3. repríza nového nastudování Turandot Giacoma Pucciniho v Národním divadle Praha dne 6. února 2020 vrchovatě naplnila očekávání části publika, které se přišlo podívat speciálně na debut Elišky Weissové v titulní roli. Původně mezzosopranistka Weissová moudře následuje přirozený vývoj svého hlasu a po úspěších v Janáčkově Kostelničce, Wagnerově Ortrudě a zejména pak Smetanově Libuši nyní nastudovala jednu z nejnáročnějších partií italského dramatického sopránu. I přes omezený zkouškový čas se jí podařilo vytvořit přesvědčivou postavu, která zdaleka jen neohromuje pozoruhodnými vokálními prostředky.
Hlas Weissové zněl včera v historické budově ND impozantně s patřičným dramatickým výrazem v momentech chladné nepřístupnosti a nesl se stejně dobře i v chvílích ztišených lyrických ploch. Kvalita špičkových vysokých tónů byla obdivuhodná – byly nádherně kulaté, šťavnaté a vytvářené s naprostou jistotou. Na pěvkyni je znát další pokrok ve vývoji hlasové techniky, neboť problematické přechody zvládla rafinovaně a s přehledem. Celkovou vyrovnanost pěveckého výkonu umocnila výrazem a příkladnou dikcí, které prozrazovaly pečlivou práci s textem a s charakterem ztvárněné postavy. Její Turandot není jen vládkyní, která rozsévá strach a hrůzu, ale také osobností, která střeží svá tajemství a dokáže v sobě probudit nejryzejší lidské city. Krásná kreace velké umělkyně!
Je jen škodou, že E. Weissové nebylo umožněno ozdobit svojí přítomností premiérový večer, a ještě větší škoda je, že v sérii představení současné sezóny jí byla svěřena pouze jediná repríza.
Výkon Elišky Weissové, ostatních protagonistů večera a sboru opery doprovázel Orchestr opery ND Praha pod vedením Jaroslava Kyzlinka. I ten mile překvapil zejména v druhém aktu plastičtější a diferencovanější interpretací partitury, než jsem slyšel při prvním uvedení. V roli Liu si svoji roli zopakovala Alžběta Poláčková, které sice pěkně vyšla poslední árie, ale ve svém krátkém, ale pro vývoj dramatu v důležitém vstupu „è per l’amore…..!“ během druhé hádanky jí chybělo potřebné napětí. Partnerem obou pěvkyň plným lesku a technické suverenity byl Michal Lehotský (Calaf), který se představitelsky od premiéry příliš neposunul, ale zato dle mého soudu zpíval celkově uvolněněji a s větším leskem. František Zahradníček byl spolehlivým Timurem a pěkný výkon opět podali ministři Ping, Pang a Pong – tentokrát v podání Jiřího Hájka, Richarda Samka a Martina Šrejmy. Kvalitní pěvecké výkony, optimální souhra ve hře, zpěvu i výrazu – tím se vyznačovala jejich vystoupení.
Jinak náš portál se ostatním složkám inscenace věnoval podrobně věnoval zde.
Giacomo Puccini – Turandot, Národní divadlo Praha, repríza 6. února 2020, délka představení 2 hodiny 40 minut, 2 pauzy
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.