Bergův WOZZECK(někdy v češtině překládán jako Vojcek coby transkripce názvu hry Woyzeck Georga Büchnera, podle níž skladatel napsal k dílu libreto), dedikovaný Almě Mahlerové, je jedním z fundamentálních operních děl 20. století. Jeho uvádění je přesto spíše menším svátkem (alespoň ve středoevropských končinách; na německých scénách je dáván poměrně běžně), a to jak pro jeho provozovací, tak i percepční nároky a celkově dusnou, naturalistickou atmosféru. Ostatně, do českých kulturních dějin smutným způsobem vstoupil skandál spojený s třetím provedením této opery v listopadu 1926 v pražském ND, kdy hlučná menšina znemožnila dokončit reprízu, načež bylo následně další provozování díla úředně zakázáno. Nových pražských nastudování se Wozzeck dočkal až v r. 1959 a 2001. Předlohou pro nedokončenou Büchnerovu hru (autor zemřel ani ne 24letý na otravu tyfem) byla skutečná událost: příběh zřejmě psychicky nemocného německého vojáka Johanna Christiana Woyzecka, lipského rodáka, který byl pro vraždu vdovy popraven na hlavním náměstí svého rodného města v roce 1824.
WOZZEK Albana Berga před několika dny zažil na scéně Divadla Saská Kamenice (Theater Chemnitz) svoji premiéru. Jedná se tedy o novou inscenaci, kterou hudebně s velkou poctivostí a pochopením pro četné nástrahy partitury nastudoval místní generální hudební ředitel Guilermo García Calvo. Orchestr pod jeho vedením prokazuje výtečnou dynamiku a pestrou škálu výrazů od introvertních scén výčitek (ať už u Marie z důvodu její nevěry nebo pak Wozzecka kvůli vraždě, kterou spáchal) až po scény vysoce extrovertní. Hudební faktura partitury je odrazem doby svého vzniku a navzdory svým skoro sto letům přináší i dnes efektní smyslový a psychologický účin na diváka. Byť už asi stěží vyvolá skandál jako v časech svého prvního uvedení. Nutno též poznamenat, že se v tomto případě jedná o redukovanou orchestrální úpravu od Erwina Steina, což je uvedeno jak v tištěném programu, tak na vývěskách ve foyer. Hrát celé dílo vcelku bez pauzy, což je poslední dobou obvyklá inscenační praxe, se v tomto případě ukázalo jako dramaturgicky správná volba.
Hlavní postavu Wozzecka ztvárnil rakouský barytonista Thomas Essl, který je od podzimu loňského roku stálým hostem místní opery. Jeho světlejší, ale dostatečně průrazný a nosný materiál, se dokázal dobře prosadit vůči orchestru ve všech vypjatých částech jeho partu. Efektní byla zejména scéna jeho sebevražedného sestupu do hlubin vod („Das Messer? Wo ist das Messer?”). O něco méně vynikal Tambormajor, jehož ztvárnil Reto Raphael Rosin. Pěvecky sice podal uvěřitelný výkon, avšak co do úrovně celkového ztělesnění postavu byl poněkud zastíněn ostatními protagonisty, z nichž vystupoval do popředí zejména basista Alexander Kiechle v roli Doktora. Po mnoha stránkách pozoruhodná byla především jeho scéna s Wozzeckem, kdy na něm provádí lékařské experimenty (4. scéna 1. jednání). Tento mladý umělec disponuje krásným, plným materiálem tmavé barvy. Technicky pečlivý a herecky působivý pěvec má i díky svému atraktivnímu vzhledu všechny předpoklady slibně rozvíjet svou jevištní kariéru.
Vzácný dar vyvolat soucit u diváků má jako Marie bezpochyby Cornelia Ptassek, zkušená sopranistka s průrazným hlasem, která má na svém kontě četné velké postavy světové operní literatury, jako jsou Chrysosthemis, Maršálka, Liù či Ariadna. Její všetečnou a provokující sousedku Markétu (Margret) předvedla s grácií a až arogantní koketerií Sophia Maeno. Tato altistka se kromě sugestivního pěveckého projevu může pochlubit i působivým zevnějškem, který ještě podtrhl až agresivní, kurtizánu připomínající kostým (kostýmy a scéna Sebastian Ellrich). V menších pěveckých partech vystoupili Timo Rößner jako Andres, Michael Pflumm jako Kapitán (Haptmann), Felix Rohleder a Jurica Jurasić Kapun jako 1. a 2. tovaryš (skvostně předvedený zpěv „Meine Seele, meine unsterbliche Seele, stinket nach Branntewein!” v podání 1. tovaryše). V dvojroli Blázna a Vojáka se uvedl člen místního Operního studia Inkyu Park.
Sice (téměř) němou, ale z hlediska děje je důležitou rolí Mariino a Wozzeckovo dítě. V navštíveném představení jej přirozeným způsobem ztvárnil Corvin Kriesel. Jeho efébický zjev působil místy až hypnoticky, přičemž ke klimaxu došlo z psychologického hlediska na dvou místech: v 1. scéně 2. jednání, kdy mu matka připíná náušnice, které předtím dostala od Tambormajora a maluje mu rtěnkou rty (snad narážka na v současnosti rozšířenou genderovou dysforii u nejmladší generace?), a pak také v samotném finále opery, kdy jeho nevinné, ještě stále dětské a nezúčastněné „Hop, hop, hop“ poté, co se dozví o smrti své matky, působí výslovně mrazivě.
Svébytný inscenační tvar této produkci vtiskl maďarský režisér Balázs Kovalik. Rozhodl se oprostit od armádních reálií původního příběhu a umístil ho do víceméně současného kancelářského prostředí. Zapomeňme tedy na obligátní holení v 1. scéně 1. jednání. Zmíněné administrativní milieu však bylo patrné zejména na začátku opery. Později se díky funkční scéně umístěné v pozadí na točně dokázalo prostředí rychle měnit dle aktuálních potřeb: působivý pokojíček Marie a dítěte s motivem palmových tapet (1. scéna 2. jednání) nebo scéna v hospodě (4. scéna 2. jednání) s kapelou, kde na baskytaru hraje sám Tambormajor. Originální bylo pojetí 2. scény 1. jednání odehrávající se podle libreta v polích. V této inscenaci se místo polí nacházíme na pánských toaletách, kde Andres a Wozzeck vykonávají u bidetů potřebu. Vrcholem je efektní vzplanutí bidetů zrovna když Wozzeck zpívá „Ein Feuer! Ein Feuer! Das fährt von der Erde in den Himmel…“
Nejnovější produkce Wozzecka (dramaturgyně Carla Neppl) v Chemnitz bezpochyby uspokojí i náročné konzumenty klasické hudby. Ba co více, umožňuje díky blízkosti k českým hranicím seznámit se s tímto důležitým operním dílem minulého století také našim divákům. Byla by škoda, aby u tak kvalitního hudebního i scénického nastudování byly řady místního nevelkého divadla poněkud prořídlé, jak tomu bylo u navštíveného odpoledního nedělního představení, které bylo první reprízou. O tom, že dramaturgie divadla připravuje lahůdky operního repertoáru minulého i současného století i pro další sezónu, svědčí nahlédnutí do nového programu. Tam se lze dočíst, že se chystá např. Martinů Tři přání (zpívané v němčině) nebo také Eötvösova „operní balada“ Sleepless z roku 2020, která je aktuálně na repertoáru Státní opery v Berlíně.
Alban Berg: Wozzeck, Theater Chemnitz, premiéra 16.6.2023, psáno z reprízy 18.6.2023
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.