Venušina pomsta aneb Camprova L´Europe galante

Na závěr Letních slavností staré hudby 2018 byla koncertně provedena opera-balet L´Europe galante (Evropa galantní) francouzského skladatele Andrého Campry (1660–1744). Půvabné dílo z roku 1697 nastolilo nový žánr opery baletu, který záhy konkuroval dosavadní a na francouzské operní scéně zcela dominující hudební tragédii s mytologickými náměty. Kvalitní provedení Camprova díla tak navázalo na předloňskou produkci jiné Camprovy opery Le carnaval de Venise (Karneval v Benátkách, 1699) na téže letní festivalové přehlídce.

Mladý literát Antoine Houdar de La Motte, pozdější renomovaný libretista francouzských skladatelů jako byli André Cardinal Destouches, Marin Marais nebo Jean-Joseph Mouret, zásadně v textové složce inovoval dosavadní zvyklosti francouzské operní produkce. Nevyšel z antické mytologie nebo hrdinských příběhů dobové vysoké literatury, ale obrátil se k běžným lidským typům různých národů, tak aby v drobných uzavřených příbězích (entrée) co nejvíce kontrastovaly vlastnosti připisované čtyřem národů (Francouzi, Španělé, Italové, Turci). Vlastní děje zahrnující zápletky milostné vášně, žárlivosti, partnerských trojúhelníků, beznaděje i zoufání, jsou okořeněny „typickými“ dobovými představami o temperamentu a zvyklostech uvedených národů. Místy lehce parodická rovina vychází z určitého stylu tehdejší francouzské divadelní komedie, která navíc výrazně reflektovala charakterizační a typová specifika italské commedie dell´arte. Rámcové uzavření krátkým prologem a epilogem s postavami svářící se Venuše a postavy zvané La Discorde, přetrvává jako tradiční postupe dosavadní místní operní dramaturgie a jakýmsi osvětlením principu souvislosti čtyř následujících příběhů. Venuše tak postavě Sváru dokazuje svou moc jdoucí napříč evropským kontinentem. Princip uzavřených příběhů s konfrontací „národních“ charakterů byl oblíbený v komedii (zřejmě nejúspěšněji ho o půl století opakovaně použil Carlo Goldoni ve svých hrách) a stejný postup po Camprovi využil i skladatel Jean-Philippe Rameau a jeho libretista v mnohem známější opeře-baletu Les Indes galantes (1735). Ta navíc poukazuje zájem Starého světa o zámořské regiony.

André Campra zdroj Wikipedia

Vedle zcela nového tématu si skladatel a libretista zvolili nové formální uspořádání oproti tragédie en musique a zároveň psychologie jednajících postav nevychází z ušlechtilých motivací antických hrdinů, ale z pravděpodobnějších lidských emocí provázejících milostné vztahy. Partitura obsahuje kontrastně působící sled vokálních, instrumentálních a tanečních čísel, přičemž se jejich poměr a struktura v rámci jednotlivých entreé výrazně proměňuje. Francouzská část je rozvržena symetricky, na začátku italské scény je pak obsáhlejší divertissement, španělská pak obsahuje dvě kratší taneční scény a závěrečnou tureckou epizodu traktují passacaile a serenade. Pro celé dílo je typické a dramaturgicky objevné zařazení řady tanečních čísel s využitím různých efektních rytmů. „Národní“ charakterizaci Campra také zdůrazňuje v rozdílném použití nástrojů nebo jejich skupin. Celek rychlým střídáním různorodých, převážně kratších čísel působí velmi živě. V oblasti jazyka pak působí zábavně použití španělštiny, italštiny (dvě vřazená číslo jiného skladatele) a hlavně použití „metajazyka“ v tureckém příběhu. Turecké a pseudoturecké látky a estetika byly ostatně oblíbené na mnoha evropských dvorech.

Dílo bylo provedeno v sále Rudolfina (který bohužel není ideální pocitovou prostorou pro předrokovou operní zábavu) koncertně, byť ve scénickém aranžmá základních vztahů a s náznaky kostýmů. Výrazně ovšem při provedení chyběla taneční složka. Bohužel každé, byť i redukované poloscénické uvedení vyžaduje režijní vedení (v programové brožuře chybí údaj, kdo je odpovědný za hereckou akci na koncertním pódiu). A to, co mělo oživovat koncertní provedení, bohužel působilo poněkud nesourodě a místy značně kýčovitě. A tak zpěváci zřejmě povzbuzení lokálním smíchem z auditoria přeháněli až k besídkové fraškovitosti. To co unese operní scéna v plné scénografii a kostýmech může na koncertním pódiu působit trochu nepřípadně …

zleva: Eugénie Lefevbre, Douglas William, Chantal Santon-Jeffery © Petra Hajská

Tradičně se podařilo soustředit kvalitní zpěvácký tým se zkušenostmi a stylovými předpoklady pro interpretaci Camprovy partitury. Pět sólistů vystupovalo v různých rolích v rámci celého večera. Některé z nich, např. Argentince Lisandra Abadieho, slýcháme v Praze opakovaně. Obě francouzské sopranistky zaujaly dobrou charakterizační schopností i prací s výrazem. Dramatičtější sopránový fond Chantal Santon-Jeffery příjemně kontrastoval s lyričtějším fondem Eugénie Lefevbre, navíc disponující uměním zakulaceného tónu a přitažlivým hebkým témbrem. U všech sólistů je třeba ocenit velmi dobrou francouzskou deklamaci a stylovost projevu. Tradičně jsou výkony festivalu obohaceny o silnou interpretační energii a zaujetí všech zúčastněných. Americký lyrický tenorista Aaron Shehan je světlým typem hlasu předurčen pro interpretaci staré hudby. Jeho krajan, basbarytonista Douglas Williams si publikum okamžitě získal virilním témbrem a především jeho dámskou část zjevem modelu. Snad až s nadbytečnou vervou se pustil do herecké charakterizace postav. I další zpěváci, Francouzi Philippe-Nicolas Martin a Clément Debieuvre i Argentinec Lisandro Abadie vytvořili hezké pěvecko-typové studie většinou na menším prostoru vedlejších charakterů.

Hudební nastudování souboru Les Folie francoises ve spojení s domácím tělesem Collegium Marianum pod taktovkou Patricka Cohëna-Akenina bezesporu naplnilo představu o kvalitní interpretaci Camprovy partitury. Nemohu se, ale ubránit dojmu, že případný dirigat Jany Semerádová by dodal večeru větší energii a tanečnost. Poučný a zároveň lehký zábavný letní večer dobře naplnil dosavadní dramaturgickou linii Slavností staré hudby.

Tato produkce v plné scénické podobě (režie Vincent Tavernier; choreografie: Marie-Geneviève Massé; scéna: Claire Niquet; kostýmy Érick Plaza Cochet) a s tanečním souborem Compagnie de danse l’éventail byla již s úspěchem představena na Musikfestspiele v Postupimi v červnu tohoto roku.

Autor příspěvku : DAVID CHALOUPKA