Když mrtví zasednou se živými k jednomu stolu

Skončilo divadelní představení a v sále zavládlo ticho. Divák je natolik pohlcen emocemi sklíčenosti a jistého druhu viny, že si není jistý, zda protagonisty odměnit tradičním potleskem. V drážďanské Semperově opeře právě dozněla první repríza nového nastudování opery INNOCENCE (Nevinnost) od jedné z nejvýznamnějších světových skladatelek posledních pětadvaceti let, Kaiji Saariaho (1952-2023).

MASOVÁ STŘELBA VE ŠKOLE JAKO OPERNÍ TÉMA

Naprosto výjimečným způsobem zkomponovaná partitura díla, které poprvé přivádí na operní jeviště bolestivé a bohužel také velmi aktuální téma masové střelby ve škole. Nejde o detektivní vyprávění o zločinu, ale o HLUBOKOU PSYCHOLOGICKOU ANALÝZU, KTERÁ SI KLADE OTÁZKU: KDO JE VINEN? Semperoper tady nenabízí velkolepý kulturní zážitek pro tu část publika, která chodí do divadla předvádět bohaté toalety či se jen „pobavit“, nicméně místo toho však přináší hlubokou sebereflexi.

Před očima se nám rozprostírá zimní krajina evokující Skandinávii, v níž se proplétají dva dějové motivy. Šest mladých lidí, kteří se zimomřivě a nejistě pohybují krajinou, vzpomíná na následky útoku svého spolužáka, k němuž došlo před deseti lety. Mezi nimi je i Markéta, jedna z tehdejších deseti obětí, která zde vystupuje jako posel z onoho světa. Vedle toho se však odehrává i zcela jiný příběh: svatební hostina. Ženich Tuomas přivádí svou nevěstu Stellu, sirotka z Rumunska. U slavnostní tabule však kromě jeho rodičů a kněze nikdo nesedí – celá širší rodina i bývalí přátelé se od nich odvrátili. Důvodem je návrat jejich druhého syna, někdejšího nezletilého pachatele onoho útoku, který byl právě propuštěn z vězení. Žije nyní pod novou identitou a na svatbu pozván nebyl.

Obě dějové roviny se postupně začínají propojovat, když náhradní servírka Tereza, matka zastřelené Markéty, pozná, koho na svatbě obsluhuje. Odhodí svoji počáteční nervozitu a napětí a postupně konfrontuje svatebčany, kteří hledají štěstí, se svou vlastní, dosud nezpracovanou bolestí. Otevírá tak hluboko pohřbené konflikty.

INSCENACE JAKO ZRCADLO PSYCHOLOGICKÉHO DRAMATU

Innocence Kaiji Saariaho měla svou světovou premiéru na festivalu v Aix-en-Provence v roce 2021, kde ji režisér Oliver Stone inscenoval v realistických kulisách obytného domu. Jeho členité místnosti sloužily pro různé herní plány (restaurace, kuchyně, třída apod.), což divákovi, neznalému předlohy, výrazně usnadnilo orientaci v ději i v textu, který navíc na scéně pronášen celkem v osmi jazycích včetně češtiny.

Drážďanský tvůrčí tým včele s režisérem Lorenzem Fioronim a výtvarníky Paulem Zollerem a Annette Braun volí cestu neutrálního prostředí krajiny plné sněhu a ledu, doplněné jen svatebním stolem. Drážďanským inscenátorům umožňuje tento přístup pracovat s výraznějšími symboly, například se zmíněným STOLEM, jenž slouží jako podobenství Poslední večeře, K NĚMUŽ ZASEDNOU JAK ŽIVÍ, TAK MRTVÍ, ABY SPOLU ZÚČTOVALI. Postupné odhalování skutečných událostí onoho dne na mezinárodní škole, toho, co mu předcházelo, a otázky, kdo nese vinu, pomocí psychologické analýzy vyústí v přímou konfrontaci obětí, vrahovy rodiny a Terezy. Pro zdůraznění této ostré konfrontace využívá scénograf Zoller funkční scénické prostředky: nechává na scéně pršet i sněžit, stroboskopy blikají jako výstřely, a ruční kamery, které bývají v dnešní scénické praxi často nadužívané, jsou zde použity velmi efektivně, čímž umocňují konfrontaci a silné výpovědi mrtvých dětí. Skutečnost, že opera na jevišti působí tak silně, spočívá mimo jiné také v prozaicky vyznívajícím mnohojazyčném libretu Sofi Oksanen a v samotné dramaturgické koncepci samotné Kaiji Saariaho. Ta citlivě střídá zpěv s mluveným slovem a v charakteru Markéty třeba začleňuje do kompozice i tradiční finské joikové zpěvy. I když použití tohoto popěvku je trochu diskutabilní právě u této postavy české (!) dívky, která s finskou kulturou nemá mnoho společného. Saariaho ideová koncepce poskytuje obrovitému a barevně bohatému orchestru tématickou oporu a prostřednictvím kontrastu mezi lyrickými a až brutálními pasážemi vytváří velkolepý hudební obraz – natolik výmluvný, že by dokázal sám vyprávět celý příběh beze slov.

