Británie patřila Lombardii. Král Flavio, unavený svou manželkou a milenkami, se zamiluje do Teodaty, dcery jednoho ze svých státníků, Ugoneho. Královská touha po krásné dívce způsobuje řadu neštěstí: žárlivost ničí přátelství dvou šlechticů, jejich děti jsou nuceny k rušení zasnoubení a dochází i k smrtelnému souboji. Opera však končí šťastně svatbou dvou zamilovaných párů: Emilie a Guida a Teodaty a Vitigeho.
Kdo by se chtěl hluboko ponořit do geneze vzniku FLAVIA, musel by si poměrně podrobně studovat anglické dějiny 17. a 18. století, neboť FLAVIO je břitkou satirou na poměry panujících v Anglii v té době, které určovaly především spory mezi z nesvářenými stranami Toryů a Whigů. Konzervativní Toroyové podporovali katolickou mocenskou linii Stuartovců, zatímco liberálnější Whigové bojovali zase za své protestanské kandidáty. Pro běžného diváka představení to však nemá valný význam, přestože jisté rysy charakteru Flavia vedou přímo k anglickému králi Charlesovi (1630-1685) a libreto je bohatou alegorií konkrétních historických událostí a jevů, které s určitou uměleckou licencí rezonovaly u tehdejšího publiku – jak tomu v operách tohoto typu prostě bylo.
Důležitější pro dnešní inscenátory je nalézt pro současného diváka ten správný inscenační klíč, jak přiblížit příběh s triviální zápletkou současnému divákovi, který přirozeně nemá znalost odkazů na historické události v Anglii 17. století. Obtížnost tohoto postupu může také vysvětlovat, proč je FLAVIO inscenován zřídka a proč je jeho diskografie ve srovnání s Händelovými mistrovskými díly jako Alcina, Giulio Cesare in Egitto či Ariodante relativně skromná. První známý moderní zájem o FLAVIA se objevil v Göttingenu v roce 1967, první britské provedení po Händelově době pochází z roku 1969 a například v New York City Opera bylo toto dílo poprvé uvedeno až v roce 2007. První studiová nahrávka byla vytvořena před více než třiceti lety v roce 1989 dirigentem René Jacobsem s Ensemble 415, ve které významné role ztvárnili Derek Lee Ragin, Bernarda Fink a Lena Lootens. Druhá nahrávka vznikla před 13 lety pro vydavatelství Chandos pod vedením dirigenta Christiana Churnyna a jeho Earle Opera Group s účastí zpěváků Iestyna Davise a Rosemary Joshua v hlavních rolích.
Umělecký šéf bayreuthského barokního festivalu a významný countertenor posledních třech desetiletí Max Emanuel Cencic se opět ujal režie Händelova Flavia a současně v něm vytvořil titulní mužskou úlohu, psanou pro Senesina. Po Porporově Carlo Il Calvo, účinně inscenovaném ve stylu brazilské telenovely (2021) a loňském grandiózním projektu Alessandro nell´Indie, který přivedl na jeviště celkem pět countenorů obsazených i do ženských úloh, tentokrát opět sáhnul do Anglie. Jestliže ve Vinciho Alessandrovi se předvádí zábavný bollywoodský obraz exotické Indie, jak si ji představovaly Britové 18. století, Händlův (a Cencicův) FLAVIO nás přivádí do nejbližšího okolí britského panovníka 17. století. Helmut Stürmer vytvořil pro bayreuthské jeviště variabilní skládací „paravánovou“ scénu, která nadměrným způsobem zdůrazňuje ilustrativní rozmanitost detailů jednotlivých scén a dává divákovi minimální prostor pro vlastní fantazii. Neustálé mechanické přestavování scény včetně věčného přinášení (a odnášení) nejrůznějších židlí, stolů a stolečků na jeviště postupně retarduje děj a stává se nudným. Tomu se zřejmě musela přizpůsobit i hudební složka představení: skoro po každém výstupu orchestr hraje krátké mezihry, které plní funkci výplně během přestavby jeviště a z hlediska muzikálního nepředstavují pro inscenaci žádný přínos. Kostýmová extravagance Coriny Gramosteanu, včetně bohatosti paruk, zaplňuje jeviště vnější okázalostí. Původní ostrá společenská satira je v rukou současných inscenátorů zředěna průměrnými košilatými vtipy a chybí jí ideální rovnováha mezi vážnými a komickými momenty raného Händela. Všechno se odehrává jako jakési přehrávání charakterů a situací, které kontrastuje s až příliš seriózně se tvářícím výtvarným pojetím inscenace.
Rezidenční orchestr Bayreuth Baroque Opera Festival 2023 Concerto Köln řídil Benjamin Bayl. Händelův FLAVIO ani po hudební stránce nepatří mezi největší skvosty barokního mistra a zásadně nový hudební život mu nevdechl ani jinak barokním stylem náležitě poučený Bayl. Zmíněné mezihry hudebnímu spádu představení neprospěly; největší ozdobou inscenace je bezesporu výtečný mezinárodní tým sólistů, kteří se systematicky věnují interpretaci barokní hudby a kteří vnesli na jeviště bayreuthského markhraběcího divadla především perfektní znalost stylu.
Velká umělkyně Julia Lezhneva předvedla jako Emilia bohatou škálu přesvědčivých výrazů sahajících od milostné touhy a štěstí až po bolest a tragický smutek. Rafinovanost a stylovost jejího belcantového přednesu je udivující a spolehlivě vynahrazuje její drobné pěvecké nedostatky ve vyšší hlasové poloze. Max Emanuel Cencic spolehlivě obstál v partu Emiliina partnera Guida, ale jeho projev postrádá dřívější brilanci a lesk. Mladý countertenorista Rémy Brès-Feuillet dobře uplatnil svoje komediální vlohy a přestože role krále Flavia neposkytuje možnost uplatnění tolika pěveckých poloh a ozdob jako jiné role, zaujal jako majitel příjemně znějícího, ale zatím nijak osobitého hlasu. Countertenorista Yuriy Mynenko (Vitige) opět potvrdil své mistrovství stylové intepretace, technicky dobře vedeného hlasu působivé barvy i tvárné herecké akce. Po odřeknutí Sonje Runje převzala mezzosopránovou roli Teodaty česká pěvkyně Monika Jägerová. Upoutala na sebe pozornost krásně zbarveným lyrickým mezzosopránem a výrazným hereckým talentem. Celkově výborně obstála po boku velkých mezinárodních hvězd barokního repertoáru. Basista Sreten Manojlović jako představitelsky přesvědčivý Lotario a tenorista Fabio Trümpy jako hlasově kultivovaný Ugone (otec Teodaty) zdárně doplnili sólistický ansámbl, který se pokusil přivést k novému jevištní životu Händelova FLAVIA.
Pro ty, kterým se nepoštěstí se do Bayreuthu podívat na novou produkci Händelova FLAVIA, je tu dobrá zpráva: na stanici Bayern Klassik bude možné sledovat v přímém přenosu obrazový stream z představení 17.9.2023.
Bayreuth Baroque Opera Festival 2023 – G. F. Händel – FLAVIO, psáno z reprízy 9.9.2023
©Clemens Manser
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.