Parafrázujeme-li verš … je tu jen Bůh a já … z textu Rachmaninovy písně Je tu dobře snad můžeme nejlépe vystihnout atmosféru třetího pražského koncertu „božské Anny“ Netrebko v Obecním domě. Žádná pěvkyně v 21. století nedosáhla takového věhlasu a žádná z operních zpěvaček nedokázala tak dokonale propojit umění a marketingovou strategii. Dokonale namíchaný koktejl umělkyně a celebrity se poněkud ale chuťově proměňuje podle složení momentálního publika.

Anna Netrebko je celosvětově uznávána jako skvělá operní interpretka. Pořádá i písňové recitály, ale divákům a posluchačům celého světa je v prvé řadě známá jako jevištní umělkyně. Po koncertním provedení Čajkovského opery Jolanta v roce 2012 a u účasti na operním gala večeru v roce 2015 tentokráte přivezla do Prahy komponovaný koncertní recitál s tématem Den a noc, ten uvede záhy i v Chicagu a New Yorku. Nápad zvolit takovýto obsah koncertního vystoupení není špatný, i když do programu byly zařazena hudební čísla, která jen velmi volně se zvoleným tématem souvisejí. Formálně byl večer vtipně vystavěn jako 23 písní a árii doplněných o jeden přídavek (Arditi: Il bacio), kdy právě encore byl věnovaný lásce jako věčnému pohonu lidského života. Celkově 24 čísel pak připomíná skladbu hodin jednoho dne a noci.

V žádné jiné pěvecké disciplíně se neprojeví osobní vkus a odhad vlastních schopností, interpretační  inteligence i stylová inklinace zpěváka jako u písňového recitálu. Ruská pěvkyně s rakouským občanstvím ve výběru místy překvapila. Dominantou večera byly ruské písně (Sergej Rachmaninov, Nikolaj Rimskij-Korsakov, Petr Iljič Čajkovskij). V nich se pěvkyně cítí velmi pohodlně a s velkou empatií interpretuje ruskou písňovou tvorbu obsahující milostné pocity nebo pocity přírodního okouzlení. S hlubokým vcítěním přenáší těžko postižitelnou ruskou ušlechtilou sentimentalitu a stesk nebo pocity radosti přímo na posluchače. Ti mohou obdivovat nejen vynikající nasazení širokého a dokonale nosného tónu, schopnost legatového zpěvu, vrozenou muzikalitu, ale i pověstné tmavší zabarvení hlasu, vzorné frázování a bohatost výrazových prostředků. Z německé písňové oblasti zvolila pěvkyně čtyři proslulé písně Richarda Strausse (Morgen, Die Nacht, Wiegenlied, Ständchen). Tam již tak suverénní sžití s výběrem nenastalo. Při porovnání s referenčními nahrávkami (jako jsou interpretace Elisabeth Schwarzkopf, Lisy della Casa nebo třeba Lucie Popp) je zřejmé, že Anna Netrebko přistupuje k stylovému formování těchto velmi známých Straussových písňových opusů zcela jinak. Pro jednotlivou píseň buduje jednotnou pocitovou atmosféru, často vytvořenou jedním výrazem a mnohdy si pomáhá i určitými vnějšími prostředky. Práce s textem již není tak nuancovaná jako třeba u uvedených pěvkyň, navíc zvolená výrazová škála již není tak bohatá jako u ruské písně a navíc je patrné menší výrazové odlišení jednotlivých opusů. Zvolená vnější efektní ilustrativnost pak částečně překrývá vnitřní textovou a hudební bohatost. U dvou zařazených francouzských písní (Claude Debussy, Gabriel Fauré) jsme zvyklí na mnohem subtilnější hlasy a ne takový typický operní přednes. Přece jenom hlas Anny Netrebko po náročném operním provozu jednoho čtvrtstoletí výrazně zmohutněl (což je výhoda na operním jevišti, a ne již tak na koncertním pódiu s klavírním doprovodem – navíc v sále s problematickou akustikou). Přes všechnu snahu umělkyně hlas zeštíhlit pro jemný francouzský repertoár, výsledek nebyl zcela (především deklamačně) přesvědčivý. Mohla ale znovu okouzlit svou schopností nesmírně kultivovaných pianissim. Proč je nejobdivovanější operní divou našeho času, dokázala ve známé árii Louisy, prožívající opojný okamžik štěstí a lásky, ze stejnojmenné Charpentierovy opery (Depuis le jour). Stejně tak magicky působilo další operní číslo, když na úvod druhé části večera přednesla duet z Čajkovského opery Piková dáma (Už je večer), v němž až magicky evokovala pomíjivost okamžiku. Další dvě operní ukázky, árie z americké opery Douglase Moora The Ballad Doe (Gold is Fine Thing) a nesmrtelná Offenbachova Barcarolle, již takový přesah neměly. Navíc anglicky zpívaná čísla (v prvé části tak píseň Franka Bridge Go not, Happy Day) byla zatížena menší srozumitelností slova. Zařazení Dvořákovy písně Když mne stará matka, nádherně pěvecky provedené ve výjimečné kantiléně, ale též s jasně slyšitelným bojem s délkami a přízvuky češtiny, bych chápal jen jako milou pozornost hostitelskému místu. Italská kantiléna svědčí Anně Netrebko patrně nejvíce, jak bylo slyšet v Leoncavallově Mattinatě a radostném přídavkovém Arditiho valčíku v závěru obou polovin koncertního programu.

