Chceme si v těchto dnech připomenout umění velké slovenské umělkyně, Lucie Popp, která před 25 lety, ve věku pouhých 54 let zemřela na zákeřnou chorobu. Narodila se 12. listopadu 1939 v Záhorské Vsi jako  Lucia Poppová. Začala studovat lékařství, ale po druhém semestru přešla na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kde byla žačkou významné slovenské operní zpěvačky Anny Hrušovské. V roce 1963 se jí poštěstilo předzpívat ve Vídeňské státní opeře jako Královna noci – a natolik se ihned zalíbila, že v městě na Dunaji po dlouhá léta zůstala a sem se i pravidelně vracela. Lucia Popp – to je synonymum dokonalé interpretace děl Wolfganga Amadea Mozarta a Richarda Strausse. Lucie začala jako zmíněná Královna noci, Despina, Zerlina, Ilja, Servillia a především Zuzanka z Figarovy svatby.  Přenádherný stříbrně zářící kulatý tón, krásně vyrovnaný ve všech rejstřících, v kombinaci s neobyčejnou vřelostí jejího pěveckého i lidského projevu z ní učinil v šedesátých až osmdesátých letech minulého století jednu z nejobsazovanějších pěvkyň lyrického oboru. V letech umělecké zralosti pak výše uvedené mozartovské role vyměnila za dramatičtější partie: Paminu, Donnu Elvíru, Vitellii a Hraběnku.

Na počátku 70. let Lucie Popp Vídeň opustila, aby ve Franfurktu nad Mohanem ve spolupráci s věhlasným francouzským režisérem Jean-Pierre Ponnellem spoluvytvořila slavný mozartovský cyklus, za kterým se jezdilo z celého světa. Později přesunula hlavní těžiště své umělecké tvorby do Mnichova, Curychu – a z těch kmenových divadel podnikala výlety na dočasná angažmá do celého světa, včetně londýnské Covent Garden či newyorské Metropolitní opery. Vedle Mozarta upoutala jako citlivá pěvkyně děl Richarda Strausse: jako Zdenka a Arabella, italská pěvkyně a hraběnka Madeleine, oslňující a stěží překonatelná Sophie z Růžového kavalíra a pozdější Maršálka. Její vzorová interpretace Daphne (jen na CD a v koncertním provedení) dosud nebyla překonána. Zpívala výborně i operetu, německé singspiely, osobitým způsobem vdechla na koncertním pódiu život německé písni a pro svoji neobyčejnou hereckou tvárnost byla často zvána do televize k natáčení televizních oper. Lyrický hlas Lucie Popp na konci 80. let dozrál až do wagnerovských partií – nejdříve zkusila Evičku, po odřeknutí Gabriely Beňačkové si po boku svého druhého manžela, Petera Seifferta si  vyzkoušla Elsu v Bavorské státní opeře a nesmírně jímavé je i její ztvárnění Alžběty v Tannhäuseru (jen na CD pod taktovkou Bernarda Haitinka. Z českého a slovenského repertoáru se kromě písní (ke kterým se vždy pravidelně a s láskou vracela) ztvárnila Mařenku (též na DVD) a třeba i Martinů Juliettu (koncertně v Salcburku v r. 1991).

Lucie Popp rozdávala svým zpěvem krásu a radost, srdečností oplývala i mimo jeviště i koncertní publikum – ráda se setkávala se svými přáteli i uměleckými kolegy. Mezi její věrné přátele patřili např. Brigitte Fassbaender, Gundula Janowitz, Sena Jurinac, Marjana Lipovšek,  Marcel Prawy či Kurt Rydl, velké uznání měla od Elisabeth Schwarzkopf a jejího manžela Waltera Leggeho.

Doporučujeme k poslechu a shlédnutí: