Téměř vyprodané hlediště Deutsche Berlin bylo v sobotu 11. března 2023 svědkem poslední reprízy letošní série představení opery Ericha Wolfganga Korngolda ZÁZRAK HELIANY (Das Wunder der Heliane), která měla svoji premiéru v tomto domě v roce 2018 a nyní se tato úspěšná inscenace vrátila zpět na přední berlínské jeviště s některými změnami v obsazení.
Brněnský rodák E. W. Korngold složil Zázrak Heliany ve věku necelých třiceti let, po předchozích úspěších s operami Violanta (1916), Prsten Polykratův (1916) a zejména po fenomenálním přijetí Mrtvého města (1920); součástí stálého repertoáru světových scén se stal bohužel jen Die Tote Stadt. Světová premiéra Zázraku Heliany se konala v Hamburku v říjnu 1927, pár týdnů po ní následovala Vídeň (29. října 1927) ve hvězdném obsazení se slavnou Lotte Lehmann jako Heliane (tato role pak údajně patřila k jejím nejoblíbenějším) a Janem Kiepurou jako Cizincem – a do konce sezony se hrála produkce s velkým úspěchem celkem sedmadvacetkrát a v titulní roli se vystřídaly různé sopranistky, které ve své době patřily k těm nejlepším na vídeňské scéně. Pikantností je, že Korngold komponoval s vidinou, že hlavní roli bude zpívat jiná slavná brněnská rodačka Maria Jeritza– k čemuž však nedošlo.
Za to, že se Das Wunder der Heliane nikdy nestal světovým trhákem jako Die tote Stadt, bohužel může Korngold poděkovat intrikám vlastního otce. Kritik Julius Korngold velmi ostře vystupoval proti uvádění jazzové opery Ernsta Křenka Jonny spielt auf (Jonny vyhrává – 1927 premiérováno). Vyprovokovaný ostrý antikřenkovský boj, ve kterém Korngoldův nový opus (jako dílo židovského umělce) byl dáván za vzor a přímý protiklad Křenkově opeře, nakonec smetl samotného Korngolda a například z původního počtu avízovaných osmnácti divadel, která plánovala uvedení Heliany, jich nakonec k premiéře přikročilo „jen“ osm. Po berlínském provedení v roce 1928 pod taktovkou Bruno Waltera příběh Heliany tak utichl na dlouhých osmdesát let. O novodobé vzkříšení titulu se postaralo v roce 2010 Pfalztheater v Kaiserlauternu a bylo velkou zásluhou českého scénografa Daniela Dvořáka, že se o dva roky později dostala tato inscenace do Brna, takže se s ní mohlo seznámit i české publikum. V lednu 2017 pak vídeňská Volksoper uvedla tři koncertní provedení pod vedením Jaca van Steena s Annemarie Kremer v hlavní roli. S koncertním provedením díla přispěchala v červenci 2017 i opera v německém Freiburgu – opět s Annemarie Kremer, z provedení 22. 7.2017 v freiburském Konzerhausu s dirigentem Fabricem Bollonem vznikla i CD nahrávka na labelu Naxos.
