Půvaby Vesnického trhu

Při příležitosti oslav třicátého výročí vzniku souboru Musica Florea byl nastudován na Letní scéně HAMU singspiel Jiřího Antonína Bendy Vesnický trh (Der Dorfjahrmarkt) s využitím unikátní dřevěné divadelní scény Florea Theatrum. Večerní představení nabídlo kvalitní hudební nastudování s většinou výborných pěveckých výkonů a operní zábavu, tak málokdy nacházenou na domácích operních jevištích. Navíc bylo velmi vhodně uctěno Bendovo třísté výročí narození, nikoliv muzeální připomínkou tvorby, ale velmi živým večerem, který evidentně bavil jak diváky, tak všechny účinkující.

Jiří Antonín Benda (Georg Anton Benda, 1722–1795) je řazen tradičně (a oprávněně) k nejvýznamnějším představitelům hudební emigrace období klasicismu tvořící v Německu a k předmozartovské generaci skladatelů. Jako skladatel zasáhl do většiny kompozičních oborů, zcela mimořádné a průkopnické je jeho dílo v oblasti scénického melodramatu. V oblasti opery a singspielu zásadní díla vytvořil Benda až v pozdějším věku v relativně krátkém období, kdy hlavním impulsem bylo nedlouhé přemístění divadelního souboru Abela Seylera z Výmaru do Gothy, kde Benda působil ve službách gothského vévody. Pro srovnání s W. A. Mozartem, tato Bendova kompoziční hudebně-dramatická perioda se kryje s Mozartovým obdobím italských oper La finta giardiniera a Il Re pastore (oboje 1775) až k počátkům Mozartovy kompozice ryze německého singspielu Zaide (1779). J. A. Benda již předtím a zřejmě pod vlivem studijního italského období napsal hudebně-dramatická díla na italské texty (opera seria a intermezza premiérovaná kolem roku 1765 v Gothě, dnes ztracená). Ale právě spolupráce se Seylerovým souborem a přátelské kontakty s literátem a libretistou Friedrichem Wilhelmem Gotterem, osobností spjatou i s goethovským kulturním okruhem, umožnila vytvořit sérii výjimečných děl: melodram Ariadna na Naxu (1775), singspiel Vesnický trh (1775), melodram Medea (1775) a operu Romeo und Julie (1776). Roku 1776 byl premiérován i méně úspěšný singspiel Walder a menší proslulosti dosáhl i opus stejného žánru Der Holzhauer (Dřevorubec, 1778). K melodramu se Benda vrátil dalším dodnes uváděným Pygmalionem (1779).

Vesnický trh je formálně singspielem severoněmeckého typu na německý text, ale úrovní hudebního zpracování, hudební charakterizací postav a situací i propracovanou orchestrací vysoce převyšuje tehdejší produkci v tomto žánru. Dílo samo prošlo řadou úprav, doloženy jsou dvě značně rozdílné verze: premiérová jednoaktová z 10. února 1775 v Gothě a dvojaktová z 26. dubna 1775 v Lipsku s přidanými dialogy dalšího autora a hudebnímu čísly Johanna Adama Hillera. Pak prošlo dílo, ostatně jak bylo obvyklé, řadou úpravou při jednotlivých uvedeních. Měnil se i název u vydání (Der Jahrmarkt, 1. verze; Der Dorfjahrmarkt, 2. rozšířená verze; Lukas und Bärbchen, klavírní výtah 1778). Inscenátoři se přiklonili i vzhledem k poslední prováděcí praxi k původnímu jednoaktovému znění a zavedenému názvu, pod kterým dílo figuruje i v dosud jediné cd nahrávce (Supraphon 1968, dirigent Hans von Benda s převážně německými pěvci).

Libreto, jež v odborné literatuře bývá kladně hodnoceno pro živé mluvené slovo a již méně kladně pro úroveň zpěvních textů, je důkazem výrazného sbližování činoherního a hudebně-dramatického divadla v německých zemích období středního a pozdního klasicismu. Přehledný děj s využitím motivů populární hry Johanna Jakoba Engele Der dankbare Sohn (Vděčný syn, 1772), dobově oblíbené hry s důrazem na běžný život neprivilegovaných německých vrstev, kombinuje další motiv prostředí z Goethovy veršované hry Das Jahrmarktsfest zu Plundersweilern (1773). Gotterovo libreto přináší vděčnou zápletku s motivem žárlivosti, rozhádaných snoubenců, a především praktik verbování (což byla dobová a často bolestná až tragická realita) i k realismu již směřující popis prostředí venkovského jarmarku z dnešního pohledu jako důležitého místa sociálního soustředění různých sociálních vrstev. Gotter uvedl v libretu vedle běžných a ustálených typů milenců (žárlivý Lukas/Lukáš, půvabná a trochu koketní Bärbchen/Baruška), Lukášovy dobré matky Evy a mladičké sestry Suschen i velkomyslného majitele panství Obrista/Plukovníka na scénu i ráznou jarmareční prodavačku Lenchen/Lenku (podle původního textu Tirolačku) a především skvělý typ samolibého verbíře Fickafacka/Fikfaka. Vedle těchto zpívaných partů, z nichž především party Barušky a Plukovníka žádají výrazné schopnosti ozdobného zpěvu a zvládnutí vysokých hlasových registrů, dílo obsahuje i několik mluvených rolí. Základem každého uvedení tohoto singspielu je zvládnutá schopnost mluveného slova u zpěváků a homogennost činoherního a pěveckého projevu celého souboru.

