I v 21. století diváci chodí do divadel na operní představení. Milují oblíbené operní evergreeny (Don Giovanni, Tosca, Carmen, La Traviata), ale zaujme je i uvedení opery, která staletí ležela v archivech. A některé diváky zajímají i opery zcela nové, napsané současnými skladateli.

Těchto diváků je již méně a záleží na divadlech, jak si svou dramaturgií a vynalézavým marketingem publikum vychovávají tak, aby bralo uvedení současné opery nejen jako součást operního repertoáru, ale i jako událost, jako historický okamžik v dějinách opery, kdy diváci mohou být přítomni světové premiéře. Jak se ta která opera bude  hrát za sto let,  samozřejmě dnes nikdo neví. O tom, že i zcela současné dílo může diváky zaujmout, jsem se mnohokrát přesvědčil (většinou ovšem v zahraničí). Nová opera nemusí být na zcela současný námět, námětové spektrum současných operních skladatelů je nesmírně široké. I dnes si skladatelé vybírají k zhudebnění náměty z antiky, ze Shakespearovy tvorby a tvorby dalších světových dramatiků i literátů. Nejednou jako námět pro operu posloužil film. I hudební řeč dnešních skladatelů je velice rozmanitá. Už dávno neplatí, že moderní opera musí být plná disonancí a pro zpěváky nezpěvná. Ostatně každý skladatel si svou hudební řeč musí najít, což je jistě stále těžší. O úspěšné opeře pak můžeme hovořit tehdy, když po světové premiéře se k ní divadla opakovaně vrací. Nejde přece jen o to, aby divadlo někde vykázalo, že pomohlo na svět zcela novému dílu, ale aby i své diváky seznámilo s úspěšnou operou, uvedenou v jiném divadle. Ostatně dnes mnohé nové opery divadla studují v koprodukcích. Kdykoli se zadívám do našich divadelních archivů, jsem fascinován, s jakou rychlostí se i u nás, zejména v Praze, tehdejší novinky objevily na repertoáru. Tak např. Elektra Richarda Strausse měla světovou premiéru v Drážďanech 25. ledna 1909 a v Národním divadle ji Karel Kovařovic uvedl již 25. dubna následujícího roku ve svém vlastním českém překladu. Daleko rychleji ještě došlo k pražské premiéře Růžového kavalíra. Ten měl premiéru v Drážďanech 26. ledna 1911 a Karel Kovařovic jej hrál již 4. března téhož roku v českém překladu Karla Šípka. Podobně mnoho oper uvádělo i Nové německé divadlo v Praze, včetně světové premiéry d´Albertovy Nížiny v roce 1903. Praha tehdy byla opravdovou součástí evropského operního života a toto postavení ztratila v období druhé světové války a dosud zpět nenabyla (mnoho již dnes klasických oper 20. století v Praze dosud nezaznělo, např. Poulencovy Dialogy Karmelitek, Bergova Lulu nebo opery Rodiona Ščedrina, Hanse Wernera Henzeho, Ariberta Reimanna a mnoha dalších).

Jestliže Lulu v Praze dosud nezazněla, mohli ji vidět diváci brněnského Národního divadla v roce 1972 (o čtyři roky později též Bergova Vojcka). Za progresivní dramaturgie Václava Noska brněnská opera uvedla např. v roce 1978 Ščedrinovy Mrtvé duše a v roce 1983 ve světové premiéře Weinbergův Portrét, dílo významného skladatele, které teprve nyní, po opožděné premiéře jeho nejvýznamnější opery Pasažérka v rakouském Bregenzu v roce 2010, začínají operní divadla objevovat. Janáčkova opera Brno ostatně v posledních letech uvedla dvě významné opery současnosti: v roce 2016 operu Powder Her Face Thomase Adèse a o rok později Lásku na dálku finské skladatelky Kaiji Saariaho, sedmnáct let po její světové premiéře na Salcburském festivalu. Kdyby v uvádění současných světových oper pokračovala, mohla by tak významně přispět k poznání operních novinek.

