Dánská opera je v našich zeměpisných šířkách málo známým pojmem a jméno skladatele Rueda Langgaarda (1893-1952) mnoho neřekne ani erudovaným znalcům z oblasti hudební vědy. Celoživotní outsider Rued Langaard se narodil roku 1893 v Kodani v umělecky a nábožensky vedené rodině, jeho otec Siegfried vyučoval více než 30 let na kodaňské konzervatoři. Langgaard poprvé vystoupil veřejně jako varhaník a varhanní improvizátor, a to na koncertu ve známém kodaňském kostele Frederiks Kirke, ve dvanácti letech pak začal studovat hudební teorii. Během svého života složil šestnáct symfonií, řadu komorních skladeb i dalších orchestrálních děl, ale celkově se mu nevedlo dobře: od svých třiceti let pobíral státní podporu a jeho žádosti o stálé zaměstnání byly stále odmítány, teprve ve svých 46 letech získal stálé zaměstnání coby varhaník v Ribe.

Stejně smutný je osud jeho jediné opery ANTIKRIST. Její první verzi dokončil v roce 1923 a poté, co ji odmítla uvést Královská opera v Kodani, ji znovu zásadně přepracoval v letech 1926-1930, partitura mu však byla neustále vracena s tím, že skladba není „dostatečně operní“. Vadilo zejména odtažité téma, i když se v něm začal odrážet nástup fašismu v Evropě, a pochopení nenašla ani osobitost Langgaardovy hudební řeči. Pozdně romantická „oratorní chrámová opera“ nebyla za života Langgaarda tak nikdy provedena, svého scénického uvedení se dočkala až v rakouském Tiroler Landestheater v Innsbrucku 2. května 1999; o tři roky později se konala (konečně) i premiéra v Dánsku, z které vzniklo CD a DVD (rovněž dostupné na youtube). Následovala první německá produkce ve Staatstheater Mainz (2018). Nová inscenace Antikrista v Deutsche Oper Berlin se hraje v německém překladu Inger a Walthera Methlagiových ve zmíněné revidované verzi z roku 1930.

Langgardova hudba

Langgaardova hudba je fascinující kompozicí ve stylu pozdního romantismu, složenou pro velký orchestr. Očividně vychází z Richarda Wagnera (např. motiv Parsifala) a při poslechu partitury nám určité postupy mohou připomínat hudební řeč Richarda Strausse, E. W. Korngolda či Arnolda Schönberga, žádný z těchto inspiračních směrů Langgaard nepřejímá mechanicky, ale dále jej rozvíjí vlastní tvůrčí cestou. Jak po hudební, tak obsahové stránce Antikrist může divákovi připomínat mnohem mladší opus hudební historie maďarského skladatele György Ligetiho Le Gran Macabre. Poté, co se již zralý Ligeti seznámil s Langgaardovými pracemi, přihlásil se k jeho odkazu (tj. prohlásil se za jeho epigona).

Kdo je Antikrist?

Podle křesťanského učení je antikrist duchovním protivníkem Ježíše Krista. Antikrist je nepřítelem Boha a Ježíšova učení.  Je bytostí, která přichází na zem před druhým příchodem Ježíše Krista na zem a pokusí se převzít vládu nad světem. Antikrist bude nakonec poražen při návratu Ježíše, a to bude koncem tohoto světa, který bude nahrazen novým. V Janově Zjevení Bůh jeho vládu dopustí jako zkoušku pevnosti víry. Nový zákon popisuje Antikrista nikoliv jako jedinou postavu, ale celou škálu postav a používá „antikrista“ jako pojem pro odpůrce Boha a Ježíše Krista jako syna Božího.

Analogické pojetí nacházíme i v Langgaardově Antikristovi, jehož libreto vytvořil sám skladatel (v dánštině). V opeře nevystupuje konkrétní postava Antikrista, ten je zastoupen konáním alegorických zpívajících postav Nádechu tajemna a Echa Nádechu tajemna, Úst vyslovujících velká slova, Beznaděje, Velké děvky, Bestie v šarlatu, Lži a Nenávisti. Postava Boha je mluveným partem a v berlínské inscenaci je vytvořena jako identický dvojník s Luciferem, zatímco Velká děvka je antipodem Boha. Hra je rozvržena do dvou dějství, resp. do šesti obrazů a jde stejnou měrou proti církvi a proti moderní civilizaci, která vede svět do záhuby.

