Divadlo J. K. Tyla v Plzni připravila nejen pro malé diváky balet Bohuslava Martinů Špalíček ve spolupráci s Nadací Bohuslava Martinů a jako další titul do mozaiky výročí Roku české hudby. V hudebním nastudování šéfa plzeňské opery Jiřího Petrdlíka, choreografii Jiřího Pokorného jej se souborem baletu, dětským sborem Kajetán a pěveckými sólisty jej připravili za režijní spolupráce Martina Otavy.
Ke zdrojům Špalíčku Bohuslava Martinů
Na lomu dvacátých a třicátých let minulého století, kdy náhle začala hrozit hospodářská krize a narůstaly nejrůznější totality, se skladatelé ve svých dílech přestali radovat a hledali spíše cestu zpět, ke kořenům, k tradici, k hlubině bezpečí. Také Martinů v dramatické tvorbě hledal příklon k tradici a cestu ke kořenům divadelnosti, a tak se zrodila první část cyklu České divadlo, balet Špalíček, jehož východiskem byly staré české pohádky a říkadla. Základním zdrojem Martinů tvorby se v tomto ohledu stala především sbírka Erbenových říkadel. V případě klíčové Legendy o sv. Dorotě dlouho skladatel nevěděl, jakou formu pro ni zvolit, nicméně kompozice ženských sborů mu sama ukázala, že ji lze zpracovat hudebně i scénicky. Teprve po „Legendě“ se zaměřil na zbývající baletní část kompozice. Pohádku O Popelce čerpal ponejvíce z Boženy Němcové. Ve Špalíčku se Martinů podařilo vytvořit ojedinělý typ lidového divadla, naplněný slovem, zpěvem i tancem. Martinů k tomu sám dodává: „Omezil jsem se, možno-li vůbec užít toho slova, na úplně prostou lidovou lyriku a zachoval jsem tento tón pro celou hru, nekomplikoval jsem ji žádnými novostmi nebo originalitami, jež jsou teď v módě, zachoval jsem prostý lidový tón a jsem přesvědčen, že toto řešení je nejlepší a jedině možné a že plně odpovídá divadelnímu řešení a každému řešení vůbec“. *
PLZEŇSKÁ INSCENACE
Původně zamýšlené dvě základní složky představení – zpěv a tanec jsou v případě plzeňského nastudování rozšířené o scénickou akci dětského sboru, který vystupuje jako pozorovatel a hybatel děje, a navíc ve větším obsazení, než tomu obvykle bývá. Dětský sbor KAJETÁN pod vedením sbormistryně Anny Marie Lahodové se o repríze 27. listopadu 2024 představil se vynikající pěvecké formě, která splňuje i nejnáročnější kritéria profesionálního sborového zpěvu. Dětský zpěv působil velmi kultivovaně, s dokonale vyváženým projevem ve všech polohách a u všech členů sboru. Přitom si zachoval prvky spontánnosti a bezprostřední radosti ze hry i zpěvu, které jsou klíčové pro působivé vyznění tohoto díla. Zapojení členů Kajetánu do dění na jevišti nijakým způsobem přitom nenarušovalo kvalitu jeho zpěvu. Z výstupů sólových zpěváků upoutal především působivým materiálem Richard Samek, který mohl především zúročit krásnou barvu svého tenoru zejména ve střední poloze, ve které je jeho part převážně komponován. Andrea Frídová má nevelký, ale vcelku půvabně zvonivý soprán, ale větší pozornost by měla věnovat srozumitelnosti slova. Okruh sólistů uzavřel ve krátkém výstupu basista Rostislav Florian.
Důležitou složkou představení je rovněž choreografie Jiřího Pokorného, která sice příliš nevybočovala z jeho obvyklých postupů svojí originalitou, nicméně v duchu citovaných slov B. Martinů vycházela z přirozenosti a z lidových tradic. I když jednotlivé baletní kusy jsou už od Martinů za sebou jednoduše „řazeny“ podařilo se inscenátorům docílit osvěžujícího temporytmu inscenace včetně přirozeného vygradování večera v Legendě o sv. Dorotě, která se stala duchovním i vizuálním těžištěm představení.
Esteticky přitažlivou choreografii v technicky jistém a emocionálně působivém provedení sólistů a členů baletu DJKT v Plzni umocňovala funkční scéna Lukáše Kuchiňky, přirozeně podněcující divákovu fantazii a obrazotvornost. Kostýmy Dany Haklové pak nesly již zřetelnější náznak realismu s čitelnými atributy pohádkových postav, které malým i velkým divákům umožňovaly snadnou orientaci v ději.
Špalíček Bohuslava Martinů hudebně nastudoval dirigent Jiří Petrdlík, který projevil dostatek citu pro specifický styl lidového Špalíčku. Koordinace mezi dirigentem, orchestrem a především dětským sborem Kajetán fungovala o navštívené repríze velmi dobře. Mezi jednotlivými balety a hudebními čísly večera však nebyly velké rozdíly v dynamice, hra Orchestru DJKT Plzeň působila občas nevzrušivě až nudně, bez potřebné plasticity a výraznějších propracování.
Špalíček je ideálním titul rodinného představení, které se v mnoha ohledech plzeňským tvůrcům vyvedlo. Zaujme jasnou profesionalitou všech účinkujících a pohladí půvabnými lidovými rytmy Martinů.
Bohuslav Martinů: Špalíček, Divadlo Josefa Kajetána v Plzni, psáno z 3.představení 27.listopadu 2024
*) citováno z: Divadlo Bohuslava Martinů, vydal Supraphon n.p. v roce 1979
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.