Láska na dálku  – Národní divadlo v Brně (zdroj NdB)

Které premiéry nových oper zaujaly v posledních dvou sezonách? Těžko vybrat z velkého množství nových oper, neboť správně vedená operní divadla tato díla pravidelně zařazují do repertoáru. Ostatně o významu těchto premiérovaných děl rozhodne teprve budoucnost. Připomeňme si alespoň některé operní premiéry.

Shakespearův Hamlet byl zhudebněn již několikrát, ale na operním jevišti stále častěji můžeme vidět jeho romantické zpracování francouzským skladatelem Ambroisem Thomasem z roku 1868. To ovšem neodradilo hned dva hudební skladatele současnosti, aby slavný námět sami zhudebnili. A dodejme, že oba s velkým úspěchem. Nejprve to byl skladatel Anno Schreier (1979), jehož Hamlet na libreto Thomase Jonigka měl premiéru v Divadle na Vídeňce 14. září 2016 v titulní roli s André Schuenem. Představení, hudebně nastudované zkušeným dirigentem Michaelem Boderem a v režii neméně zkušeného Christofa Loye, bylo obsazeno i světově uznávanými pěvci, jakými jsou Jochen Kowalski, Marlis Petersen, Bo Skovhus a Kurt Streit. Na festivalu v Glyndebourne mělo 11. června 2017 světovou premiéru další operní zpracování tohoto slavného dramatu, které vytvořil australský skladatel Brett Dean (1961) na libreto Matthewa Jocelyna. I zde dílo nastudovali významní umělci – dirigent Vladimir Jurowski, režisér Neil Armield, Allan Clayton vytvořil titulní roli, Ofélii Barbara Hannigan a Sarah Connolly královnu Gertrudu. Tato inscenace byla zaznamenána a vydána na DVD firmou Opus Arte.

Theater an der Wien – Hamlet  (zdroj : https://www.theater-wien.at )

Jedním z nejúspěšnějších skladatelů současnosti je Američan Jake Heggie (1961), který se proslavil hned svou prvotinou Dead Man Walking (Mrtvý muž přichází) z roku 2000, napsanou podle literární předlohy řádové sestry Heleny Prejeanové, proslavenou též z úspěšného filmového zpracování. Přestože Heggie napsal dalších více než deset oper, žádná z nich dosud úspěch Mrtvého muže nepřekonala. Jeho poslední opera z roku 2016 It´s A Wonderful Life (To je úžasný život) byla napsána pro Grand Operu v americkém Houstonu, kde byla také poprvé uvedena 2. prosince 2016. Byla napsána podle slavného filmu Franka Capra z roku 1946. Zvukový záznam premiéry pod taktovkou známého amerického dirigenta Patricka Summerse vydala v loňském roce firma Pentatone. Tato firma vydala ve své řadě Americká opera již šest soudobých amerických oper. Vedle již zmíněné Heggieho opery uveďme další dvě opery, které měly premiéru v posledních letech. Je to opera Masona Batese (1977) The (R)evolution of Steve Jobs – (R)evoluce Steva Jobse – objednaná u skladatele operními scénami v Santa Fe, Seattlu a San Franciscu, jejíž světová premiéra se konala v Santa Fe v loňském roce. Titulní postava opery, Steve Jobs, byl zakladatelem a předsedou představenstva firmy Apple, kterou spolu se Stevem Wozniakem (také vystupuje v opeře) v roce 1976 založil. Firma Pentatone nejnověji vydala operu dalšího amerického skladatele Rickyho Iana Gordona (1956), autora úspěšné opery Hrozny hněvu podle Steinbecka, The House Without a Christmas Tree (Dům bez vánočního stromku), která měla světovou premiéru v Houstonu 30. listopadu 2017.

