První mistrovská opera Wolfganga Amadea Mozart Idomeneo, re di Creta ( Idomeneo, krétský král) nemá v Čechách zrovna na růžích ustláno. Když se podíváme na webové stránky Divadelního ústavu, tak zjistíme, že od roku 1945 byla na českých scénách inscenována jen třikrát (naposledy v roce 2010 v pražském Národním divadle). I v zahraničí v minulosti Idomeneo dlouhá léta nestál v centru pozornosti mozartovských dirigentů a inscenátorů, ale během posledních čtyřiceti – padesáti let renesance barokní a klasicistní hudby se tento opus stal součástí standardního repertoáru na všech významných zahraničních scénách. O to více potěšující je skutečnost, že plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla se úplně poprvé ve své historii rozhodlo svým divákům velkolepé dílo představit, i když ve zredukovanější, zkrácené verzi.
Jednoznačnou výhrou pro novou produkci byla volba inscenačního týmu včele s německou režisérkou Arilou Siegert. Siegert pojímá antický příběh jako aktuální drama boje o lidskost. V její inscenaci je nejen král Idomeneo reálným ztroskotancem na moři, ale ztroskotanci jsou všechny hlavní jednající postavy, které řeší své osobní dilema. Otrokyně v cizí zemi Ilja, která miluje Idamanta, Elektra, která na Krétě hledá klid po nervy drásajícím vzájemném vyvraždění své rodiny, králův syn Idamante, který neví, proč ztratil lásku a přízeň svého otce či titulní hrdina, král Idomeneo, kterým následkem nerozvážného obchodu s Neptumem vstupuje na scénu rozpolcen a devastace jeho osobnosti pokračuje poznáním nutnosti obětovat vlastního syna. Eroze vztahů má vliv na úpadek celého království. Siegert příběh inscenuje nadčasově a k tomu jí vydatně pomáhá funkční, relativně jednoduchá, s drobnými variacemi se obměňující scéna Hanse Dietera Schaala a velmi vhodně zvolné kostýmy Marie-Luise Strandt, které dobře charakterizují emocionální stav osob na jevišti: rozervaný král, odmítající královský plášť, převážně v černé oděná Elektra, která dočasně rozkvete v druhém aktu při přípravách odjezdu s Idamantem (z Kréty), si balí na cestu pestrobarevné šaty v očekávání nového radostného začátku; nebo změny kostýmů Ilji demonstrující její momentální duševní rozpoložení. Režisérka také důsledně staví na pohybové složce inscenace – sice méně pozornosti věnuje sboru – ale v případě sólistů každou postavu a situaci charakterizuje osobitou choreografií. Hned na začátku představení zaujme ve vstupním recitativu a árii Ilja, beroucí si od violoncelisty (neustále přítomného na jevišti spolu s hráčkou na hammerklavír) smyčec, aby jej použila jako hudební nástroj rozeznívající její vlastní tělo či jako zbraň proti sobě. Emotivně působí rovněž scéna prvního setkání Idomenea a Idamanta na mořském pobřeží “ Sgombra, oh guerrier, qual tu ti sia, il timore“…..„Non mi seguir, te´l vieto“, doprovázená poutavou choreografií pouhých kroků, z kterých je přesně cítit vzájemné přibližování a zároveň odmítání syna otcem. Za zmínku určitě stojí i důmyslná světelná režie a využívání vedlejších hracích plánů. Úchvatně vyznělo scénické řešení obětování Idamanta, ke kterému se (po provedeném škrtu v partituře) alespoň scénickou akcí dobrovolně připojuje Ilja, naopak trochu kontroverzně dopadla závěrečná scéna, která vede k rozptýlení pozornosti diváka.
Původní víc než čtyřhodinová partitura doznala v Plzni výrazných škrtů, aniž by došlo k zásadní destrukci hudebního díla, jehož trvání činí v Plzni 125 minut čistého času. Redukce jsou provedeny citlivě, nebyla zasažena nejpůsobivější hudební čísla kompozice (jako např. obtížná koloraturní árie Idomenea „Fuor del mar“, všechny Elektřiny výstupy, tři árie Ilji, velká árie Arbaceho apod.). Určité rozpaky může budit jen samotné řešení zmíněného závěru. Žádná Mozartova opera nekončí árií (ani Idomeneo v původním nezkráceném znění), a přesto se pro takové finále v Plzni rozhodli – režisérka podporovala tragičtější vyznění konce, kdy na jedné straně (a v prvním hracím plánu) končí svůj život zoufalá Elektra a na druhé straně (v inscenaci odděleno revuální oponou) král Idomeneo předává správu království svému synovi, aby tak definitivně uzavřel temnou kapitolu svého života). Závěrečný zpěv Idomenea „Popoli, a voi l´ultima legge“, jeho árie „ Torna la pace al core“ a závěrečný jásavý zpěv sboru „Scenda Amor, scena Imeneo“ byly shledány jako nadbytečné a byly odstraněny. Divák tedy sleduje závěrečný bombastický výstup Elektry (s nádherným recitativem a patrně vůbec nejdramatičtější mozartovskou árií pro soprán, plnou vášnivých emocí, napětí, pro kterou Mozart zvolil ozdobnou koloraturu jako výraz totálního zoufání a pláče) a současně je jeho pozornost odváděna k mimické akci v zadní části jeviště. Škoda této roztříštěnosti v samotném závěru skvělé inscenace.
