Nejnovější produkci opery Engelberta Humperdincka Královské děti, u nás doposud prakticky neznámou, připravil Theater Orchester Neubrandenburg v Neustrelitz (česky: Nové Střelice). Toto městečko ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko je s Humperdinckem úzce spjato, jelikož právě zde skladatel dne 27. září 1921 na následky druhé mozkové příhody skonal, v době kdy tu jeho Wolfram právě režíroval Weberova Čarostřelce.
Protože jsme Humperdinckovu „pohádku pro dospělé“ na našich stránkách již dvakrát podrobně recenzovali a její děj i historické okolnosti vzniku jsou tudíž snadno dohledatelné, zaměříme se nyní výhradně na nejnovější inscenaci v Neustrelitzu. Režie se ujal Lars Scheibner, režisér a choreograf, který dle slov v programovém bulletinu kladl důraz zejména na práci se světlem (světelný design Dr. Marcus Doering). I když je pravdou, že barevná a různě se pohybující bodová světla scéně silně dominují (včetně dalších doplňkových světelných projekcí), nelze říct, že by tento světelný design byl obzvlášť originální či inovativní. Nicméně vizuálně ani nepřekáží a dokresluje proměňující se nálady v ději. Režie nepřenáší dění do současnosti ani do jiné konkrétní doby. Spíše zůstává v terénu „pohádkové stylizace“, čemuž odpovídají obligátní rekvizity (královská koruna, kouzelný chléb), hojně užívaný divadelní kouř i kostýmy, a též poněkud jednoduchá, spíše potemnělá scéna (Robert Pflanz). Sólisté i sbory zpívají převážně na rampě; v jedné ze scén Spielmann (jehož kostým evokuje svatojakubského poutníka) a dětský sbor vystupují z jevištního rámce a odchází z hlediště společně podél parteru jedním z bočních východů.
Jímavou, pozdně romantickou hudbu díla prezentuje Novobraniborská filharmonie (Neubrandenburger Philharmonie) pod vedením dirigenta Kenichira Kojimy s porozuměním a citem, byť s drobnými nepřesnostmi zejm. v žesťové sekci. Zajímavostí v případě Kojimy je, že jeho cesta k dirigentské kariéře začala v roce 2015 po osobní krizi – byla mu totiž diagnostikována fokální dystonie a ztratil kontrolu nad pravou rukou. V následujících letech se etabloval jako dirigent specializující se na symfonický repertoár a hudební divadlo a zároveň vytvářel koncertní programy pro levou ruku.
Všem sólistům i sboristům výrazně pomáhá velmi dobrá akustika místního divadla, ačkoli přinejmenším tři sólisté v hlavních rolích Královského syna, Husopasky a Spielmanna disponují objemnými hlasy, bez problémů naplňujícími prostor. Alexander Geller jako Královský syn, ačkoli typově zralejší, než je pro tuto roli přiměřené, rozvinul svůj hrdinný, technicky dobře zvládnutý tenor v celé šíři. Také členka místního souboru, lyrická sopranistka Laura Albert (Husopaska) disponuje mohutným hlasovým fondem se znělou střední i vyšší polohu, byť poněkud „syrovějším“ a s místy slyšitelným vibratem. Dlouholetý člen místního souboru, barytonista Robert Merwald byl typově zcela adekvátním Spielmannem, který obdaroval svou roli emocionální vroucností, měkkostí tónu a sympatickou laskavostí. Méně vhodné bylo obsazení Natalie Jurk jako Čarodějnice, která má ve svém repertoáru i Ježibabu v Dvořákově Rusalce. Jejímu mezzosopránu chyběla potřebná dramatičnost a temnost, ačkoli zde byla zjevná snaha o herecké dorovnání tohoto deficitu. V menších, ale poměrně exponovaných rolích Dřevorubce a Metlaře se úspěšně předvedli Ryszard Kalus a Andrés Felipe Orozco, kteří byli obdařeni i klasickými atributy: sekyrou a proutěným koštětem.
Smíšený sbor (sbormistr Joseph Feigl) zvládl své výstupy, zejm. ve druhém jednání, v přiměřené souhře, a to včetně několika členů s povinností sóla. Pochválit je nutno dětský sbor, který není profesionálním tělesem, ale speciálně pro tuto inscenaci byl vytvořen ze žákyň a žáků tří místních škol (IB KGS Stella, Evangelische Schule St. Marien, Lessing-Gymnasium). Krátké rozhovory s některými z nich přináší programová brožura, což skýtá možnost dětské percepce této poněkud smutné pohádky o královských dětech umírajících venku na mrazu (který v den premiéry skutečně v Neustrelitz panoval). Nutno dodat, že ačkoli opera končí tragicky, Scheibnerovo režijní pojetí obě královské děti během posledních taktů „křísí“ a nechává ruku v ruce odejít do světlem zalité zadní části scény. Snad náznak happy-endu, záblesk naděje a optimismu.
Engelbert Humperdinck: Die Köningskinder (Královské děti), Theater Orchester Neubrandenburg Neustrelitz, psáno z premiéry 31. 1. 2026
Neubrandenburg Neustrelitz
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.