Včera, 26. srpna odešla v požehnaném věku 97 let jedna z velkých německých primadon minulosti Inge Borkh. Její druhá vzpomínková kniha nese název lakonický název „Nejen Salome a Elektra“, ale byly to právě tyto dvě klíčové role straussovského repertoáru, které svrchovaným způsobem ztvárňovala na světových jevištích po více než 20 let a kterými se vepsala do vědomí a srdcí diváků.

Inge Borkh se narodila v Mannheimu v r. 1921 jako Ingeborg Simone, Inge Borkh si zvolila za své umělecké jméno; zpočátku se její umělecká činnost ubírala směrem k činohernímu herectví, ale po studiu zpěvu v Miláně se definitivně rozhodla pro pěveckou kariéru. Poprvé na sebe výrazně upozornila svým ojedinělým nadáním ztvárňovat dramatické hrdinky hned jako Salome v r. 1947 v Bernu, a to bylo překvapením nejen pro samotného Richarda Strausse, který se tehdejší  premiéry z účastnil.  Velký obrat v jejím životě znamenalo první německé provedení  Gian Carla Menottiho Konzula (1951), s vypjatou rolí emigrantky Magdy Sorel vzápětí ihned hostovala v Berlíně a následně její kariéra nabrala plné obrátky: Vídeň, Mnichov, Berlín, Londýn, San Francisco, Metropolitní opera… V r. 1952 jako Freia a Sieglinde vystoupila v Bayreuthu, ale jinak Richard Wagner neměl stálé místo při jejích vystoupeních. Vedle ústřední role její umělecké dráhy,  Straussovy Elektry, kterou zpívala od r. 1952 do r. 1973 s nejlepšími dirigenty a orchestry tehdejšího hudebního světa, vynikala v dramatických rolích, zvláště těch, kde vedle dokonalého zpěvu bylo zapotřebí ukázat opravdový jevištní „nerv“ a nadprůměrné operní herectví.

Tak se v jejím reperoáru též prosadila Beethovenova Leonora, Pucciniho Turandot, Cherubiniho Medea, Lady Macbeth – ta dokonce ve třech „variantách“ – jako Verdiho Lady, pak stejná Shakespearova hrdinka ovšem od  švýcarsko–amerického skladatele Ernesta Blocha  (opera Macbeth z r. 1910) či nepřímá vražednice alla Lady Macbeth – Kateřina  Izmajlovna od Dmitrije Šostakoviče (tehdy bylo dílo ještě uváděno v 2. přepracované verzi  nazvané podle titulní postavy Kateřina Izmajlovna). Vedle dvou dominantních straussovských rolích vynikla v hlavní roli v málo uváděné, interpretačně velmi obtížné Egyptské Heleně a i  jako strhující Barvířka ve Ženě beze stínu. Jeviště opustila relativně záhy – v r. 1973, když už sama cítila, že jí opouštějí síly zpívat svoji celoživotní roli Elektry v kvalitě, kterou diváci od ní očekávali a kterou jim chtěla dávat. Nechtěla paběrkovat v menších rolích, raději uzavřela kruh a začala se věnovat jinému oboru – činohernímu herectví a zpěvu šansonů.

Pro doplnění významu Inge  Borkh pro světovou operu si dovoluji připojit osobní vzpomínku pana Sandra Wilhelma, našeho stálého spolupracovníka, na Inge Borkh:

Inge Borkh, pravděpodobně poslední pěvecká legenda, zemřela dnes ráno v domově důchodců ve Stuttgartu. Byla bezesporu nejzářivější Elektrou své doby. Zpívající herečka par excellence, u které slovo a výraz v hlase, sdělení obsahu každé zpívané slabiky stálo na prvním místě. Její Elektra zůstane uchována v naší paměti jako věčná hodnota. Stejně jako Tosca Marie Callasové nebo Libuše  Marie Podvalové. Naštěstí tento její vrcholný výkon byl zaznamenán  prostřednictvím studiové nahrávky Karla Böhma u Deutsche Grammophon z roku 1960. Její úplný portrét postavy díla Richarda Strausse mohou dokreslit záznamy živých představení, které zprostředkují  její mistrovství snad ještě lépe než nahrávací studio. Inge Borkh zůstala bdělou a zvědavou i po skončení své umělecké činnosti. Pravidelně navštěvovala operní představení, hodně cestovala, udržovala kontakty, neúnavně psala dopisy a vůbec byl aktivní až do posledních dnů. Byla také otevřená inovacím a vývojům současného hudebního divadla a byla vždy neobyčejně zvídavá – zdaleka nežila jen svojí minulostí. Jaká skvělá umělkyně to byla! Jaká osobnost! Jeden z nejvíce dojemných okamžiků si spojuji s tím, když jsem jí před pár lety jako sběratel rozhlasových nahrávek osobně předával CD s její Frickou z Wagnerova Zlata Rýna. „Fricka ?“ , řekla, „tu jsem nikdy nezpívala. Máte na mysli asi Freiu ze Zlata Rýna z Bayreuthu“.  Odpověděl jsem: „Ne, myslím opravdu Vaši Fricku z Vašeho mládí v bernském rozhlase“. Opět odmítla připustit, že roli zpívala. Když jsem jí četl obsazení oné nahrávky, pomalu se rozvzpomněla. Chytla mne za obě ruce, objala mne a z vděčnosti tonula v slzách. Jaká umělkyně, jaká osobnost – dnes ráno 26.8.2018 se odmlčela navždy.

(Vzpomínka byla přeložena z německého originálu)