Sympatickým činem pražského Národního divadla je, že po první premiéře nové inscenace Rigoletta 30. ledna 2021 dostalo vzápětí šanci také druhé obsazení – a jelikož ani to nemá možnost předvést svůj výkon divákům v budově Státní opery – ND Praha odvysílalo druhou premiéru jako live stream prostřednictvím internetového kanálu Youtube v úterý 2. února. Jak mohu soudit dle svých subjektivních pocitů příjemce televizního a internetového signálu, po ryze technické stránce kvalitu obrazu a zvuku hodnotím stream výše než premiérový televizní přenos.
Druhé představení přineslo vedle pozoruhodné inscenační složky (o které se široce rozepisuji ve své první recenzi), řadu originálních představitelských výkonů:
Gruzínský barytonista Nikoloz Lagvilava jako Rigoletto se představil soustředěným, pěvecky i herecky fundovaně zvládnutým výkonem, v porovnání s premiérovým Danielem Luisem de Vincente měl o trochu méně osobního vyzařování a vnitřního náboje, ale přesto jeho kreace nesla pečeť vysoké erudovanosti a profesionality. Čínského Vévodu z Mantovy vystřídal korejský tenorista Kyungho Kim, který ve své interpretaci byl důslednější k přístupu ke skladatelově zápisu, ale jeho hlas zněl trochu šedě a méně průrazně. Svým osobním typem je přesným protikladem svého alternanta a ztvárňované postavy. V projevu zdrženlivému Kimovi vyšla hezky scéna namlouvání s Gildou, ve které ovšem tolik neuplatňoval (v souladu s režií) přetvářku, ale víceméně hrál sám sebe. Marii Fajtové do ideální Gildy chybí šťavnatost hlasu, pevné svítivé výšky a suverenita pěveckého projevu. Fajtová na rozdíl od své kolegyně Jelínkové zpívá (občas s námahou) jen noty uvedené v partituře, ale stalo se letitou jevištní praxí, že koloraturní soprány na určitých místech vyšperkují svůj zpěv efektní vysokou notou. Např. na konci třetího jednání, po duetu Rigoletta a Gildy „Si, vendeta tremenda vendetta“ se to stalo již nepsanou povinností! Pěvkyně pěveckou tradici interpretace Gildy nectí a celkově jejímu zpěvu už chybí líbezná kulatost. Zaujme především osobním půvabem a zdařilou hereckou akcí. Dobře se své role zhostil Sparafucile Ivo Hrachovce, pěkným hlasem a projevem plného erotického napětí pozornost přitáhla Kateřina Jalovcová (Maddalena). Monterone druhé premiéry byl Roman Vocel, co do bohatosti výrazu chudší než jeho alternant. I menší role Borsy (Jan M. Hájek), hraběte Ceprano (Vít Palacký), Giovanny (Stanislava Jirků) ad. byly v dobrém standardu odvedeny, mezi nimi však výraznější a přesvědčivou hereckou akcí vynikal Csaba Kotlár jako Marullo.
Co se týká výkonu orchestru a sboru, mohu potvrdit, co jsem uvedl v souvislosti s první premiérou. Bohužel ani první repríza mě nepřesvědčila, že dirigent Vincenzo Milletari skutečně „vede“ zpěváky a dýchá s nimi. Jeho místy bezohlednému tempu zpěváci prostě nestačili a bylo to na škodu inscenace, která má jinak vysokou úroveň.
Giuseppe Verdi: Rigoletto, 2. premiéra 2.2.2021, psáno na základě shlédnutí live streamu Youtube.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.