Mystický příběh Heliane je založen na hře Die Heilige (Svatá) méně známého rakouského básníka a dramatika Hanse Kaltnekera, děj opery zde uvádíme pouze ve zkratce: Do nejmenované totalitní země přichází cizinec, který přináší poselství o lásce; vládce země jej nechá zavřít do vězení a sám mu oznámí své rozhodnutí o jeho blízkém konci. Cizince vyhledá ve vězení i vládcova žena Heliane, očarovaná hodnotami, které přináší cizinec do jejich země. Mezi cizincem a Helianou vzniká velmi silné pouto mocného duchovního spojení. Cizinec vyzve Helianu, aby rozpustila své vlasy a nabídla mu své krásné bílé nohy a posléze odkryla celou krásu svého těla. Heliana tak činí jako výraz nejhlubší spirituální čistoty. Zastižena manželem je obviněna z cizoložství a ještě téže noci je postavena před soud. Soudci a vladař nevěří, že Heliane nebyla nevěrná, a žádají jako důkaz výpověď Cizince, ten se však brání výslechu a v soukromí žádá Helianu, aby jej zabila, což ona odmítá. Cizinec jí poprvé a naposledy políbí a vezme si život. Vladař a zfanatizovaný dav trvá na to, aby Heliana probudila Cizince znovu k životu, a tím prokázala svoji nevinnost. Heliana je stále ve spirituálním kontaktu s mrtvým tělem cizince a je osvícena k tomu jej skutečně vzkřísit. Rozzuřený dav na ni stále útočí. Vladař slibuje Helianě záchranu, pokud mu ona opětuje jeho lásku, Heliana odmítá a je davem odvržena na okraj společnosti jako poslední děvka. V tu chvíli se však Cizinec pozvedá ze smrti do věčnosti a spolu s Helianou odchází ze studeného světa nelásky, zloby a nenávisti.
O uvedení Das Wunder der Heliane se v DOB zasloužil mj. i režisér inscenace Christoph Loy, kterého už několik let předtím nadchla vynikající nahrávka firmy Decca v hlavní roli s bulharskou pěvkyní Annou Tomowou-Sintow a toužil řadu let toto dílo inscenovat. Není bez zajímavosti, že o uvedení Das Wunder der Heliane se uvažovalo v Deutsche Oper Berlin před rokem 2000 v době ředitelování Götze Friedricha, nicméně po jeho smrti (2000) z těchto plánů nakonec sešlo.
Působivá inscenace Christopha Loye, jak jsme již uvedli, byla poprvé uvedené v DOB před pěti lety a naštěstí byla též zachycena na DVD (opět NAXOS). Výsledek tvůrčí snahy kolektivu Deutsche Oper Berlin je vynikající inscenace, která nabízí dokonalou jednotu myšlenkové koncepce, svrchovaného hudebního nastudování a excelentního provedení od všech účinkujících. V Loyově inscenaci vladařův palác v blíže nespecikované zemi připomíná bohaté, avšak strohé interiéry dvacátého století, ve které dominují režisérovy oblíbené scénografické prvky: dřevo, dveře, schody (z dílny scénografa Johannesa Leiackera), které však s jedinou významnou rekvizitou, kterou je masivní stůl uprostřed místnosti, bohatě rozehrává všechny dějové zvraty bez výraznější proměny scény. Režisér spolu s výtvarnicí kostýmů Barbarou Drosih volí pro většinu postav neutrální černobílé společenské obleky jako výraz uniformity a odcizení, které ve vladařově říši panují. Motivy a charakterem svého jednání se od ostatních liší právě Cizinec a především Heliane, s jejímž prvním velkým vstupem na jeviště hned přichází mystérium čistoty, lásky a pokory. Celý akt jejího sbližování s cizincem vrcholící dobrovolným odhalením jejího těla je veden mimořádně citlivými prostředky a je obřadem pro duši i zrak diváka. Hudebním vrcholem druhého jednání je působivá Helianina zpověď „ Ich ging zu ihm“ (Přišla jsem k němu), ve které objasňuje své čisté úmysly, které jí vedly k ukázání nahoty cizímu muži a velké finále gradující Helianino rozhodnutí vzkřísit mrtvého Cizince. Kouzelnou lyriku a emocionalitu prvních dvou jednání střídají v posledním aktu dramatické výstupy sboru DOB, představujícího zfanatizovaný dav, žádající potrestání hříšnice, který se už vymyká i z moci samotného vladaře. Proti původnímu libretu Heliane umírá rukou vlastního manžela, nicméně pomocí důmyslné světelné režie její odchod ze světa spolu s cizincem je inscenováno jako vysvobození z diktátorské země (žárlivý manžel a dav dychtící po krvi a pomstě se ukládá k věčnému spánku). Úplný efekt světelného designu v rámci kongeniální Loyovy režie nebylo možno však během recenzovaného představení z technických důvodů realizovat. Důvodem byl záskok protagonisty v postavě Cizince, který zpíval z not a nebylo možné tedy ponořit jeviště zcela do zamýšlené tmy.
