Po velkolepě provedené Prodané nevěstě na náměstí Republiky v Plzni na počátku září operní soubor DJKT v Plzni nyní ještě jednou využil investovaný čas, prostředky a sólisty a uvedl komorní verzi Prodané nevěsty pod názvem Prodáváme nevěstu.

Prodaná nevěsta je svým příběhem a hudbou natolik sdílná a přehledná, že „Highlights“ či „The Best of“ nepotřebuje, a může jí v plné délce (tak jak ji napsal Smetana) absolvovat i dětský divák.

Komorní úpravu pro osm účinkujících (a jednoho statistu) připravil Jakub Hliněnský; představení trvá necelou hodinu a zručnou dramaturgickou úpravou divák proběhne všemi zásadními dějovými zvraty Smetanovy zpěvohry. Výjimku tvoří scéna komediantů, protože postavy Indiána, Esmeraldy a Principála chybí. Zpívané recitativy nahradily mluvené dialogy, což malému divákovi napomáhá ve srozumitelnosti děje, ale když už jde dítě s rodiči na hodinovou OPERU! je škoda, že nemá možnost být konfrontováno s tím, že v opeře se (většinou) výhradně zpívá. Takto je mu nabízena spíše operetní verze „Prodanky“, bohužel navíc podpořená výrazným zjednodušením (spíše zploštěním charakteru některých postav). Nemohu přijmout pojetí Vaška jako vesnického blázna, který si ještě hraje v dospělém věku s plyšovými medvědy různých velikostí, které vede k výrazné degradaci postavy až na hranici karikatury. Ani ostatní interpreti nemají dostatek prostoru k vyprofilování a hrají zjednodušené charaktery až šarže. Vedle toho je ale zapotřebí pochválit režii Jakuba Hliněnského za vtipně rozehrané a beze zbytku využité jeviště plzeňské Malé scény. Hliněnský efektivním způsobem využívá druhé hrací plány, ale ve snaze zkrátit dílo mu unikají detaily: např. již na počátku námluv Krušinovi poznají retardovaného Vaška – a posléze ho hned nabízejí své dceři za manžela; Krušinovi a Míchovi se poprvé potkají a ani si nepodají ruce, velice nedbalé je i uzavření klíčové svatební smlouvy. Pohledná a účelná scéna Lukáše Kuchinky vychází rovněž z „Velké Prodanky“ z náměstí republiky, stejně tak kostýmy Lenky Poláškové, které mohly svojí výraznou barevností dobře fungovat ve velkém prostoru, ale na Malé scéně nezapřou svůj původ z divadelního fundusu.

Komorní zkratku opery hudebně nastudoval dirigent Josef Kurfiřt, kterého bohužel na premiéře musela zastoupit Anna Novotná Pešková, která sice klavíristu Maxima Averkieva a sólisty vedla, ale hudebních nepřesností v kusu, který by měli mít všichni „pod kůží“, bylo přesto dost.

Mařenku hrála, zpívala a mluvila s jistotou a přehledem Ivana Veberová, která v této postavě zúročuje zkušenosti z předchozích nastudování. Jakub Turek v roli Jeníka je méně tvárný, jeho hlasový projev trpí tenzí, která vede nadměrnému vibrátu. Tomáš Kořínek se opět doslova zmocnil role Vaška a přestože s pojetím jeho postavy nemohu souhlasit, uznávám, že Kořínek ji v rámci režijně nastavených mantinelů zvládá báječným způsobem. Jevhenu Šokalovi (Kecal) se ani na Komorní scéně nepodařilo zklidnit svůj hlasový aparát, který bohužel už vykazuje známky velké opotřebovanosti, herecky předváděl spíše rutinu než svrchovaný herecký výkon. Spolehlivě fungující byly oba rodičovské páry v podání Ivany Šakové a Dalibora Tolaše (Krušinovi) a Jany Foff Tetourové a Pavla Horáčka (Míchovi).

 

Prodáváme nevěstu, DJKT Plzeň, Malá scéna 6.10.2018 – 1 hodina, bez pauzy

ahoj

Ivana Veberová, Jakub Turek © Martin Root

 

Josef Kovačič (alternace Kecala), Jakub Turek © Martin Root