22. ledna měli možnost se návštěvníci plzeňského DJKT seznámit s druhým obsazením Gluckovy ALCESTE, o jejímž premiérovém uvedení jsme psali zde. Druhou reprízu měl dle písemného oznámení na webových stránkách divadla a dle vývěsky (která byla k dispozici v divadle) dirigovat Michael Hofstetter, který i dílo hudebně nastudoval (a řídil premiéru), nicméně z důvodu náhlého onemocnění jej zastoupil Jiří Petrdlík, aniž to divákům kdokoliv jakýmkoliv způsobem oznámil. Jiří Petrdlík vedl Orchestr opery DJKT velmi spolehlivě v intencích precizního hudebního nastudování, které představuje velké pozitivum této inscenace. Barboru de Nunes-Cambraia v titulní roli vystřídala sopranistka působivého výrazu Karolína Plicková. Plicková lehce zvládá bez problémů části partu výše položené, její spodní poloha je méně znělá, dokáže příjemně zaujmout dramatickým zpěvem, pěkným frázováním a pečlivou italskou dikcí. Inscenace Ondřeje Tomáše Pilaře však spíše brání, aby její představitelské emoce vycházely ven (přestože se jedná dle jeho vlastních slov o „divadlo duší“). Spolu s Admetem první premiéry (Philippe Castagner), který naopak vystupuje velmi expresivně a volí i méně statický způsob herecké akce (byť ne ve stylu použitého inscenačního klíče), ale vytváří velmi nesourodou dvojici, z níž každý přichází na plzeňského jeviště jako kdyby z trochu z jiného kusu. Castagner znovu ukázal smysl pro výraz, ale pěvecké problémy (zaznamenané již při premiéře) tu také bohužel ještě stále jsou. I v rozsahem menší roli Evandra se dobře uplatnil Jan Tejkal, upozornil na sebe pěkným hlasem, dobře zvládnutou technikou, výrazem i svým představitelským uměním – kvůli kterému bych mu dal přednost před jeho kolegou Markem Žihlou z premiérového představení. Bohužel superlativy v žádném případě nelze vztáhnout na působení Minyoung Park (Ismene) na scéně. Její matné frázování a sotva slyšitelný hlas může být sotva přínosem pro plzeňské inscenace, na kterých se nyní podílí. Osobitý Csaba Kotlár se svým sytým barytonem dobře zhostil role Apolla a Apollonova velekněze, basista Josef Kovačič kvalitou zvuku a frázováním bohužel dosáhl úrovně, kterou jsme ve stejných rolích Věštce, Hlasatele a Boha podsvětí slyšeli od jeho předchůdce Jana Hnyka. Představitelé dětských rolí Robin Beneš a Anita da Conceicao hodnověrně doplnili okruh účinkujících Gluckovy Alceste.
Ch. W. Gluck ALCESTE, psáno z druhé premiéry 22.ledna 2022
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.