V režijním nastudování Magdaleny Švecové se tento požadavek opravdu naplnil a všichni interpreti bez nesnází a zpravidla zcela plynule přecházeli od mluveného ke zpívanému slovu a naopak. Mluvené slovo pak nebylo zatíženo „operní“ výslovností a režisérka rozehrála příběh v ryze komediálním duchu. V historickém kontextu uvádění německých singspielů, které také často a okamžitě (a někdy i v momentálně improvizovaném textu) reagovaly na události doby, text se místy „aktualizoval“ na místní a pražské poměry; ale jak by poznamenal Jaroslav Hašek „vše v mezích zákona“. Libreto pracuje s jednoznačně napsanými typy a ty také režijní vedení s respektem k předloze vytvořilo v přehledné dějové osnově, která pracovala s naivností, ale jen minimálně s karikaturou. Půvab scény (Václav Krajc a Jiří Bláha) spočívá v její jednoduchosti a zároveň účelnosti, ale i schopností pracovat s divákovou představivostí na malém prostoru převozného divadla, který připomíná historii divadelních kár a vůbec převozných scén. Zcela adekvátní k zvolenému režijnímu pojetí byly kostýmy Markéty Štormové.

Vesnický trh je uváděn ve smíšeném jazykovém tvaru (zpěvní party v němčině, dialogy v českém překladu), což se ukázalo jako vyhovující řešení schopné zachovat dynamiku a rytmus komediální zápletky a zároveň poučeně a bez zásahů interpretovat hudební části. Samozřejmě toto rozhodnutí odhalilo nestejnou úroveň výslovnosti němčiny u jednotlivých sólistů. Všechny party byly vhodně obsazeny představitelsky i z hlediska pěveckého. Stoupající hvězda sopranistky Doubravky Součkové zde mohla předvést lahodný témbr a schopnost ozdobného zpěvu ve velmi náročném koloraturně-subretním partu, jehož vokální požadavky postupně během představení (ve čtyřech sólových číslech) stoupají a vrcholí v závěrečné árii již zcela nesingspielového typu s uplatněním ozdobného zpěvu a staccatových efektů. Jediné drobné zaváhaní v samém závěru ve výškách lze přičíst spíše open-air prostředí. Důstojně jí sekundoval tenorista Vincenc Ignác Novotný s příjemně vedeným lyrickým tenorem a lehkým frázováním. Milenecký pár navíc výborně ladil. Ve výškách exponovaný a obtížný part Plukovníka ztvárnil Čeněk Svoboda, který měl určité potíže s ozdobnými elementy, a v závěru si musel trochu vypomáhat nasálním tónem směřujícím až k falsetu. Ztvárnil roli v ironickém hereckém klíči, což postavě, která v příběhu vystupuje je deus ex machina výrazně prospělo. Suverénně ovládal hudebně i herecky scénu basista Miloš Horák ve vděčné roli verbíře Fikfaka, kterou zbavil rysů úskočnosti a zlé vůle, aby zdůraznil rysy samolibosti, bodrosti a profesionální cti verbíře. V hudebním partu, který se nejvíce již blíží mozartovskému pojetí, mohl zúročit nejenom zvučný tón a výbornou kantilénu, ale i zkušenosti z Mozartových partů Figara, Leporella a Papagena. Menší role vdavekchtivé kramářky Lenky s výraznou úvodní písní a role Evy byly adekvátně obsazeny Eliškou Minářovovou a Helenou Kalambovou. Z původních činoherních rolí byla zachována rozsáhleji jen role Poručíka v podání Justina Svobody. Celý ansámbl na sebe velmi dobře reagoval a vynikal i v kvalitní sezpívanosti duet, tercetu a ansámblů.

Pečlivé hudební nastudování Marka Štryncla v čele souboru Musica Florea dalo vyniknout lehkosti, půvabu, a především hudebním kvalitám díla. Ve spolupráci s režisérkou vznikl vtipný operní večer, který významně rozšiřuje letní operní nabídku a rozšiřuje také naše povědomí o hudebně-jevištní produkci klasicismu, ne jako mrtvém pojmu, ale o epoše živé kultury minulosti.

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh.

Divadlo Florea Theatrum na Letní scéně HAMU, Malostranské nám. č. 13, Praha 1.

15. července 2022, 21.00; délka představení cca 75 minut bez přestávky.