Berlínský Antikrist

Berlínská inscenace Antikrista byla původně připravena pro berlínské publikum na jaro 2020, z důvodu lockdownu však k premiéře došlo až o dva roky později.  Pro režiséra Ersana Mondtaga je Antikrist první operní režií, jejíž výsledek lze charakterizovat jako jednoznačně strhující. Když Mondtag dokončil na počátku roku 2020 zhmotnění své představy o zániku světa, nikdo asi netušil, že za dva roky se vnímání stejné látky může tak dramaticky změnit, a proto došlo před premiérou k částečnému přestudování již hotové inscenace. Obrazy, které Mondtag nalezl pro vyjádření apokalyptické vize lidstva, jsou provokující, surové až vulgárně vyzývavé, ale naprosto výstižné a divákovi se „zadřou“ pod kůži. Pastelovými barvami za pomoci hrubého štětce vytvořená scéna (rovněž E. Mondtag) je inspirována ireálným prostředím amerického scifi filmu Inception (v ČR uváděným pod názvem Počátek) z roku 2010. Expresivní výprava umocňuje tajemno a mrazivo příběhu stejně tak jako monstrózně vyzývavé kostýmy Ersana Mondtaga a Anniky Lu Hermann, které by vydaly na samostatnou studii. Např. Velká (babylonská děvka) je hroudou masa a erotogenních zón – má ženská prsa, mužská varlata a penis a zpívá sopránem. Bestie v šarlatu má úchvatnou masku člověka-zvířete a kostým, jehož součástí jsou ženská ňadra a vulva – a představuje ji tenor. Nejednoznačnost pohlaví se táhne celou inscenací – zcela nahý Bůh hraný činoherním umělcem doplňuje z provaziště visící obrovitá figura (oběšeného) stejného Boha, tentokrát s ženskými pohlavními znaky. Celé úžasné výtvarné divadlo korunuje osobitá choreografie Roba Fordeyna, kromě pěvců a sboru pracující s dvanácti nadanými tanečníky, jejichž těla jsou schopna těch nejnáročnějších variací.

Jonas Grundner-Culemann jako Bůh © Thomas Aurin

Náročnou postwagnerovskou Langgaardovu partituru s Orchestrem Deutsche Oper Berlin hudebně nastudoval Stephan Zilias, který soubor dovedl vítězně až do premiéry 30. ledna 2022. Bohužel druhé představení musel  z důvodu onemocnění (COVID-19) již odříci. Vedení Deutsche Oper Berlin narychlo angažovalo dirigenta Hermanna Bäumera, který v roce 2018 vedl zmíněné první německé uvedení Antikrista v Mohuči. Ten po krátké dorozumívací zkoušce s orchestrem první reprízu s velkým zdarem a profesionálním umem oddirigoval. Orchestr DOB Berlín odehrál obtížnou (a zcela neznámou) kompozici mistrovsky.

Představení nebylo jen velkým zážitkem, ale taky velkým úkolem pro obecenstvo, které mimochodem zcela vyprodalo operní divadlo na Bismarckstrasse. Následující den byla na programu 32. repríza Wagnerova Lohengrina s výrazně horší návštěvností – což pozitivně dokumentuje neutuchající zájem vzdělaného německého publika o operní novinky. A v čem tedy spočívala složitost divákovy role?  Vnímat a vychutnávat si harmonii velké operní skladby, hltat vizuálně maximálně přitažlivé divadlo a do toho ještě sledovat německé nebo anglické titulky bylo vysilující, ale zároveň vysoce dráždivé. Porozumět německému libretu není nic snadného pro rodilého mluvčího, neboť texty obsahovaly celou řadu velmi vzácných výrazů, s kterými se běžná němčina příliš nesetkává. Nicméně pro celkové pochopení celku bylo důležité spíše sledovat význam a výpověď textu než jeho konkrétní obsah.

Mluvit o hlavních a vedlejších rolích v případě Antikrista se prakticky nedá, jednotlivé charaktery mají přibližně stejný prostor pro zpěv a v tom se bezvýhradně všichni účinkující výborně uplatnili (spolu se stylizovanou hereckou akcí určenou typem postavy a jejím kostýmováním). Za všechny umělce je nutno vyzdvihnout výkon tenoristy Clemense Biebera (Ústa, která mluví velká slova), mnohostrannost výtečné sopranistky Fluriny Stucki (Velká děvka), krásně znělý baryton Jordana Shanahana (Nenávist) či skvěle odvedené zpěvní party představitelek Nádechu tajemna a jeho Echa (Valerie Savinskaia a Irene Roberts).

Německá opera v Berlíně přichystala vskutku ojedinělý titul a zmobilizovala všechny své síly, aby zapomenutému dílu vdechla nový jevištní život. Berlínské provedení se již teď bezesporu stalo evropskou inscenační událostí, o které se ještě bude dlouho mluvit. Její návštěva je „a must“ pro všechny milovníky raritních (v tomto případě ultrararitních) oper.

Rued Langgaard: Antikrist, Deutsche Oper Berlin, premiéra 30. ledna 2022, psáno z reprízy 5. února 2022. Délka představení cca 90 minut.

Odkazy na více informací o inscenaci:

https://www.deutscheoperberlin.de/en_EN/calendar/antikrist.16758473

Jordan Shanahan (Nenávist), Flurina Stucki (Velká děvka) © Thomas Aurin
Závěrečná děkovačka