Opera Rara v přináší v  těchto dnech na gramofonový trh novou, vůbec poprvé v historii – nezkrácenou verzi tragické opery Semiramide G. Rossiniho.

Label Opera Rara je oblíbený mezi milovníky belcantové operní literatury – i přes vyšší cenovou relaci nahrávek nakladatelství dosud úspěšně prodávalo raritní snímky oper Mercadanteho, Donizettiho, Belliniho, Paciniho či Mayra ve vesměs výborné hudební kvalitě. Dřívější zvláštností labelu bylo, že pracoval s umělci, kteří při natáčení stáli většinou na počátku svých kariér – a ty se později zdárně rozvinuly. Tak v diskotéce Opery Rara figurují úchvatné snímky Jean Eaglen jako Medey, Renée Fleming  jako Rosmondy d’Inghilterra či početné nahrávky často obsazované rumunské pěvkyně Nelly Miricioiu, uznávané odbornice na belcantový repertoár. Vedle sopránových hvězd vydavatelství vzpomeňme též na dlouholetou spolupráci s mezzosopranistkami Dellou Jones a Jennifer Larmore či s význačným tenoristou Brucem Fordem.

V případě Rossiniho Semiramide má tento opus ovšem za sebou bohatší gramofonovou historii, takže se nejedná o typický „RARA“ přírůstek. Za vzorovou nahrávku Semiramide lze považovat studiovou nahrávku z r. 1966 s Joan Sutherland a Marilyn Horne v hlavní roli (Decca) ; a třeba před 27 lety vznikla pro Deutsche Grammophone znamenitá nahrávka Iona Marina s Cheryl Studer a Samuelem Rameym. Vedle toho je na CD a DVD dostupných celá řada živých nahrávek např. s Montserrat Caballé, June Andersen nebo Alex Pendou (vynikající hlavní představitelkou z živé nahrávky z Bad Wildbad festivalu z r. 2013)  na deskách NAXOS. O roli babylonské vládkyně se s úspěchem pokoušela též Edita Gruberová, jejíž výkon z živého koncertu s Bernadette Manca di Nissa (Arsace) a začínajícím Juan Diego Florezem (Idreno) je zachycen na CD roku 1998.  V posledních letech se těší stále větší oblibě live streamy – tady mají  posluchači k dispozici záznam z loňského roku z Bavorské státní opery s mezzosopranistkou (!) Joyce di Donato v hlavní roli či přenos z Met HD ze sezóny 2017/2018 s americkou divou Angelou Meade.

Semiramide byla poslední Rossiniho italskou operou a stejně jako v případě opery Tancredi, Rossiniho libreto vychází z Voltairovy tragédie. Hudba Semiramis představuje formu návratu k vokální tradici Rossiniho mládí. Po úspěšné premiéře v Benátkách v roce 1823 (v titulní roli s Rossiniho manželkou a múzou Isabellou Colbran) byla opera hrána po celé Itálii – do Paříže dorazila v roce 1825,  do Vídně v roce 1830. V Londýně byla poprvé hrána 15. července 1824 a dne 1. května 1837 se konala americká premiéra v divadle St. Charles v New Orleans. Po Colbranové odchodu z jeviště se titulní partie zmocnila belcantová specialistka Giulia Grissi. Koncem osmdesátých let 19. století  opera prakticky zmizela z divadelního repertoáru. Nicméně v r. 1880 dílo bylo vybráno k zahájení provozu Teatro Costanzi, nového sálu Římské opery, Adelina Patti si z opery vybrala slavnou árii  „Bel raggio lusinghiero“, aby se rozloučila se svým publikem na operním festivalu v Cincinnati  v r. 1882  Metropolitní opera oživila Semiramis v roce 1892, 1894 (s Nellie Melbou) a 1895. Dílo se pak zas pár desetiletí nehrálo až do svého německého provedení v Rostocku (1932), zaznělo pak na festivalu Maggio Musicale Fiorentino v roce 1940 pod taktovkou Tullia Serafina. Skutečnou renesanci díla přineslo však provedení milánské La Scaly v titulní roli s Joan Sutherland (Semiramide) a Giuliettou Simionato ( Arsace) v roce 1962.

Nová nahrávka obsahuje sice plné, nezkrácené znění Rossiniho hudby (cca téměř čtyřhodinnové) ale v určitých ohledech zůstává stát za úrovní nahrávek, které jsem zde citoval. Dirigent Sir Mark Elder se za pultem Orchestra of the Age of Enlightenement postaral o důkladné propracované, svižné nastudování partitury; jeho interpretace využívá bohatou dynamickou škálu partitury a  styl Rossiniho hudby je mu velmi blízký.  Výborné orchestrální provedení je jedním z pilířů nové nahrávky. Naopak největší rozpaky asi budí obsazení titulní role ruskou koloraturní sopranistkou Albinou Shagimuratovou, celosvětově vyhledávanou Lucií z Lammermooru či Královnou noci. Její technicky dobře zvládnutý hlas pro kontroverzní vládkyni je příliš lehký,  nemá pro ni dostatek výrazu a rovněž také její variace a kadence  koloraturního zpěvu nenesou pečeť výjimečnosti. Velkým plusem nahrávky je ovšem obsazení italské mezzosopranistky Daniely Barcellony do přetěžké role Arsaceho.  Barcellona představuje v současné době v interpretaci této roli opravdovou světovou špičku. Její hrubý hlas nahořklé příchutě se maximálně hodí pro kalhotkové belcantové role, její smysl pro styl belcanta, tvoření ozdob a výraz jsou příkladné. Je to opravdu důstojná nástupkyně Marilyn Horne či Lucie Valentini –Terrani v této roli.  V úloze jejího protihráče na nahrávce vystupuje mladý italský basista Mirco Palazzi, s příjemným měkkým hlasem zajímavého témbru, který ale nedokáže vytvořit dostatečně tvrdý a vzdorný tón, jaký známe z poslechu interpretace Samuela Rameyho (DG). Tenor Barry Banks v roli Idrena je technicky velmi dobře veden, ale je ostrý, a zvuk jeho vysoké polohy nemusí být každému posluchači příjemná. Obsazení hlavních rolích doplňuje Susana Gaspar, portugalská sopranistka s příjemně znějícím lyrickým sopránem.  Jako vždy je CD vybaveno obsáhle zpracovaným bookletem.