Anna Netrebko, Malcom Martineau © Petr Dyrc, zdroj: Nachtigall Artists

Anna Netrebko chápe písňový recitál nejen jako statické vystoupení u klavíru, ale mnohdy cítí pódium jako operní jeviště. Večer obohatila o pohyb na scéně, expresivní gestikulaci, mimické prožití i užití rekvizit na scéně (květinová kytice, vějíř, nafukovací balónek). Tím výrazně vyšla vstříc určitému typu posluchačů, pro které je obtížnější ponořit se do písně jako malého citového seismografu na malém časovém úseku. Navíc u celebrity jako je Anna Netrebko je třeba zmínit i dvě skvělé róby, které vystřídala během večera. První polovinu odzpívala v módní toaletě s potiskem ve stále módním stylu „rozkvetlá louka“, jež zastupovala téma dne. V druhé části oblékla klasickou večerní toaletu s vrstvenou tylovou sukní v černé barvě noci s četnými lesklými pajetkovými nášivkami. A pokud se recenzent z balkonového místa nemýlí, také se ozdobila skvostnými briliantovými náušnicemi klenotnické firmy Chopard.

V programu ji doprovodil velmi mladý houslista Giovanni Andrea Zanon v písni Morgen Richarda Strausse a sólistka Marianského divadla, mezzosopranistka Zlata Bulycheva, která zaujala především v duetu jako Polina z Čajkovského Pikové dámy. Nejlepší oporou byl ale pěvkyni dnes již legendární klavírní doprovazeč Malcolm Martineau, který se až symbioticky dokáže napojit na hudební vnímání operních zpěváků, a dokáže je neuvěřitelně citlivě doprovázet s okamžitou reakcí na jejich projev.

Ač byl koncertní večer Anny Netrebko značně vzdálen„liederabendům“ hvězd tohoto žánru především z německy z mluvící oblasti, a také ukázal určité limity interpretace písní operními zpěváky, představoval velmi vítanou možnost seznámit se s dalšími stránkami umělecké osobnosti a talentu Anny Netrebko.

Bohužel chování řady diváků, ve kterém skalní znalci a milovníci zpěvu tvořili jistě menšinu, hraničilo s manýrami fanoušků na koncertu populární hudby. Fotografování během programu (a to i s bleskem), sledování obrazovek chytrých telefonů během čísel a konečná změť amatérských fotografů na závěr večera, zrovna nesvědčí o kultuře publika. Pokud je posluchač nadšený, jistě má možnost vyjádřit tento stav i jinak, protože celkové vyznění večera v závěru pak vypadalo jak na koncertu hvězdičky pop-music a nikoliv na vystoupení nejzářivější operní hvězdy naší doby.

Pěvecký recitál: Anna Netrebko (soprán), Malcolm Martineau (klavír); spoluúčinkující Zlata Bulycheva (mezzosoprán), Giovanni Andrea Zanon.

Obecní dům Praha, Smetanova síň, 15. XI. 2018 (19.30–21.30, jedna pauza)

Zleva: G. A. Zanon, A. Netrebko, Z. Bulycheva, M. Martineau © Petr Dyrc, zdroj: Nachtigall Artists