Magičnost (v) melodramu? Kirké Václava Praupnera

Mimořádnou příležitost vidět neznámé dílo z prvopočátků historie melodramu bylo provedení scénického díla Kirké (Circé) Václava Praupnera. Unikátní opus kombinující tento žánr bendovského klasicistního typu s baletem, komponovaný roku 1789, byl uveden v rámci oslav 30. výročí založení souboru Musica Florea s využitím převozné divadelní scény Florea Theatrum.

Václav Josef Bartoloměj Praupner (1745–1807), rodák z Litoměřic, je hudební osobností, která ještě čeká na komplexní zhodnocení zatím jen fragmentárně dochované a odborně zpracované tvorby z období středního a pozdního klasicismu. Všestranně nadaný hudebník, později svázaný s rodinou Františka Antonína Nostice jako domácí pedagog, byl činný také jako ředitel několika pražských kůrů a výkonný varhaník. Později roku 1794 byl jmenován i ředitelem divadla hraběte Thuna a roku 1803 se stal prvním ředitelem Jednoty hudebních umělců. S Jednotou provedl některá velká oratorní díla své doby, například Haydnovo Stvoření nebo Čtvero ročních dob, ale také zde zazněly premiéry jeho vlastních skladeb. Právě s thunovským divadlem, zřejmě v letech 1794 nebo 1795, je svázáno provedení melodramu Kirké, které zažilo ale premiéru patrně ještě v Nosticově divadle v Praze v sezóně 1789/90, a to zásluhou divadelní společnosti Karla Wahreho. Divadelní Wahreho společnost byla činná nejen v Esterháze a Bratislavě, ale Karel Wahre byl postupně i ředitelem divadla v Kotcích, u Hybernů a pozdějšího Stavovského (původně Nosticova) divadla. V. Praupner byl patrně velmi plodný skladatel, autor symfonií, koncertů a pro chrámové účely vytvořil i řadu mší a skladeb pro varhany. Byl považován za varhanového virtuosa. Skladatel je zachycen i jako jedna z postav pražského hudebního prostředí v románové pentalogii F. L. Věk a ve stejnojmenném oblíbeném seriálu ho ztvárnil Vlastimil Brodský.

Postava mocné čarodějky Kirké se na divadelních prknech objevuje nejčastěji v souvislosti s postavou Odyssea, a to přesto, že na tuto mytologickou postavu se váže více příběhů. Kirké, známá především z eposu Odyssea, žila na ostrově Aiaia (dnes italská Eea). Vládla značnými kouzelnickými schopnostmi a proslula především proměnami jí nepohodlných osob v zvířata nebo netvory. Tak proměnila třeba potenciální milostnou sokyni Skyllu v mořskou příšeru a postrach námořníků, mladíka Picta odmítajícího její milostné návrhy v datla a nejznámější je proměna Odysseovy posádky ve vepře. K tomu jí sloužily kouzelný proutek, v jiné literatuře hůlka nebo žezlo. Na operním jevišti se Kirké se neobjevuje příliš často. Opakovaně se jí ve svých četných operních dílech věnoval německý barokní skladatel Reinhard Keiser, mimo jiné ve dvojdílné opeře o Odysseových dobrodružstvích (Circe und Penelope, 1696). Na libreto s názvem Telemaco ossia L´Isola di Circe (Telemachos aneb Ostrov Kirké) komponovali opery Pietro Scarlatti (1718) nebo Christoph Willibald Gluck (1765). Jako jednoaktovou operní komedii vytvořil Pasquale Anfossi La maga Circe (Kouzelnice Circé), ve které paroduje čarodějčiny schopnosti proměn. Josef Mysliveček ji učinil hlavní hrdinkou opery seria La Circé (1779). napsanou pro Benátky. Opera ve třech aktech Kirké (1898) byla i první částí gigantické operní tetralogie Die Odyssee Augusta Bungerta, která jako celek měla konkurovat Wagnerově Prstenu. Jeden z mistrů španělské zarzuely Ruperto Chapí y Lorente zpracoval příběh ve vážnější tříaktové opeře Circé (1902). A roku 1948 měla úspěch v Deutsche Oper Berlin opera semibuffa Circé skladatele Wernera Egka, později přepracovaná v roce 1966 pod názvem 17 Tage und 4 Minuten (17 dní a 4 minuty). Základem vlastního Egkova libreta je divadelní hra Pedra Calderóna de la Barca (1690), zřejmě nejznámějšího činoherního zpracování tohoto námětu). Kirké se samozřejmě vstoupila i do baletu. Již roku 1581 byl v Louvre za vlády Kateřiny Medicejské proveden dvorský balet Ballet Comique della Reine, jehož základem byl útěk zajatce z nadvlády Kirké.

