DANTONOVA SMRT v Geře je skvost

Můj první říjnový víkend do operního Durynska byl motivován především návštěvou dvou operních zvláštností. Tou první mělo být vůbec prvé uvedení hudebního dramatu švýcarského skladatele Josepha Joachima Raffa (1822 –1882) SAMSON v Národním divadle ve Výmaru (Nationaltheater Weimar). Leč z důvodu onemocnění jednoho z titulních představitelů (a nemožnosti náhrady) Uwe Schenkera bylo představení o pozdním sobotním odpoledni zrušeno.

Vedení výmarského divadla aspoň částečně vyšlo vstříc divákům, především těm, kteří za tímto ojedinělým titulem přijeli zdaleka, a narychlo uspořádalo obsáhlý úvod (tzv. Stückeinführung), ve kterém dirigent a dramaturgyně představení a režisérka Andrea Moses přítomné publikum seznámili s okolnostmi vzniku Raffova Samsona a své poutavé mluvené slovo doprovodili živými hudebními ukázkami z nastudování v podání předních pěvců Výmarského národního divadla. Zklamané obecenstvo tak aspoň částečně bylo uklidněno, navíc 8. října 2022 se uskuteční rozhlasový přenos výmarské premiéry na stanici Deutschlandfunk Kultur– takže alespoň touto formou bude možno tuto unikátní romantickou operu J. J. Raffa blíže poznat.

Následující den mě čekal přesun do nedaleké Gery, kde se večer konala repríza nedávno premiérované opery Gottfrieda von Einema (1918 –1996) DANTONOVA SMRT (Dantons Tod). O tomto význačném rakouském skladateli jsme na OperaJournal psali  v loňském roce v souvislosti s inscenací jeho Procesu (podle F. Kafky) na malé operní scéně v saském Radebeulu. Von Einem patří mezi nejvýznamnější poválečné autory klasické hudby pocházející z německé jazykové oblasti, kde jsou jeho díla rovněž pravidelně uváděna. Von Einem působil řadu let ve vedení salcburského festivalu, a tak je celkem přirozené, že jeho první velká operní díla (Dantons Tod , Prozess) vděčí za své první uvedení právě tomuto prestižnímu letnímu festivalu (1947 a 1953).

Jestliže Dantova smrt byla napsána před více než 76 lety, pak její literární předloha je stará více než 180 let, aniž by cokoliv ztratila na své aktuálnosti. Autorem činoherního dramatu (1835) stejného jména byl dvaadvacetiletý Georg Büchner, který se nechal inspirovat osudy velikánů Velké francouzské revoluce. Kvalitu a nadčasovost jeho klíčových dramatických děl dokazuje i fakt, že se dosud uvádějí na jevištích a že „posloužili“ také jako vynikající předlohy hudebních dramat. O Dantonově smrti je právě řeč, jeho dramatický fragment Woyzzeck (Vojcek, 1837) podnítil nejen Albana Berga (opera Wozzeck 1925), ale i Manfreda Gurlitta (1926) a Büchnerova komedie Leonce a Lena zase skladatele Paula Dessaua (1979). 

Büchnerovu dramatickou předlohu DANTONS TOD upravil sám von Einem ve spolupráci se svým učitelem kompozice Borisem Blacherem. Gottfried von Einem nikdy nepatřil k avantgardistům, jeho partitura je jasně tonální, působivě instrumentovaná, jejíž dominantní složkou jsou energické rytmy, které se v průběhu díla stupňují. Opera vrcholí scénou tribunálu, který odsoudí Georgese Dantona (baryton) a Camilla Desmoulinse (tenor) a jejich druhy k smrti. Výrazným protivníkem Dantona je jakobín Maximilien Robespierre (tenor), jehož odsouzení na smrt jen pár měsíců po Dantonově skonu však již není obsahem von Einemova (ani Büchnerova) dramatu. Proti dominantnímu mužskému světu staví autoři i ženský element, a to především v menší, ale na výraz bohaté postavě Desmoulinsovy manželky Lucille (tu zpívala při světové premiéře proslulá Maria Cebotari). Zcela ojedinělou funkci v opeře má pak sbor představující sílu lidových mas nové francouzské republiky.

