32. repríza Lohengrina Richarda Wagnera v Německé opeře Berlín nabídla kromě dle očekávání vysokého standardu hudební produkce především tři velké talenty – Davida Butt Philipa jako Lohengrina, Jennifer Davis jako Elsu a Jordana Shanahan jako Telramunda.
Současná inscenace dánského režiséra Kaspera Holtena měla svoji premiéru v Deutsche Oper Berlin v roce 2012. Diváka znalého až neuvěřitelně odvážných režijních pokusů na německých scénách možná až zaskočí tradiční a místy až popisné pojetí této romantické Wagnerovy opery. Na webových stránkách divadla se sice můžeme dočíst o nadčasové mocenské hře, kterou Holten přivádí na jeviště, včetně odkazů na prezidenta Putina; nicméně jen málo z toho divák z inscenace opravdu „přečte“. Holten se snaží „odromantizovat“ notoricky známý příběh a vyzdvihnout akcenty německo-dánské války, o které se v opeře skutečně zpívá. V Holtenově Lohengrinu asi jde o to, že v nadčasovém válečném konfliktu, během kterého se příběh odehrává, není vlastně vítězů a poražených. Přemožitelem není Lohengrin, Ortruda zůstává nepotrestána, protože nad vším vítězí jen smrt a utrpení. Zásadně však nic z toho nebourá vcelku klasický pohled na libreto, snad s výjimkou militantního kostýmování (sboru, krále a jeho družiny) a úvodní scény během předehry, kdy ženy na válečném poli poseté mrtvolami marně hledají své muže a bratry. Scéna Steffena Aarfinga rovněž podtrhuje nadčasovost příběhu, její funkčnost a sympatickou náznakovost ruší jen násilně působící zlatý rám (silně připomínající nevkus posledního pražského nastudování Smetanovy Libuše) a reálie katedrály v Münsteru v závěru 2. jednání. Celkově vzato Holten nepřichází se zásadním inovativním pohledem, ale ctí libreto, slušně rozehrává charaktery a interakci jednotlivých postav v duchu té nejlepší inscenační tradice. I takové divadlo má určitě dnes své místo.
O největší zážitek večera se ovšem dle očekávání zasloužil precizní Orchester der Deutschen Oper Berlin pod erudovaným vedení GMD Sira Donalda Runniclese. Pro špičkový Sbor a Orchestr DOB je Lohengrin takovým pilířem snažení a neustálého zlepšování vysokého standardu hry (a zpěvu) jako je v případě ND Praha např. Prodaná nevěsta B. Smetany. Sborové i orchestrální těleso mají Wagnera dokonale pod kůží, dýchají doslova každou frází, dynamické rozpětí orchestru např. od měkkého nasazení smyčců v 1. předehře až po dramatické akordy předehry před 3. jednáním je těžko překonatelné jiným světovým orchestrem. Slova maximálního uspokojení patří i skvělému sboru Německé opery v Berlíně, jehož podíl na celkovém výsledku právě v Lohengrinovi je klíčový.
Nezvykle mladým a atraktivním Lohengrinem byl Velšan David Butt Philip, kterého mělo čest již na svých prknech uvítat i pražské ND v Beethovenově Fideliovi (Florestan). Právě představení 6. února 2022 bylo ve znamení jeho velmi úspěšného debutu v této roli. Zpočátku byla znát na pěvci jistě omluvitelná nervozita, nicméně se prozpíval až k závěrečným tónům velmi náročného partu s vysokou pěveckou kulturou a stylovostí. Nabídl vzorovou německou intepretaci a po dlouhých letech, kdy jsme převážně slýchali (nejen) na německých scénách nedospěle znějící hlas Klause F. Vogta, opět z jeviště zářil mužně znějící tenor. Po čistě pěvecké stránce může některému posluchači vadit jen občasné „tahání“ vysokých tónů z krků; každopádně mladý tenor má určitě našlápnuto na zajímavou zahraniční kariéru, pokud mu vydrží dosavadní píle.
Další novým obohacením souboru sólistů byla irská sopranistka Jennifer Davis, která sice roli Elsy již zpívala (např. v prestižní londýnské Covent Garden), nicméně poprvé se představila na tak renomované německé půdě. I v jejím případě je nutno vyzdvihnout pěkně vedený hlas, stylovost projevu, výbornou německou dikci a vzhledem k jejímu mládí obdivuhodnou samozřejmost pohybu na jevišti. Davisové mladodramatický soprán zvládá nástrahy a délku partu velmi dobře, postrádá možná jen větší osobitost. Pěveckou osobností večera, která by snesla i ta nejpřísnější „bayreuthská“ měřítka, byl z Hawaie přicházející Jordan Shanahan, který přesvědčil nejen krásnou sytou barvu svého dramatického barytonu, ale především imponujícím výrazem, kterým vedle dokonalé německé dikce jako by vytesal ze žuly svého Telramunda. Jeho manželku Ortrud vytvořila Iréne Theorin, švédská sopranistka, která má na svém kontě desítky vystoupení těch nejnáročnějších postav světového vysokodramatického oboru (Brünnhilde, Isolde, Elektra, Turandot atd.) na věhlasných scénách. Pěvecká a umělecká zralost přivádí nyní pěvkyni k níže položené partii, kde zatím exceluje více ve vysoké poloze („Entweihte Götter“ a „Fahr´ heim“, du stolzer Helde“) než v nízké poloze, která zatím nemá ideální zvučnost a nosnost. Vždy spolehlivě zpívající a tvořící Ain Anger (Jindřich Ptáčník) předvedl vysoký standard svého umění, nicméně stál trochu ve stínu svého Heerrufera v podání Thomase Lehmana, který i v rozsahem menší partii na sebe mimořádně upozornil jadrností a pevností svého pěveckého výrazu.
Richard Wagner: Lohengrin, premiéra 15.4.2012, psáno z 32. reprízy 6.února 2022
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.