Obecně se situace dnešních Spojených států od období vlády Ronalda Reagana, do níž je zasazena dvoudílná hra Tonyho Kushnera Angels in America, příliš neliší. Kushner, scénárista filmů Stevena Spielberga Mnichov a Lincoln a nositel dlouhé řady cen odpovídá na otázku, čím to je, že se jeho dramatického textu v poslední době znovu ujímá řada divadel (v činoherní podobě, i ve zhudebnění Petera Eötvöse), lakonicky: „I think it‘s because the world is so fucked up right now“ (citát z interview v programu představení). Kushner ví, o čem mluví. Opět se rozmáhají netolerance, antisemitismus, rasismus, množí se korupční skandály, odvádí se pozornost od podstatného k maličkostem, aby se to podstatné nemuselo řešit a zametá se pod koberec.
Hra Tonnyho Kushnera
Angels in America je hra o dvou dílech: část Millenium Approaches (Milénium se blíží) se poprvé hrála roku 1991 v San Francisku, premiéra druhého dílu, nazvaného Perestrojka, se konala roku 1992 v v Los Angeles. Oba díly trvají sedm hodin. Velmi úspěšnou českou premiéru Andělů v Americe uvedla Městská divadla pražská v Divadle ABC v únoru letošního roku, kde byl text zkrácen na čtyři hodiny. Z roku 2003 je také televizní série (HBO) s Al Pacinem, Meryl Streepovou a Emmy Thompsonovou, která se vysílala i u nás.
V simultánních scénách se v osobních frustracích a charakterech postav prolínají závažná témata osmdesátých let minulého století jako homosexualita a AIDS. Stále to ještě nejsou témata minulosti. Právě teď vyskočil na internetu titulek: „Spor v ANO kvůli homosexuálům. Faltýnek dělá mrtvého brouka.“. Ale v Kushnerově hře nejde jen o toto. Dílo je podobenstvím o odmítání reality a falešné sebejistotě, o frustraci, vnitřních zápasech a nejistotě, o marných snech, o opouštění a odpouštění a o možnostech východiska. Autor v ní prezentuje zkorumpovanost společnosti, která se uchyluje k neuskutečnitelným vizím. Kushner je k americké společnosti neobyčejně kritický, je Žid, syn uprchlíků, má ruské a polské kořeny, je homosexuál a vše, o čem píše, se ho osobně dotýká, Ačkoli je – či právě proto, že je – jako úspěšný autor a nositel řady ocenění svým způsobem „chráněná zvěř“, píše o těchto problémech bez přikrašlování. Jednou z postav Andělů v Americe je Roy Cohn, reálná postava, které zůstalo ve hře i skutečné jméno. Newyorský státní návladní Roy Cohn (1927–1986) dostal za McCarthyho éry roku 1953 na elektrické křeslo Ethel Rosenbergovou, která byla spolu se svým manželem Juliem Rosenbergem obviněna ze špionáže pro Sovětský svaz a jeho atomový program. Třetí obžalovaný, bratr Rosenbergové David Greenglas, dostal patnáct let, po deseti letech byl omilostněn, žil pod falešným jménem a zemřel roku 2014. Má se za to, že svou sestru do záležitosti zatáhl, aby zakryl svůj vlastní podíl viny; poprava Ethel Rosenbergové je dnes pokládána za justiční vraždu. Roy Cohn se v sedmdesátých letech spřátelil s Donaldem Trumpem, když ho obhajoval v jednom z jeho mnoha četných podnikatelských skandálů. Cohn byl homosexuál, onemocněl AIDS a na tuto chorobu zemřel. Do konce života homosexualitu i diagnózu popíral a tvrdil, že má rakovinu jater. Takto je to i v textu Kushnerovy hry. Postava mohla být fiktivní, mohla mít jiné jméno, Kushner však konkrétně ukázal prstem.
Opera Peter Eötvöse
Maďarský skladatel Peter Eötvös roku 2004 vytvořil podle Kushnerovy hry hudební divadlo (o operu v něžném slova smyslu se nejedná), premiéra se uskutečnila 23. listopadu 2004 v pařížském Théâtre du Châtelet a následovala uvedení v řadě dalších měst. Pro Neue Oper Wien vedenou dirigentem Walterem Kobérou to není první Eötvösovo dílo, které nastudovala. Roku 2005 uvedla jeho operu Le Balcon podle Jeana Geneta, která vznikla roku 2002 pro festival v Aix-en-Provence a pojednává rovněž o pokrytectví a pokřivené morálce. Odehrává se v nevěstinci, jenž jeho návštěvníkům umožňuje propůjčení falešné identity. Také tato hra byla zfilmována a v obou případech Peter Eötvös dokázal, že ač má film oproti divadelnímu jevišti rozsáhlejší arzenál „kouzel“, divadlo je může nahradit, ne-li posílit užitím jiných prostředků, v první řadě přímým kontaktem se živými hudebníky a herci-zpěváky.