Pro úchvatnou inscenaci ojedinělého operního titulu vybrala Deutsche Oper Berlin výborné představitele: Americká sopranistka Sara Jakubiak vyniká jako výborná „Singschauspielerin“ (tzv. zpívající herečka) a režiséry si ji vybírají pro její mimořádné herecké schopnosti zejména do složitých ženských charakterů. Její hlas velmi dobře proniká i přes hustě obsazený korngoldovský orchestr, ale zní občas ostře a není prost vibrata. Vládne však udivujícím výrazem, obdivuhodnou energií a především osobním fluidem, které činí její Helianu životnou a nábojem kypící postavou. Cizince Briana Jagde z roku 2018 vystřídal v této nové sérii představení Mihails Culpajevs, který však z důvodu zdravotní indispozice představení 11. března 2023 – což způsobilo ohromné těžkosti produkci, neboť tato opera se hraje velmi vzácně a roli Cizince ovládá jen pár tenoristů na světě. V poslední chvíli do Berlína přicestoval tenorista Daniel Kirch, který opravdu zachránil představení: krajně obtížný part (zejména v prvním jednání) velmi úctyhodně zazpíval z not ze strany jeviště (Cizince naposledy zpíval před šesti let ve Volksoper), na scéně jej zastoupila v mužském kostýmu hrající Spielleiterin Eva-Maria Abelein. Josef Wagner byl představitelem Vladaře v premiérové řadě, nyní jen nahradil (ještě lepší) hawajský basbarytonista Jordan Shanahan, o jehož skvělých výkonech jsme již několikrát na OperaJournal.cz psali v souvislosti s produkcemi Salome, Antikrista či Lohengrina v DOB. Shanahan ani tentokrát nezklamal, svůj šťavnatý smyslný pěvecký projev obohatil navíc o výraznou hereckou akci. Menší roli Poselkyně výborně hrála a zpívala Maiju Vaahtoluoto, talentovaný basbarytonista Derek Welton se s chutí zakousl do postavy vrátného (der Pförtner),zralý Burkhard Ulrich svým pěveckým projevem a silou své osobnosti i na omezené ploše zazářil jako Slepý soudce (Der blinde Schwertrichter).
Ovšem vavříny prvenství v absolutní umělecké dokonalosti si odnesl Orchester Deutsche Oper Berlin, řízený Marcem Albrechtem. Uvěřitelný výkon mohutného tělesa po více než tři hodiny trvajícího představení neustále překvapoval dokonalou souhrou, elasticitou a hlubokým prožitkem z interpretace mnohovrstevnaté Korngoldovy hudby. Čistotou a maximální krásou zvuku oslnilo i jedno z nejlepších sborových těles na světě Operní sbor DOB Berlin – u něj je zapotřebí vyzdvihnout naprostou souhru s orchestrem, absolutní přesnost a jednolitost a současně přesvědčivé herectví všech členů sboru. Na tom má jistě velký podíl i sbormistr Jeremy Bines.
Opakovaný zájem diváků přijít do DOB na málo uváděný titul a zaplnit operní dům do posledního místa svědčí o vysoké vzdělanosti německého publika a také o tom, že v Německé opeře Berlín se opravdu podařil zázrak uvést v dokonalé hudební i jevištní formě neprávem opomíjené dílo 20. let minulého století. I když v tomto berlínském domě to není záležitost zázraku či náhody, za úspěchem stojí poctivá, svědomitá práce a systematické pravidelné uvádění děl první poloviny 20. století.
E. W. Korngold – Zázrak Heliany (Das Wunder der Heliane), Deutsche Oper Berlin, premiéra 18. března 2018, psáno z reprízy 11.března 2023
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.