Berlínská operní sezóna obykle končí až na konci července, a proto vám nyní na našem portálu postupně přineseme tři recenze ze dvou berlínských operních domů. Deutsche Oper Berlin již tradičně do svých programů zařazuje i koncertní provedení oper, které nejsou momentálně na programu tohoto berlínského domu. Smyslem je obohatit nabídku repertoáru, obsadit koncerty špičkovými interprety a zaměřit se především na výjimečné hudební provedení a vysokou interpretační úroveň. Takto v minulosti zazněly ve formě koncertu na jevišti DOB např. Donizettiho Maria Stuarda, Massenetova Herodiade, Meyerbeerova Dinorah, Rossiniho Semiramis apod.
Letošní volba padla na známější titul, který se pravidelně objevuje na scénách a který zrovna nepatří do okruhu oper, jejichž problematické libreto brání častějšímu uvádění, Massenetova WERTHERA. Dvě vyprodaná koncertní představení představila jednoho z nejuznávanějších současných tenoristů, Američana chilského původu Jonathana Tetelemana. Tetelmana zná i české publikum díky koncertu, který v lednu 2024 uspořádali Nachtigall Artists. Další pražské vystoupení je již na spadnutí – bude se konat 6. září 2025 ve Smetanově síni Obecní domu v Praze. Tetelman se dosud hlavně profiloval v italském veristickém repertoáru (Cavaradossi, Turiddu, Paolo, Rodolfo) a úkol vytvořit na scéně velkého massenetovského hrdinu jej teprve čeká, a to v příští sezóně v Curychu. Proto se ujal příležitosti „vyzkoušet“ si náročnou roli, navíc pro něj zatím málo známém hudebním terénu, nejdříve na koncertním pódiu, kde se může naplno soustředit na stylovou hudební interpretaci Werthera.
Jonathan Tetelman opět uchvátil publikum nádherně vedeným hlasem, vyrovnaným ve všech polohách. Vedle omamných výšek zaujal i neobyčejnou niterností projevu ve střední poloze, krásným mezza voce a vždy dokonale klenutými legaty. Stejnou měrou však překvapil i mimořádným smyslem pro styl – jeho Werther byl nejen zpíván francouzsky s výtečnou dikcí a výrazem, ale nesl i pravý francouzský esprit. Možná ne v takové míře, jakou nalézáme u Benjamina Bernheima, který se jako rodilý mluvčí na francouzský repertoár specializuje (ale ten zase na rozdíl od Tetelmana nezpívá role typu Cavaradossiho či Turiddu). Ke kompletnímu obrazu Tetelmanova Werthera přispěla také jeho citlivá a hluboce působivá interakce s ostatními účinkujícími – především s Charlotte Aigul Akhmetshiny; a v neposlední řadě jeho silné osobní charisma umocněné mimořádnou fyzickou přitažlivostí umělce.
Nutno podotknout, že většina ostatních účinkujících zůstala stát ve stínu velké Tetelmanovy mistrovské interpretace. Aigul Akhmetshina disponuje bezesporu hlasem mimořádných kvalit a naprosto úchvatné barvy, ale na jejím příkladu lze ukázat, že v dnešní době jen tohle nestačí. Její interpretace role nešla do takové spalující hloubky jako u Tetelmana, francouzská dikce byla sice v pořádku, ale pěvkyně málo pracovala s obsahem a významem jednotlivých slov a frází. Barytonista Dean Murphy předvedl sympatickou kreaci, velmi pěkný barytonový materiál, ale i jeho francouzská interpretace byla spíše jen průměrná; v tomto směru bych určitě dal přednost výbornému pražskému Albertovi Jiřího Brücklera. Stipendistka Lilit Davtyan (Sophie) zaujala krásným hlasem a pěkným frázováním i celkovou stylovou subtilností svého projevu, ale nebyl to hlas třídy Tetelmana a Akhemtshiny. Příjemným způsobem na sebe upozornil i další stipendista, představitel Schmidta tenorista Chance Jonas-O´Toole, to samé bohužel neplatí pro jeho hlavního partnera na jevišti Johanna Gerarda Farrerase, postrádajícího zcela cit správně frázovat v rytmu francouzštiny. Výkon Michaela Bachtadze jako Městského správce (otce Charlotty a Sophie) byl také již za hranicí únosnosti (naprosto nefrancouzské frázování, a navíc bez legata), tomto ohledu Správce z poslední (obnovené) inscenace pražského Národního divadla Jerzy Butryn svého berlínského kolegu o několik tříd převyšoval.
Orchestr Deutsche Oper Berlin vedl při koncertním provedení s mimořádnou erudicí Enrique Mazzola. Pod jeho vedením se orchestr rozezněl v plné šíři své výrazové palety – s jemnou náladovostí, smyslnou barevností a stylovým citem pro charakter francouzské partitury. Při koncertu se také velmi pěkně uplatnil výborně zpívající Dětský sbor pod vedením Christiana Lindhorsta.
Jules Massenet – WERTHER, koncertní provedení – Deutsche Oper Berlin, psáno z druhého provedení 25. července 2025
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.