Mozartovo dílo hudebně nastudoval Norbert Baxa – jeho výkon asi těžko můžeme srovnávat s velkými mozartovskými mágy současnosti: Marcem Minkowskim, Jeanem-Christophem Spinosim či René Jacobsem, ale byl to výkon soustředěný, stylový, správně umocňující dynamickou šíři a dramatičnost partitury. I výkon orchestru DJTK v Plzni lze označit o premiérovém večeru za více než uspokojivý.
Stejným adjektivem nelze bohužel ohodnotit výkon sboru; po matném vstupu ženského sboru mužský sbor svým zpěvem v mořské bouři „Nettuno s´onori“, ve které se ocitá král Idomeneo se svojí posádkou, předvedl velmi nesourodou směsici hrubě nepřesného zpěvu, která výrazně vybočovala z jinak nadstandardní hudební úrovně inscenace.
O premiérovém večeru ze sólistů večera na prvním místě zaujala představitelka Elektry (Elettry) Petra Alvarez Šimková, která roli narychlo převzala před začátkem zkoušek a přesto potvrdila, že je jednou nejdisponovanějších českých sopranistek dnešní doby. Její Elektra zazářila jak černá perla v pečlivě a inspirativně připravené inscenaci: ukázala v nejlepším světle dramatickou koloraturu plnou vášně a ohně, zapůsobila uvolněností a bezchybnou výškou ve velké árii „ Idol mio, se ritroso“ a recitativu „Sidonie sponde! O voi per me di pianto“ v druhém aktu opery. Prostě Alvarez Šimková umí a ví jak zpívat, a třeba i jak po veristickém či moderním repertoáru 20. století zeštíhlit hlas a předvést dokonalou klasicistní kreaci, kterou i herecky přesvědčivě naplní. Philipppe Castagner se setkává s rolí krétského krále v pravou chvíli své pěvecké kariéry. Pěvecky i herecky mu partie neobyčejně vyhovuje, nezpíval jen noty, ale skutečně interpretoval každou frázi. Drobný náznak únavy lze přičíst jen faktu, že z důvodu onemocnění alternanta musel absolvovat veškeré zkoušky v generálkovém týdnu sám. Příjemným zjevem i hlasem okouzlila publikum mladá Markéta Böhmová jako Ilja, která se pěkně vyrovnala s nesnadným partem a šikovně se vyhnula (častému) jednostrannému pojetí Ilji jako výhradně „půvabně trpící“ bytosti. Určitě bychom v Plzni tuto pěvkyni rádi viděli i v dalších produkcích. Barbora Polášková de Nunes-Cambraia překvapila krásně vedeným mezzosopránem i přirozenou pohybovou akcí v kalhotkové roli Idamanta, větší pozornost by mohla jen věnovat interpretaci a výslovnosti italského textu. Nový člen souboru Amir Khan se se ctí vyrovnal s jedinou, ale mimořádně náročnou árií Arbaceho.
Druhá premiéra 12. března 2019 přinesla s výjimkou dvou postav (Idomeneo, Arbace) nové obsazení. Philippe Castagner, u kterého jsem tentokrát zaznamenal i dokonalou hereckou drobnokresbou, zpíval odpočatějším hlasem než o prvním premiérovém večeru, Hannah Esther Minutillo jako Idamante předvedla kultivovaný výkon, ale s málo barevným a trochu suchým hlasem, který má problémy s intonací. Doubravka Součková (Ilja) zaujala po ne zcela nevyrovnaném vstupu (způsobeným zřejmě trémou) v lyrických pasážích svého partu pěkně vedeným stříbrným sopránem. Jevhen Šokalo ve svém krátkém zpěvním partu (Hlas věštby) zdaleka nedosáhl laťky, kterou nastavil Jan Hnyk 9. března. Německá dramatická sopranistka Katrin Kapplusch (Elektra) už je bohužel za zenitem své kariéry, její hlas zní velmi tvrdě, má nestabilní výšku a po rolích typu Ortrud, Lady Macbeth či Chrystothemis by už Mozarta zpívat neměla.
Divadlo Josefa Kajetána v Plzni – W. A. Mozart – Idomeneo, Re di Creta
Psáno z 1.premiéry dne 9. března 2019 a 2. premiéry 12. března 2019
Recenzi doplníme po shlédnutí první reprízy 12.3.2019
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.