Büchnerovo drama Dantonova smrt se objevilo na našich jevištích vícekrát, naposledy to bylo v roce 1983 v plzeňském Komorním divadle D.J.K.Tyla a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a pak  v Národním divadle Praha (1989). Operní „Danton“ byl v Česku, resp. Československu inscenován jen jedenkrát, a to v r. 1966 ve Státním divadle v Brně, v titulní roli s René Tučkem, v režii Václava Věžníka a s dirigentem Františkem Jílkem. Značně skromnou českou „von Einemovskou“ bilanci uzavírá nastudování opery Prozess (Proces) v samostatné Státní opeře Praha v r. 1994. Třetí nejvýznamnější operní opus Gottfrieda von Einema Návštěva staré dámy (podle stejnojmenného Dürrenmattova dramatu) na českém jeviště bohužel dosud nikdy nezazněl.

Nová inscenace Dantonovy smrti, která měla svoji premiéru v Theater Altenburg Gera, na scéně gerského divadla 16. září letošního roku, zaujme především absolutním profesionalismem, vzácnou jednotou ideové, scénické a hudební složky a vůbec tím, čemu se v němčině říká „Gesamtkunstwerk“. Dantons Tod není dlouhá opera, každé ze dvou jednání trvá přibližně 45 minut, do kterých jsou koncentrovány klíčové události počátku francouzské revoluce, které ústí v Dantonův pád. Největší devizou představení je jeho údernost, náboj a napětí, které ovládají nejen jeviště ale i hlediště s přítomnými diváky. Režisér Kay Kuntze si je dobře vědom velkého přesahu literární látky do současnosti a nemá tak potřebu „posouvat“ předlohu někam směrem k současnosti. Spolu s originálním výtvarníkem Martinem Fischerem používá nádech historizujících prvků (kostýmů) v kontrastu s funkční náznakovou scénou, které dominuje červená barva. Na otáčivém jevišti je schopen rychlých proměn scény a za pomoci zdánlivě jednoduchých výtvarných prvků dokresluje charaktery a momentální pocity jednajících protagonistů (např. používá nakloněnou plochu pro navození pocitu nejistoty, lability a strachu; zasedání revolučního tribunálu záměrně stírá rozdíl mezi pařížskou ulicí a soudní místností apod.). Jevištní řešení samotné popravy spuštěním obrovité makety gilotiny je emociálně vysoce účinné a výrazně umocňuje strhující hudební náladu obrazu.

Kvalitnímu hudebnímu nastudování vévodí soustředěná a intenzivní hra Filharmonického Orchestru Altenburg Gera, řízená GMD Rubenem Gazarianem. O pěveckém obsazení operní produkce divadla v Geře se dá lakonicky říci, že tam vlastně není malých a velkých rolí. Všichni účinkující podávají stoprocentně komplexní představitelský výkon, každá postava má svůj jedinečný charakter, který spoluvytváří ideální obraz moderního operního divadla. To platí i pro Operní sbor Divadla Altenburg Gera a přizvané hosty sbory, kteří mají v představení velmi významnou úlohu a kromě zpěvu (všichni) podávají zaujatým způsobem i přesvědčivé herecké akce. V úloze Dantona si výborně vedl Alejandro Lárraga Schleske, jeho přítele Camilla Desmoulinse znamenitě ztělesnil Isaac Lee, který mj. nadchnul i výbornou německou dikcí (jedná se o pěvce asijského původu); po herecké i pěvecké stránce přesvědčil výrazný představitel Robespierra Johannes Pietzonka. Ženským charakterům jasně vévodila sopranistka Anne Preuß (Lucille), jejíž vysoce intenzivní hra a působivý zpěv, po okraj naplněný uchvacujícím výrazem učinily z jejích scén nezapomenutelný bod večera a já jsem jen litoval, že part Desmoulinsovy manželky není rozsáhlejší.

Velký divácký zážitek, o který se svým svrchovaným mistrovstvím zasloužili všichni účinkující a vlastně celý tým inscenace Dantonovy smrti,  je ještě o to cennější, že Divadlo Altenburg Gera asi nepatří mezi nejštědřeji dotované operní domy, a i když soubor má během sezóny poměrně málo operních premiér a představení, prostě jen „nesází na jistotu“ s nějakým Verdim, Puccinim apod. a pustí se s velkým zápalem a zaujetím do hodnotného, i když ne zrovna prvoplánově „diváckého“ titulu. Inu – takovéto divadlo se dělá u našich německých sousedů, kéž by si z toho vedení našich tuzemských operních scén vzala příklad!

Gottfried von Einem: Dantonova smrt (Dantons Tod), Theater Altenburg Gera, premiéra 16.září 2022, psáno z reprízy 2.10.2022