Dead Man Walking v Teatro Real Madrid (zdroj https://www.teatro-real.com)

19. února 2017 poprvé zazněla v Německé opeře v Berlíně opera švýcarského skladatele Andrei Lorenza Scartazziniho (1971) Edward II., napsaná na libreto Thomase Jonigka podle Christophera Marlowa, v níž roli Pierse de Gavestona zpíval český tenorista Ladislav Elgr. Audio záznam z premiéry vydala firma Oehms classics. Jedním z nejvýznamnějších operních skladatelů současnosti je Belgičan Philippe Boesmans (1936), autor sedmi oper, z nichž poslední Pinocchio na libreto Joëla Pommerata podle známé předlohy Carla Collodise, měla premiéru 3. července 2017 na festivalu v Aix-en-Provence, na jehož objednávku dílo vzniklo. Na vzniku se ovšem podílela i Boesmansova „mateřská“ scéna Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, která bylo právě touto operou znovuotevřena po dvouleté rekonstrukci za přítomnosti belgického královského páru. Podle kritik vytvořil 81 letý skladatel operní hit.

Po smrti Hanse Wernera Henzeho je Aribert Reimann (1936) bezesporu nejvýznamnějším německým operním skladatelem současnosti. Je autorem devíti oper, z nichž poslední L´invisible (Neviditelný) měla premiéru 8. října 2017 v Německé opeře v Berlíně. Opera je vlastně lyrickou trilogií podle tří mysterií Maurice Maeterlinka. Zvukový záznam z premiéry opět vydala firma Oehms classics. Americký skladatel střední generace Nico Muhly (1981) zaujal svou druhou operou Two Boys (Dva chlapci). Na základě jejího úspěchu objednala Metropolitní opera v New Yorku v koprodukci s Anglickou národní operou v Londýně u skladatele další operu Marnie, psychologický thriller z Anglie padesátých let minulého století na libreto Nicholase Wrighta podle novely Winstona Grahama, známé z filmového zpracování Alfreda Hitchcocka. Po světové premiéře v Anglické národní opeře v loňském roce bude v letošní sezoně uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku a tuto produkci budeme moci sledovat i v našich kinech v rámci přenosů z MET do kin. Také další americký skladatel John Adams (1947) patří k nejvýznamnějším operním tvůrcům současnosti. 21. listopadu 2017 měla premiéru jeho osmá opera Děvče ze Zlatého západu napsaná na libreto Petera Sellarse. Premiéra opery, na jejíž koprodukci se podílí několik světových divadel, měla premiéru 21. listopadu 2017 v San Franciscu. Sellars, také režisér opery, vytvořil své libreto na základě dopisů Louise Clappeové z let 1851/52, která žila rok a půl mezi zlatokopy v Kalifornii.

V roce 2012 sklízel obrovské úspěchy svou operou Written on Skin (Psáno na kůži) anglický dirigent a skladatel Sir George Benjamin (1960). 10. května letošního roku měla premiéru jeho poslední opera Lessons in Love and Violence (Lekce v lásce a násilí), napsaná na libreto Martina Crimpa. Je dalším operním zpracováním příběhu anglického krále Edwarda II. a jeho intimního přítele Pierse Gavestona. Opera měla svou světovou premiéru v Královské opeře Covent Garden v Londýně pod skladatelovou taktovkou. K úspěšným anglickým operním skladatelům dneška patří i Thomas Adès (1971), vedle již zmíněné opery Powder Her Face též autor opery Bouře podle Shakespeara a nejnověji i opery The Exterminating Angel (Anděl zkázy), poprvé uvedené na Salcburském festivalu 28. července 2016. V listopadu minulého roku jsme tuto operu mohli sledovat v našich kinech v přímém přenosu z Metropolitní opery. Opera vznikla podle stejnojmenného filmu Luise Buñuela z roku 1962. Závěrem se zmiňme ještě o premiéře poslední opery anglického skladatele Marka-Anthonyho Turnage (1960), proslulého zejména operou Anna Nicole, Coraline, poprvé uvedené v Barbican Centru v Londýně 27. března letošního roku.