I Praupnerův melodram využívá epizodu z Homérovy Odyssey konkrétně ze závěru vztahu Kirké a Odyssea. Libreto neznámého autora (některými autory připisované právě Karlu Wahreovi) námětově zpracovává v monologické formě útěk Odyssea z ostrova (kde pobyl více než rok), který na útesu pozoruje rozrušená Kirké. Struktura textu i námětový rozsah jsou obdobné jako u Bendových melodramů Ariadna na Naxu a Medea, kdy výchozím momentem jsou opuštění, zrada a následná představa o pomstě na mužském věrolomném partnerovi. Následuje škála rychle se střídajících citových afektů hlavní hrdinky, do kterých vstupují ale i něžné vzpomínky na milovaného muže a prožitý čas lásky. Stejně jako u Bendy zaznívá většinou odděleně slovo nebo hudba, jen málokdy je mluvené slovo podloženo hudebním doprovodem. Praupner ale jedinečně propojil melodrama s baletem, takže do příběhu a představení jsou organicky začleněny tance sudiček (moiry) a fúrií, včetně alegorických postav Zlosti a Pomsty.

Provedení na převozné scéně přináší půvabnou scénografii (Václav Krajc a Jiří Bláha) s působivou imitací scénické mašinérie moře i jednoduchých staveb skalních útesů. Kostým (kostýmy Roman Šolc) Kirké vychází z nemnoha dobových vyobrazení hrdinek Bendových melodramat (především z mědirytiny zachycující Esther Charlotte Brandeis jako Ariadnu v roce 1776, kdy grafický list zobrazuje zřejmě i část dobové scény, a portrétu Edmundy Scholz v roli Medei z roku 1783). Směs antiky, klasicismu a bohužel v tomto případě trochu orientální operety nepůsobí ale zvláště přesvědčivě a ani proslulý Kirčin plášť z kožešin ulovených zvířat a ptačích per nijak zvláště tvarově nenapomáhá vytvořit vizuální dekorativní kompozici na jinak působivé scéně.

Inscenování tohoto melodramu (stejně jako u zmiňovaných Bendových opusů v tomto žánru) stojí a padají s hlavní představitelkou. Zkušená zpívající herečka Dita Hořínková se chopila titulního partu s temperamentem a vervou. Její interpretace, podepřená velmi dobrou a nosnou výslovností i přitažlivým zastřeným hlubším témbrem, výborně se hodícím k charakteru, je hlasově jistá po celou dobu představení. Poněkud problematické zůstává v jejím podání střídání afektů. Interpretka je mnohem přesvědčivější ve chvílích zloby a pomstychtivosti než v milostných reminiscencích a nostalgických vzpomínkách. Navíc herecké vedení (jako recenzent nedokáži oddělit úkolování v rámci choreografie a režie Heleny Kazárové a dramaturgyně a režie slova v koordinaci s hudbou Věry Šustíkové) nutí představitelku k nadměrné a neustálé pohybové aktivitě na scéně (např. opakované slézání skály), rychlému střídání póz a k návodných pohybům, což ve výsledku působí rušivě, naivně, místy až směšně. Klasicistní herecký projev patrně využíval více statických monumentálních gest a postojů, bez rychlého střídání oddělených gestických elementů, tak aby vytvářel výtvarné celky se scénografií. O výkonu hlavní představitelky, který jistě zaslouží obdiv co do profesionality, ovšem zde platí, že méně znamená někdy více …. Part Plutona (Filip Sychra) je příliš krátký, ale vyznění postavy nepříliš pomáhá barevný kostým. Naopak zábavné a zdařilé jsou kostýmy a masky fúrií a celkové pojetí výjevů s moirami, taktéž vycházející z ustálené barokní ikonografie. Na tu navazuje choreografie Heleny Kazárové, přední odbornice na historické styly tance a baletu. Na rytmicky výrazné a melodické části partitury vytvořila působivé výjevy na základě dochované rukopisné partitury s podrobnými scénickými poznámkami a libreta (dnes fond Českého muzea hudby).

Tradiční konstantou kvality bylo hudební nastudování Marka Štryncla, který se v čele souboru Musica Florea dokázal takřka dokonale sladit jak s činoherním projevem, tak vytvořit hudební podklad pro taneční čísla (Hartig Ensemble) ve vzácné homogennosti provedení. Praupnerova nelehká partitura je velmi dobře poslouchatelná, s citlivými expozicemi samostatných nástrojů (pečlivě a takřka zcela bez problémů provedenými) a originální spojení dvou žánrů klade velké nároky na zachování stylovosti. Melodram Kirké je patrně prvním scénickým melodramem zkomponovaným na území Čech a vedle historické hodnoty nese i výrazné hudební a jevištní kvality. Současnému nastudování předcházela již jevištní nastudování v letech 2016 a 2019. Škoda, že je již skoro zapomenuta pozoruhodná rozhlasová nahrávka z roku 1956 v provedení Marie Vášové (Kirké), Otakara Brouska (Pluto) a Pražského rozhlasové orchestru pod vedením Josefa Hrnčíře. Nové nastudování přináší stejně jako inscenace Bendova singspielu Vesnický trh jednu z dalších, v tomto případě vzácných až unikátních, faset klasicistního divadla a kultury vůbec.

Václav Praupner: Kirké (Circé)

Divadlo Florea Theatrum na Letní scéně Hudební a taneční fakulty Praha, 18. července 2022, 21.00.

Délka představení: cca 60 minut (bez přestávky)