Produkce Innocence nepůsobí krásně v tradičním uměleckém smyslu – vždyť jak by bylo možné podat příčiny a následky masakru v přívětivé nebo zkrášlené podobě? Saariaho NIKOHO NESOUDÍ A POSTUPNĚ ROZPLÉTÁ MOTIVACE a pozadí střelby, na níž má svůj díl odpovědnosti každá z postav na jevišti – včetně vrahova bratra, dosud skrytého komplice, i spolužáků, kteří se podíleli na šikaně spolužáka, který později zabíjel. Přes to všechno působí hra velmi HUMANISTICKY a zároveň hluboce otřásá divákem.

SILNÁ KOLEKTIVNÍ ENERGIE ÚČINKUJÍCÍCH

Hudební i herecké výkony přesvědčivě podporují celkové vyznění díla. Všichni interpreti – pěvci i mluvené postavy – podávají vynikající výkony. Namísto tradičního hodnocení pěvecké techniky či krásy hlasu vystupuje do popředí věrohodná interpretace postav, opřená o autentický výraz. Velice významnou roli má v opeře postava Terezy skvěle interpretovaná irskou mezzosopranistkou Paulou Murrihy, přednášející svůj part v angličtině a také v češtině (o světové premiéře tento part vytvořila Magdalena Kožená), bohatostí výrazu oplývá Otec ženicha v podání Markuse Buttera, Amu Komsi výborně zvládá pěvecky vypjatý sopránový part připomínající svojí náročností Bergovu Lulu. Výrazný otisk zanechává v inscenaci i představitelka Učitelky Fredrika Brillembourg, Venla Ilona Blom jako Markéta zvládá češtinu na hranici srozumitelnosti, ale jinak s výjimkou nepříjemně znějícího „ joikování“ podává vysoce profesionální pěvecký výkon, který navíc umí obohatit velkou dávkou lidské vřelosti.

Staatskapelle Dresden je celosvětově proslulá především svou jedinečnou interpretací děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Tentokrát se s očekávanou mírou profesionality pustila do mimořádně technicky náročné partitury. Zaujala například brilantními sólovými pasážemi fagotu a bicích, rytmickou přesností, barevnou bohatostí a soustředěným následováním tempa, které pevně určoval dirigent Maxime Pascal.

Potěšitelným faktem bylo o repríze 19.března 2025 hojně zaplněné hlediště Semperovy opery, včetně nezvykle velkého podílu mladých i dokonce dětských diváků, kteří soustředěně sledovali cca 110 minut hudby. Hraje se bez přestávky a opera má podobnou délku jako např. Elektra nebo Bergův Wozzeck, které německý divák „,konzumuje“ vcelku zcela běžně.

Bylo by velmi přínosné, kdyby tento ojedinělý tvůrčí počin našel místo i v České republice. Národní divadlo v Brně v roce 2017 uvedlo s velkým úspěchem skladatelčinu operu L’Amour de loin (Láska na dálku) v režii Jiřího Heřmana, tak se třeba dočkáme uvedení dalších titulů výjimečné osobnosti Kaiji Saariaho i na naší první scéně, kam se Jiří Heřman jako budoucí šéf opery z Brna přesune od sezóny 2028/2029

Kaija Saariaho: Innocence (Nevinnost), Semperova opera, premiéra 15. 3. 2025, psáno z reprízy 19. 3. 2025

Další termíny představení: 23., 26., 31.března 2025 & 4., 11. dubna 2025