Skladatel Eötvös a libretistka Mari Mezei divadelní text zredukovali do sedmnácti scén (první díl obsahuje 11, druhý díl 6 scén; opera trvá něco přes dvě hodiny). Obsah je příznivcům divadla a filmu známý, k ději opery tedy jen stručně. U hlavní postavy, Priora Waltera, se objeví syndrom, prozrazující onemocnění AIDS. Jeho partner Luis po tomto sdělení Priora opouští. Luis se setká se ženatým právníkem Joem Pittem, jenž svou homosexualitu skrývá, pouze na dálku se telefonicky svěřuje své matce, která však rychle zavěsí. Joeova manželka Harper cosi tuší a své pochybnosti o manželově sexualitě tlumí valiem, jehož důsledkem jsou vidiny, v nichž mimo jiné navštěvuje polární kraje. Mocný advokát Roy Cohn Joea služebně zneužívá a pověřuje ho, aby na ministerstvu spravedlnosti docílil stažení žaloby, která je na Cohna uvalena. Diagnózu AIDS, kterou se Cohn dozvídá při vyšetření, odmítá přijmout. První díl končí scénou, v níž se Priorovi zjeví duchové předků a ohlašují mu příchod anděla, jenž – ve smyslu tezí mormonismu, že se boží pravomoc na zemi vrátí prostřednictvím andělů – Priora vítá jako proroka a předává mu posvátnou knihu (v tomto smyslu si Kushner zahrál i se jménem postavy: Prior – v latině i angličtině „přední“, a Walter z německého walten – „vládnout“).
Druhý díl Perestrojka má rysy teologické a morální disputace. Anděl Priorovi ukládá zachránit Bohem opuštěný svět, Hannah se přece jen vydá vyhledat syna, shledává se se snachou a Joe se rozhodne s manželkou zůstat. Cohn je stále tvrdošíjně přesvědčený o své výjimečnosti, a to i ve chvíli, kdy za ním do nemocnice přichází duch Ethel Rosenbergové. Umírající považuje Ethel za svou matku a žadoní, aby mu zazpívala ukolébavku. Ethel se nechá uprosit a zanotuje židovskou písničku. Cohn však svému životu ve lži zůstane věrný – jeho lítost byla hraná, cítí se ještě i teď vítězem. Právě v tom okamžiku umírá a skutečným vítězem se stává smrt. Anděl odvádí Priora v jeho vizi k nebeskému trůnu, kde shromáždění andělů právě naslouchá z rozhlasu zprávám o výbuchu atomové elektrárny v Černobylu. Prior odevzdá nebeským bytostem knihu a vrací se na zem. Optimisticky naladěný, jakoby „přilepený“ závěr, můžeme chápat jako ironickou až cynickou narážku: svět se řítí do propasti, ale „keep smiling“ vždycky pomůže. Nevím, zda Kushner takový výklad zamýšlel, zdá se mi však přijatelný.
Rychlé střídání scén umožňovalo prázdné jeviště s jen několika pohyblivými prvky a účelnými projekcemi (režie Matthias Oldag, scéna a kostýmy Nikolaus Webern, světelný design Norbert Chmel). Eötvösova hudba tvoří jakýsi chvějivý zvukový koberec, podklad pro smysl textu (hrálo se v angličtině s německými titulky), vokální linkou je sprechgesang přecházející do mluvené řeči, na řadě míst tedy spíše melodram než opera. Orchestr doplňují tři vokální hlasy umístěné v orchestřišti. Dechové sekci vládnou saxofony, na barevnosti instrumentace se výrazně podílejí elektrické kytary, celesta, Hammondovy varhany. Divadelně nejvíce působily scény Roye Cohna – v jeho kanceláři jako sebevědomého žongléra s paragrafy, a s mrtvou Ethel Rosenbergovou. Dále scéna Joea a Louise v Louisově bytě, příjezd Joeovy matky Hannah do New Yorku, kde zabloudí do Bronxu mezi bezdomovce, a scéna se šesti anděly v nebi. Kromě představitele Priora Waltera zastal každý z účinkujících několik rolí a jejich proměny (nejen kostýmní, ale i hlasových rejstříků a projevu) byly obdivuhodné. Pro mě zaslouží nejvyšší ocenění David Adam Moore (Prior Walter), Sophie Rennert (Joeova manželka Harper Pitt a Ethel Rosenbergová) a Caroline Melzer (The Angel), následováni Wolfgangem Reschem (Joe Pitt) a Karlem Humlem (Roy Cohn). Inna Savchenko obsáhla dva naprosto rozdílné role Joeovy matky Hannah a rabiho Chemelwitze v úvodní scéně pohřbu Luisovy babičky, v níž se Prior svěří partnerovi se svým onemocněním. A pochopitelně je třeba vyzdihnout spolehlivý amadeus ensemble-wien řízený Walterem Kobérou. Po čtyřech představeních ve Vídni se inscenace přestěhuje do Budapešti.
Neue Oper Wien, sezóna 2019–2020 v MuseumQuartier Wien
Premiéra 26. září 2019, psáno z první reprízy 28. září.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.